„Někdo nás sleduje," zarazil se Naruto v půli kroku.
„Taky jsem si všimla. Použij přeměnu a potom potlač svojí chakru co nejvíc to půjde."
„A na co se mám podle tebe změnit?"
„Pokud to je někdo, kdo po nás jde, tak bude hledat blonďatýho kluka s modrýma očima ne? Tak se přeměň na zelenookou holku s hnědýma vlasama."
„A myslíš, že to bude mít nějakej efekt?"
„Pokud je to někdo známý, tak bude znát tvojí chakru, takže do ní přimíchám malinko té svojí a nějaký efekt to mít bude. Jo a ještě by to chtělo trochu pozměnit chování?"
„A jak prosim tebe?"
„Chovej se víc jako já!"
„Mám bejt arogantní?"
„Když to tak chceš nazvat-a teď dělej blíží se."
„HENGE!"

Za pár minut už kolem nich probíhala postava s černým pláštěm a na něm byly červené mraky."
„Akatsuki," zasyčela Kyuubi.
Už si mysleli, že je po starostech, když v tom se ten Akatsuki otočil a zamířil jejich směrem, stoupl si do prostřed cesty a oni nemohli pokračovat.
„Vzpomeň si co jsem říkala. Nechovej se dobrosrdečně a opovaž se usmát!"
„Můžeš uhnout?" Obořil se na něj Naruto nepříjemným tónem.
Akatsuki jenom zakroutil hlavou.
„Nejdřív se tě chci na něco zeptat."
„A na co?"
„Nepotkala si tady kluka asi sedmnáctiletýho s blond vlasama a modrýma očima?"
„Ne a kdyby jo asi bych se ho chytla jako klíště, protože z toho jak ho popisuješ to je přesně můj typ. Mimochodem ani si se nepředstavil."
Akatsuki si pomalu sundal klobouk co mu zakrýval tvář a odhalil své černé vlasy a ještě černější pronikavé oči.
„Co ten tady dělá?"
„Moje jméno je Uchiha Sasuke a ty jsi?"
„Rychle si něco vymysli!"
„Moje jméno je Shi...Shiroi," zakoktal Naruto.
„Neřekla jsem ti, že se máš chovat arogantně?"
„Když ono to před tím jeho spalujícím pohledem nejde!"
„Těší mě! Kam máš namířeno?"
„Do Kamenné vesnice, mám tam strýčka a musím od něj něco vyzvednout."
„A co?"
„To ani já nevím, matka mě tam pro to poslala a ani mi neřekla pro co."
„Takže Kamenná...nebude ti vadit, když se k tobě na nějaký čas připojím?"
„Řekni mu že ne!"
„Jistě že ne Sasuke-kun. Aspoň budu mít společnost," usmála se na něj  trochu a i Sasuke doslova vykouzlil na své tváři něco co se dalo nepatrně přirovnat k úsměvu.
„Takhle plýtvat chakrou. Jak dlouho myslíš, že to vydržim?!"
„Tak se hned nečerti copak já za to můžu? Zkus se ho na něco vyptávat a třeba z něj něco vydoluješ. Ale i tak je naprosto jasný, že po tobě pátrá kvůli mě!"
Chvíli šli mlčky, ale potom se Naruto Sasukeho začal obezřetně vyptávat a začal tak jako kdyby se právě seznámili.
„Kolik ti je Sasuke-kun?"
„Sedmnáct."
„Vypadáš starší."
„A kolik je tobě?"
„Šestnáct. A odkud pocházíš?"
„Z Konohy a ty?"
„Vlastně z žádné vesnice. Máme dům na kraji lesa pár hodin cesty od Konohy a vždycky si tam jenom chodíme pro zásoby.
....
A vlastně proč hledáš toho kluka Sasuke-kun?"
„Sice bych ti to neměl říkat, ale potřebuju ho před něčím nebo spíše před někým varovat?"
„A před kým?"
„Před lidmi z mé organizace co po něm jdou."
„Ale když jsou to lidé z tvé organizace, tak ty bys po něm měl jít taky, ne?"
„Ano to ano, ale stále je to můj přítel i když nevím jestli on mě za něj stále pokládá. Nechci aby se mu něco stalo."
„Tak snad ho najdeš!"
„Začíná se smrákat, měli bychom se někde utábořit."
„Ale kde?"
„Koukneme se támhle kousek víc do lesa. Slyším téct vodu, tak snad tam bude aspoň trochu místa pro dva lidi a oheň."
„Myslíš, že si pořád ničeho nevšiml?"
„Řekla bych že ano, ale stále nepolevuj na ostražitosti. Nelíbí se mi to co řekl, že by byl vážně tak proti rozhodnutí Akatsuki?"
„Nevím-mám mu věřit a odhalit se mu?"
„Zkusit to můžeš, ale za kladný výsledek ti neručim."
Po té co rozdělali oheň, chytil Sasuke v nedaleké říčce pár ryb. Napích je na klacek a nechal pomalu opékat.
„Ty Sasuke"
„Hn"
„Když je tedy tvůj přítel, proč jsi v organizaci, která po něm zaručeně půjde?"
Uchiha mlčel.
„Promiň, jestli mi te nechceš nebo nemůžeš říct, tak klidně neříkej."
„O to nejde. Já jenom, kdysi jsem odešel ze své rodné vesnice a opustil tak všechny své přátele. Prostě jsem s nimi přetrhal všechna pouta. Myslel jsem, že mi na nich nezáleží, ale když jsem je zase viděl, všechny vzpomínky na ně a pocit naprostého klidu, když jsem byl s nima se vrátili. Bohužel v té době už jsem byl v té organizaci a z ní tak snadno odejít nemůžeš."
„A proč jsi se tedy potom nevrátil zpátky k nim?"
„Nemohl jsem se vrátit. Jsem nukenin a na místě by mě popravili jen co bych strčil palec za bránu Konohy. A navíc jsem si jistý, že by mě moji přátelé nepřijali zpět."
„A jak to můžeš vědět? Zkusil si to vůbec?" Vyjel na něj Naruto ve své dívčí podobě.
Sasuke na něj/ní koukal jak kdyby mu do obličeje bezdůvodně vrazil facku.
„Co ty o tom víš? Celou dobu mě tady jenom vyslýcháš!" Zahodil Sasuke svojí nic neříkající masku a nechal se ovládnout vztekem.
„Vím o tom hodně Sasuke, protože jsi můj přítel a vždycky budeš!"
Naruto zrušil přeměnu a stál před Sasukem se zoufalým výrazem ve tváři.
„Na-ruto?"
„V celé své kráse!"
„Ale co tady děláš?"
„Jak už jsem ti řekl, mířím do Kamenné!"
„Co tam?"
„Potřebuju v klidu trénovat plné ovládnutí Kyuubiho síly a to by mi Tsunade nikdy nedovolila."
„Proto si ze sebe nechal udělat nukenina?"
„Nebyla jiná možnost a v Kamenné to bude všem jedno. Tam mě nikdo nenahlásí a jediné co bude potřeba je dávat si bacha na lovce odměn."
„A proč chceš ovládnout Kyuubiho sílu?"
„Sasuke promiň ale já stále nevím jestli ti můžu úplně důvěřovat."
„Jsi můj přítel Naruto."
„Já vím, ale stejně...patříš k Akatsuki!"
„A co na tom?"
Chvíli bylo na mýtině hrobové ticho, než ho opět prolomil Sasuke.
„Nikdy bych nedovolil, aby ses dostal do spárů Akatsuki," zašeptal téměř neslyšně.
Naruto si jenom rezignovaně povzdechl.
„Když budu schopen plně ovládnout sílu Kyuubiho, tak se naše chakry promíchají a Akatsuki nás nebudou schopni nijak zapečetit."
„To ses dozvěděl jak?"
„Kyuubi mi to řekla. Byl to její nápad a já s tim souhlasil."
„Co když je to past?"
„Tak bych zemřel tak jako tak. Buď rukou Kyuubiho nebo Akatsuki."
„Nemáš zrovna optimistickou náladu."
„Taky bys jí neměl, kdybys měl takovéhle vyhlídky do života.
....A teď co tedy uděláš, když jsi mě našel?"
„Samozřejmě že půjdu s tebou."
„Proč bys to dělal? Nebudou tě ostatní postrádat?"
„Pátráme po tobě úplně všichni, takže to nikomu nepříjde divné, že se půjdu podívat do Země Země."
„Když myslíš," pokrčil rameny.
„A co uděláš potom až ovládneš Kyuubiho?"
„Jeho sílu, ne Kyuubiho."
„Dobrá-co tedy budeš dělat až ovládneš Kyuubiho sílu."
„Říkal jsem si, že mám s Orochimarem pár nevyřízených účtů a potom si asi trochu pohraju s tou tvojí organizací. A taky mě napadlo, jestli se k tomu všemu nechceš přidat."
„Už jsem řekl, že půjdu s tebou."
„Pravda zapomněl jsem, že ty se vždycky držíš těch nejsilnějších a potom když se najde někdo silnější tak toho slabšího "bodneš kudlou do zad" a přelezeš na jinou stranu."
Sasuke dostal neodvratitelný tik do oka a hodil po Narutovi ultra nebezpečný kill look.
„Proč jsi tak jízlivej až teď?"
„Protože si to chci náležitě vychutnat ve své skutečné poobě a ne když předstírám, že jsem někdo jiný."
„Ale takový si nikdy nebyl."
„Zdá se, že se na mě tvoje "výchova" podepsala v mnoha směrech a to jsme na cestách jenom několik týdnů."
„Měli bysme se prospat," řekl do ticha Naruto.
Sasuke přikývl a za chvíli už bylo slyšet jeho pravidelné oddechování.
„Nejspíš mi nějak moc věří, že se nebojí v mojí přítomnosti usnout."
„Oba jste nukeninové a přátelé, tak proč byste se měli k sobě obracet zády."
„Taky fakt, ale pro jistotu na něj dohlídni co budu spát."
„Když se o něco pokusí můžu ho usmažit?"
„Dobře víš, že sharingan dokáže potlačit tvojí chakru. Takže zatím nebudeš smažit nikoho-teprve až se naše síly spojí, tak nás nebude schopen zastavit ani sharingan."
„Právě jsi to pronesl jako nějaký zlosyn co plánuje svržení svého krále a ovládnutí jeho říše," zachechtala se.
„Nech si to...a teď už dobrou."
Ještě naposledy přiložil do ohně a usnul hlubokým spánkem, protože věděl, že kdyby se Sasuke o cokoliv pokusil Kyuubi mu to hned oznámila.

Žádost na závěr!:
Napiště prosím komentář jestli mám s touhle povídkou vůbec pokračovat. :-) Díky předem.