Ame(Kyuubi) se to ráno probudila jako první a měla pocit, že jí praskne hlava.
„Po tolika tisících letech jsem to s tim sake asi važně přehnala."
Pohled jí padl na dvě vedlejší postele(den před tím si totiž ještě stihli vyměnit pokoje) a na tváři se jí objevil škodolibý úsměv.
„Ale ti dva to včera přehnali mnohem víc. To probuzení jim vážně přeju."
Začala se rozhlížet po pokoji, protože večer byla tak zřízená, že byla jen ráda, že se dostala do pokoje a ještě v oblečení padla na postel.
„Ale ze svého řemesla jsem nic nezapoměla," pochválila se v duchu, když si vzpoměla jak obrala několik lidí o jejich majetek v podobě peněz.
„Než se ti dva probudí, bych si mohla jít něco koupit. Přece jenom tohle kimono se do téhle doby moc nehodí," zamumlala a potichu vstala.
Bylo brzké ráno, ulice byli liduprázdné, takže na ní nikdo moc nezíral.
Došla do nejbližšího, přijatelného obchodu s oblečením a zaplula do něj.
„Dobrý den, madam! Přejete si?!"
„Samozřejmě, že si něco přeji a ráda bych se tu nedřív porozhlédla," odvětila poměrně arogantně a hodila po něm naštvaný look.
„Bude chvíli trvat než se budu chovat víc v mezích normálnosti."
„S-samozřejmě," uklonil se trochu vyděšený prodavač.
Začala bloumat po obchodě a pohled jí padl na černé tříčtvrteční kalhoty pod kolena a k němu tričko s tříčtvrtečním růkávem stejné barvy, které mělo přes celá záda červeného draka.
„Beru tohle," řekla a vybrané kousky oblečení podala prodavači.

Potom si ještě pořídila plášť s kápí pod kterou, jak zjistila, nebylo vidět pod žádným úhlem, nějaké kunaie a shurikeny, plus pouzdro na ně.

„Teď když už mám všechno, tak bych měla dojít ty dva probudit. Nemůžeme se tady moc dlouho zdržovat."
S tím se rozeběhla zpět k hotelu.
.....
„Vy dva, vstávat!"
Jako odpověď jí přišlo jenom neidentifikovatelné zamručení.
Nehodlala se s nimi dohadovat tak jenom došla do koupelny a napustila tam dva kýble studené vody. Vrátila se do pokoje a jejich obsah obrátila na nic netušící spáče :-)
„Musíme se vydat na cestu! Do hodiny odcházíme, takže pohněte!" Poté odešla na snídani, ale neopoměla za sebou pořádně bouchnot dveřmi.
„Musí tak ječet," stěžoval si Naruto, který drkotal zubama.
„Silně mi připomíná Sakuru," dodal Sasuke.
„Tak to odvoláš!"
„Proč jí tak bráníš? A koho teď vůbec bráníš?"
„Koho asi? Kyuu...Ame! Byla tak hlasitá jenom proto, protože věděla, že nám to bude dost nepříjemný!"
„A na to si přišel jak?"
„Znám jí už nějakej ten pátek," ušklíbl se.
„A vážně bysmě měli pohnout, protože ona je schopná vyrazit i bez nás."
......
„Kam asi šla," začal přemýšlet Sasuke, když stanuli se svými věcmi před pokojem a mířili do recepce, odevzdat klíč.
„Nejspíš se šla někam najíst."
„Tosi odvodil jak? Protože je stejně nenažraná jako ty?!"
„COS TO O MĚ ŘEK??!!!" Ozvalo se naštvaně za ním a bleskově se otočil. To ale neměl dělat, protože mu přilítla taková rána, že skončil na zemi.
„Za co?!" Chtěl vědět a znělo to skoro dotčeně.
„Ty se ejště ptáš? Tak já ti to povim! Nikdo a opakuju NIKDO o mě nebude tvrdit, že jsem nenažraná!"
„Jenom jsem tipoval podle Naruta," odsekl a mnul si bolavou tvář.

Po  snídani se vydali pryč z Kamenné vesnice. Sasuke opět ve svém Aka plášti a Naruto s Ame měli na sobě své černé pláště s kápí, které měli nasazené, aby jim nebylo vidět do tváře.
„Kam teď," ptala se Naruta.
„No...tak nejradši bych vlítnul k Akatsuki a všechny je rozmáznul jak mouchy, ale to může počkat. Nebudu se za nima honit. Počkám si až oni příjdou za mnou."
„Taky by se mi nechtělo," potvrdila.
„Ale co tedy navrhuješ?"
„Buď se stavíme na "přátelskou" návtěvu u Orochimara nebo se vrátíme do Konohy."
„Mám třetí možnost."
„A to je?"
„Slyšel jsi o hoře Myoboku?"
„Myslim, že o ni ero-sennin něco říkal. Prý tam žijí žáby, které přivolávám."
„Zkráceně vzato-ano, máš pravdu."
„A co s tim?"
„Pamatuješ si jak tě ten žabí páprda....jak on se jenom menoval.....JO! Fukusaku! Jak se tě tam snažil nalákat, aby ses tam šel učit ty "divný" techniky."
„Nejsou divný!"
„Podle mě jo! Ale to je teď jedno. Mám třetí návrh, že by jsi tam šel a konečně se to naučil."
„Jenom já? Ty se smnou nejdeš?"
„Já jsem přece Kyuubi...."
„To já teď taky, na to nezapomínej."
„Neřeš to pořád!....Tak jde se hlasovat! Máme tři hlasy, takže nic nebude nerozhodně!
Takže! Kdo je proto jít škodit tomu hadovi?"
Nikdo se nepřihlásil :-)
„Myoboku?"
Zase nic.
„Fajn, tekže se jde do Konohy!" Řekla a když si všimla, že chce Naruto něco říct a tušila co, tak ho okamžitě umlčela.
„Ani se i ní nezmiňuj!" Zavrčela na něj.
„Důvod?" Zavrčel nazpátek.
Začali se dohadovat a Sasuke měl co dělat, aby jim rozuměl, protože jak na sebe skoro do písmene vrčeli jako zvířata.
„Můžete toho nechat? Bolí me z vás hlava. "Odhlasovali" ste si, že se vracíme do Konohy, tak na sebe neštěkejte jak zablešený psi!"
„Teď tě slyšet Kiba, tak na tebe minimálně skočí," zasmál se Naruto.
„Tak nějak," přitakala Ame.
Došli na rozcestí a vydali se směrem, který je zavede do Konohy.