Když se Sasuke druhý den ráno probudil, pohled mu hned padl na postel na druhé straně pokoje.
Byla prázdná.
„Kde zase je?"
Vstal a zamířil do koupelny, aby byl schopný takhle po "ránu" fungovat.
Asi za dvacet minut vyšel z koupelny a kolem pasu měl omotaný ručník, teprve teď si všiml popsaného lístku papíru na svém nočním stolku.
„Nechal jsem ti v hotelové restauraci schovat snídani, až se uráčíš probudit. Dělej si co chceš, ale kdybys mě hledal budu za vesnicí. Naruto"
„Dělej si co chceš," zavrčel Sasuke.
„Ženu se za ním přes celou zemi a on si mě pak bude ignorovat."
Oblékl se a zamířil se najíst, avšak stejnokroj Akatsuki nechal v pokoji.
Nepotřeboval, aby se rozneslo, že do Kamenné vesnice přišel s Akatsuki s nějakým blonďákem a ještě ke všemu nukeninem z Konohy, po boku. Ostatní z jeho organizace by tu byli jako na koni.

„Na co zase myslíš," komandovala Kyuubi Naruta.
„Proč bych měl na něco myslet?"
„Pravda u tebe je zarážející, že posledních pár týdnů používáš mozek, ale nesoustředíš se pořádně! Z toho usuzuju, že ti něco vrtá hlavou."
„Jde o Sasukeho."
„Snad jsi se nám nezamiloval," dobírala si ho.
„Ještě jednu takovouhle blbou poznámku, smotám si noviny a tebe bude čekat další vejprask."
„Co se hned tak čertíš?.....Fajn, tak proč ti vrtá hlavou Sasuke a přitom so něj nejseš zab..."
„Chceš speciální časopis nebo stačej obyčejný noviny?"
„Už mlčim."
Naruto si povzdychl.
„Jde o to, že kolikrát jsme se ho pokoušeli dostat do Konohy a kolikrát nás skoro přizabil, aby nás odehnal. Dával nám najevo jak námi pohrdá a teď tu je semnou a líčí mi jakej pro něj nejsem přítel, že mě nikdy Akatsuki nevydá. Chtěl by se vrátit do vesnice, ale nemůže. Chápej, nevim co si o tom mám myslet."
„Podle mě ti Sasuke říká pravdu."
„Jak jsi na to přišla?"
„Jeho životním cílem byla pomsta. Byl jí tak zaslepený, že si neuvědomoval, co by mě dělat, až svého bratra zabije. Opustil vesnici, přátele....uvědomil si, že ty ho vezmeš zpět snadno, ale důvěru lidí si bude získávat hodně špatně. Co jiného měl dělat, než se přidat k Akatsuki?
Snaž se pochopit, že je jako pes zahnaný do kouta. Má si vybrat organizaci a tebe nechat zabít nebo se s tebou vrátit do vesnice a být lidmi nějakou dobu opovrhován. Moc dobře víš, jaké to bylo, když tě považovali za démona."
„Nepřeju mu to, ale zase mu nemůžu nijak poradit. Je to jeho život a musí počítat s tím, že pokud se mě pokusí odvést k Akatsuki budu s ním bojovat a pokud mi nedá jinou možnost, zabiju ho."
„I bez mojí chakry? Nezapomeň, že on má Orochimarovu prokletou pečeť."
„Kdyby mi nedal jinou možnost, musel bych ho nějak odrovnat i bet tvojí pomoci. Pochop-umřít se mi vážně nechce a na tebe už jsem si taky zvyk."
„Nápodobně! Vážně se mi nechce bejt ´zavřená´v nějaký soše."
„......."
„Co?"
„Cítíš to?"
„Teď když o tom mluvíš míří sem Sasuke, ale soudě podle chování jeho chakry bude asi hodně naštvanej."
„Ať si vzteky zboří třeba celý údolí konce, mě je to fuk."
„Kam se podělo to-Přivedu Sasukeho zpátky za každou cenu! Je to můj nejlepší přítel."
„To přestalo v té době, kdy se přidal k Akatsuki. Stále je to můj nejlepší přítel, ale víš co tomu všemu chybí? Důvěra! A pokud to co Sasuke tvrdé, je aspoň z části pravda, tak....."
„Co tady děláš Usuratonkachi."
„Jestli sis nevšim, tak trénuju," řekl mu aniž by se na něj podíval nebo aspoň otevřel oči.
„Tim, že tu sedíš v tureckym sedu a máš zavřený oči? To slyšim poprvý."
„Sice ti do toho nic není, ale ne jenom moje tělo musí být schopno přijmout Kyuubiho chakru. Když nebudu schopen dostatečně obrnit svou mysl, tak se zblázním z takového množství chakry. Nemůžu předem vyloučit, že až se s Kyuubi propojíme nebudu pár dní agresivnější než si na novou chakru zvyknu."
„Když tak tě zastavím svým sharinganem."
„Bez urážky Sasuke, ale až se to stane tak tvůj sharingan může jít do kytek, protože to na mě  ani mou chakru nebude působit."
„Fajn, dejme tomu. Ale můžeš se na mě aspoň dívat, když s tebou mluvim?"
„Vadí ti to?"
„Jo vadí."
Mezitím co Sasuke pěnil vzteky, zůstával Naruto ledově klidný.
„Zvykej si. Tobě taky bylo ukradený co jsem po tobě chtěl."
„Narážíš na to jak jste mě chtěli dokopat zpátky do vesnice?"
„Říkej si tomu jak chceš. A můžeš teď kousek poodstoupit?"
„Proč?"
„Nerad bych, aby se ta tvoje jemná kůžička opálila," řekl posměšně.
Sasuke měl na jazyku další peprnou poznámku, ale radši ustoupil jak mu Naruto řekl.
Teprve až teď Uzumaki otevřel oči, ale už to nebyly jeho blankytně modré, ale byly červené jako má Kyuubi. Kolem něj se začal oteplovat vzduch a po chvíli měl kolem sebe osm ocasů.
Stále seděl na místě.
„Už skoro...."
„NESPĚCHEJ!"
„Co se děje?"
„Počkej třeba ještě pár dní. Za chvíli to bude v pořádku, ale dnes ještě ne. Dej si pauzu a to samé udělej večer."
„Tak dobře."
Chakra začala mizet a červené oči ´divokého zvířete´nahradila stále se smějící blankytná modř.
„Co to bylo?"
„Chakra patřící Kyuubi."
„To mi došlo, ale taková síla."
„A zdaleka to není všechno."
„Co tím myslíš?"
„Uvidíš. Už jsem byl blízko. Odhaduju ještě pár dní a pečeť věznící Kyuubo bude prolomena."
„Eh?"
„Neřeš to," mávl nad tím rukou.
„Chceš si teď zatrénovat, abys nevyšel ze cviku," navrhl Sasukemu, aby nějak zabil čas.
„Proč ne," pokrčil rameny a tasil svou katanu.
„Kunai proti kataně," zdvihl pravé obočí.
„Aspoň to bude zajímavější," řekl si pro sebe, ale Sasuke to slyšel a donutilo ho to se pousmát.(A když říkám pousmát, myslim pousmát-ne ušklíbnout :-D )
(následující boj nebudu popisovat, protože se mi nechce) :P

Oba dva se unaveně svalili na zem vedle sebe.
„Navrhuju remízu," řekl zadýchaně Naruto.
„Taky...taky si myslim."
„Až si trochu odpočinem, mohli bysme se vrátit do vesnice. Bude akorát čas večeře."
„Tosme tu byli tak dlouho?"
„Nechci rejpat, ale ty ses z postele vyhrabal až v jedenáct."
„Jak to víš?"
„Říká ti něco stínový klon?"
„Šmíráku."
„To by spíš pasovalo k tomu, kdybych tě sledoval ve sprše," pousmál se pobaveně Naruto.
„Ještě to tak."
„Věř, že bych si radši nechal vyškrábat oči."
„Bojíš se, že bys na mě potom žárlil?"
„Na co?"
„Vždycky se něco najde."
„Sory, ale nejsem Jiraiya, i když ten šmíroval jenom ženský. I když...."
„Co?"
„Tebe by si moh kdokoliv splíst se ženskou."
„Ty..." zavrčel Sasuke.
„Proč ho provokuješ?"
„Baví mě to! A nejlepší je ten fakt, že se naše role obrátily. Vždycky jsem to byl já kdo skončil s nervama v kýblu."
„Troufnu si tě nazvat malým démonem," zasmála se škodolibě Kyuubi a Naruto se k ní přidal.
„Čemu se směješ," vyjel na něj Sasuke.
„Nic- jenom jeden ducha plný rozhovor s Kyuubi.
.....
Tak jdem?"
„Hn."
Vstali a vydali se směrem zpátky do vesnice.
Naruto se pobaveně podíval na Sasukeho a ruku mu přehodil kolem ramen, že se na něj pověsil a ukazováčkem druhé ruky ho šťouchal do čela.
„Snad se nám náš malý Sasu-chan neurazil," posmíval se mu.
„Zabiju tě," zamumlal.
„Neslyšel jsem," dělal hloupého.
„Říkám, že tě zabiju," zařval na něj a snažil se polapit utíkajícího Naruta. Avšak se mu to nedařilo, což ho štvalo ještě víc.