Od útěku Naruta z Konohy už uběhlo asi sedm týdnů - nikdo ho nikde neviděl a ani o něm neslyšel.

Konoha
Od útěku Naruta chodila den co den k Tsunade do kanceláře spousta jeho přátel a chtěli vědět jak pokračuje pátrání. Nerada je viděla odcházet sklamané, když jim oznamovala, že zatím nic nemají nebo naštvané, když se je snažila přesvědčovat, že nemůže na jeho pátrání nasadit víc lidí než už poslala.
Nejhůř ze všech to ale snášely Hinata se Sakurou. Hinata, protože odmítala věřit, že by Naruto něco takového udělal a Tsunade jí nechce dovolit jít po něm pátrat a Sakura, protože z původního týmu 7 už zbyla jenom ona a odešel jí její velmi blízký přítel, který jí vždy dokázal rozesmát.

Tsunade právě vydýchávala to, že z kanceláře "vyhazovala" Kibu s Akamarem. Z podstolu vytáhla láhev saké a nalila si do skleničky. Myslela si, že se do ní Shizune, která stála hned za ní, zase pustí, že se v pracovní době nepije alkohol, ale opak byl pravdou. Sama vytáhla ještě jednu skleničku a nechala si od Tsunade nalít a kopla to do sebe, že by mohla s klidem konkurovat kdejakým "milovníkům" saké.
Zrovna, když si Pátá hodlala dolít "další" sklínku, někdo zaklepal na dveře.
„Dále," vyzvala ho trošku podnapitým hlasem.
„Tsunade-sama přišla další zpráva od Kazekage-sama z Písečné.
„Díky, můžeš jít."
Počkala dokud posel neodejde, potom rozvynula svitek a dala se do čtení.
„Co se tam píše Tsunade-sama?"
„Nic nového, pořád na nic nenarazili."
„To je divné, jako kdyby se Naruto ztratil z povrchu zemského."
„To si nemyslím."
„Proč?"
„Jako jedinný vždy dokázal utíkat před našimi ANBU, tak proč by to neměl zvládat teď?"
„Máte pravdu," přitakala Shizune. Potom odešla motavým krokem za svými povinnostmi.

Poté co Shizune odešla, opřela se Tsunade unaveně hlouběji do svého křesla a zavzpomínala co se stalo pár dní potom co odešel Naruto.

„Hokage-sama, co má tohle znamenat?" Vřítila se naštvaná osoba do kanceláře nejváženější osoby Konohy.
„Také vás ráda vidím, Kazekage-sama. Co vás sem přivádí," ptala se ho s hraným klidem.
„Co by mě sem asi mohlo přivázet, než tohle..." a začal listovat v Bingo knize.
Když se dostal asi k polovině přetočil jí směrem k Tsunade a ukázal jí to "co ho sem přivádí".
Tsunade nakoukla dovnitř a neznatelně se usmála. Tuhle reakci od Gaary očekávala.
„Coby? Pokud mě neklame zrak, tak je to Naruto."
„Ale co tam pohledává?! Protože opravdu nevěřím, že je to obvinění pravda!"
„Bohužel Gaaro, vím, že je to pro tebe jakožto pro jeho přítele těžké, ale je to BOHUŽEL pravda."
„Jak se to stalo?"
Tsunade se nadechla a spustila, co vše se ten den stalo.

Když zkončila viděla na Gaarově tváři přebehnout temný stín. Čím více se blížila ke konci "vyprávění", tím více vypadal naštvaně.
„Děkuji, Hokage-sama. Teď mě prosím omluvte, musím jít dát nové rozkazy svým ANBU jednotkám."
„Počkejte prosím, Kazekage-sama. Chtěla jsem vás ještě o něco požádat."
Gaara se tedy vrátil k jejímu stolu a přikývl, že poslouchá.
„Jak jsem řekla, chci tě o něco poprosit a týká se to Naruta."
„Eh?"
„Chci tě poprsit, aby jsi svým ANBU řekl, aby když na Naruta narazí, aby ho nezabíjeli a pokusili se ho chytit živého."
„A proč bych to dělal, Tsuande-sama. Ano, uznávám Naruto je můj přítel, ale teď jsem v první řadě Kazekage a musím jednat tak, abych ochránil svou vesnici. Bůh-ví co Naruto chystá....."
Pokračoval by, kdyby ho Tsunade nepřerušila.
„Právě! Neustále mi vrtá hlavou co ten hyperaktivní kluk chystá."
„Co tím myslíšte?"
„Když na mě útočil, nemířil na důležité orgány- jenom mě zranil. MOc dobře ví, že jsem medik, že by pro mě nebylo těžké se vyléčit. Mám dojem, že se prostě do té knihy chtěl dostat."
„Proč by to dělal," optal se.
„To právě nevím! Sám říkal, že je to pro dobro vesnice."
„Mohlo by se to týkat Kyuubiho?"
„Vůbec nevím! Ale zpátky k věci. Mohu s tebou a tvými ANBU počítat?"
Gaara už měl ve tváři laskavější výraz(jde to vůbec) a promluvil:
„Myslím, že ano. Můžu jim dát rozkaz, aby ho nezabíjeli, ale sama dobře víte, že pokud se bude Naruto bránit může se stát nehoda. A pokud zaútočí sám-na někoho z mé vesnice ba dokonce mě, nebudu dbát na naší dohodu a přítel-nepřítel, zbavím se ho," řekl nekompromisně.
„Už to, že hodlá tvoje vesnice spolupracovat pokládám za malý zázrak. Samozřejmě když zaútočí, jednej podle svého nejlepšího uvážení."
„Dobře...A nyní mě omluvte." Uklonil se a v závanu písku zmizel.

Ze snění jí "probudil" až příchod ANBU, který měl masku psa.
„Hokage-sama, přináším novinky."
„Máte něco?"
„Podle malé skupinky lidí co jsme vyslýchali, viděli člověka, shodující ho se s Uzumakiho popisem, jak míří na severozápad do Země Země."
„Okamžitě pošlete stopovací tým. Přivěď mi tyhle lidi: Inuzuka Kiba, Aburame Shino a..." na chvíli se zarazila a váhala. „... a Hyuuga Hinatu."
„Hai!" a zmizel.
Tsunade se otočila k oknu a zahleděla se na Konohu ozářenou zapadajícím sluncem.
„Že by nový den přinesl novou naději?"

Akatsuki
Karin:
Dotyčná červeno skákala z větve na větev a snažila se soustředit na všechny chakry v okolí a hledala jakoukoliv abnormální. Viděla, že už zapadá slunce a rozhodla se utábořit.
„Krucinál fagot, kde se ten devitiocasej basta*d schovává? Další den a nidkde po něm není ani stopa! Tak se konečně UKAŽ! UŽ CHCI BÝT ZPÁTKY U SASUKEHO!!!!" zakřičela poslední větu, až se splašila všechna zvířata v okolí 200 metrů. Začala se ohlížet, jako by čekala, že najednou vyleze z keře usmívající se Naruto a se slovy:
„Volala si?" se nechá s úsměvem na tváři zpoutat.

Nikdo jiný z Akatsuki taktéž neměl štěstí, ale hold museli hledat dál ať chtěli nebo ne.-Říkala jsem nikdo jiný? Omyl! Jeden člen měl přeci jenom malé štěstí!
Byl to:

Sasuke:
„Tohle už je snad miliontá vesnice," povzdechl si. „No co, aspoň že je malá. Takhle mi to nebude trvat ani moc dlouho."
Pro jistotu, aby nenarazil na žádného shinobi, schoval svůj Aka-plášť do batohu a vešel do vesnice.
Začínalo se pomaloučku stmívat a bylo to vidět i na chování svěch lidí kolem. Obchodníci zavírali své obchody a obyčejní lidé mířili ke svým domovům, kde je čekala pěkná, měkkoučká a vyhrátá postel.
Jak zjistil, byly ve vesnici pouze dva hotely.
V tom prvním neměl vůbec štěstí a narazil na velmi nepříjemného recepčního, kterému náladu ještě zhoršil tím, že se přišel jenom vyptávat a nechtěl ani pokoj.
Nicméně v druhém hotelu se na něj nejspíš usmálo štěstí.
„Dobrý večer, přeje te si?" Usmála se na něj recepční, které typoval, že bude něco kolem 18/19.
„Chtěl bych se zeptat, jestli se tady náhodou neubytoval," a ukázal jí obrázek Naruta, který si "půjčil" z Peinovy Bingo knihy.
Recepční se nemusela ani chvilinku rozmýšlet, protože tvář dotyčného okamžitě poznala.
„Ale jistě, pamatuji si ho. Byl tu nedávno."
„Kdy a na jak dlouho?"
„Budou to asi tak dva tři dny a zaplatil si pokoj na jednu noc."
„Nevíte kam mířil?"
„Náhodou vím, mířil směrem do Země Země."
„Promiňte mi mou vtíravost, ale proč jste se začala červenat, jakmile jsem vám ukázal tu fotografii."
„Ehm no jenom....ještě nikdy jsem nenarazila na nikoho galantnějšího."
„Galantnějšího?" "vyjel" na Sasukeho nicneříkající tváři údiv.
„Víte, pro muže to nic neznamená, ale byl na mě velmi milý a ráno mi nechal na pultíku růži s dost tučným spropitným."(tak to bych se taky červenala)„A ten jeho milý a laskavý úsměv," zasnila se recepční, ale zarazila se, když si vzpoměla, že není v přítomnosti svých kamarádek, ale nějakého hosta.
„M-moc se omlouvám!"
„Nic se neděje. Děkuji za informace a přeji dobrou noc."
„Taktéž pane, ale nechce te tu zůstat přes noc? Prý má dnes v noci pršet."
„Ne děkuji."
„Není zač a přijdte zase někdy."

„Tak Země Země, jo? Naruto ty pako, co zase chystáš?" mumlal si Sasuke. Viděl, že na obloze již září hvězdy, ale nechtěl ztratit drahocený čas a ryskovat tím, že Naruta najde kdokoliv jiný z Akatsuki. Proto se rozběhl co nejrychleji směrem, který mu poradila hotelová recepční.

Naruto
„Spíš?" ozval se Narutovi v hlavě hlas Kyuubi.
„Jako bys nevěděla, že ne-nespím," odpověděl jí otráveně.
„Tak promiň no! Tak nad čím teda přemýšlíš? Protože když zrovna nespíš, nemeleš kraviny, netrénuješ nebo nejíš, přičemž všechny tyhle aktivity děláš skoro non-stop, tak přemýšlíš. Což samotné by se dalo nazvat koncem světa.
„Přemýšlím nad tím, proč máme jít zrovna na Země Země, natož pak do Kamenné vesnice."
„Pche," odfrkla si posměšně Kyuubi.
„Jaký pche?!" zavrčel na ní.
„Není to jasný? Kamenná s Listovou se nemají zrovna v lásce, že?"
„Hn"
„No, tak když se tam ukážeš se svým "znamínkem" na ochranné čelence, budou tě doslova plácat po zádech, jakej seš pašák! A ať už budeš v Bingo knize nebo ne, tamnější shinobi tě neprásknou. Jedinný na co si budeš muset dát pozor jsou lovci odměn."
„Lovci odměn? Tos mi teda zvedla náladu."
„Nebuď bábovka. Jsme z Konohy jenom pár týdnu a už se ti pod mým velením," zazněl její hlas pyšně,„podařilo ovládnout osm ocasů-což se dá téměř pokládat za zázrak."
„Můžeš si ten posměch v hlase schovat na někdy jindy?"
„Ne nemohla!"
„Seš zlomyslná!"
„Já vim a jsem na to pyšná," zasmála se. „ A víš na co teď myslim já?"
„Ne!"
„Na to, jak na tebe civěly všechny holky z té vesnice co jsme v ní nedávno nocivali."
„Prosím tebe, moc dobře víš, že mě žádná z nich nezajímala. Mám přece Hinatu."
„Hm? A ta růžička pro tu blond recepční s dlouhejma nohama bylo co?"
„Prachsprosté poděkování!"
„Pche"
„To mělo znamenat co?"
„Jenom, že sis mohl obyčejně užít a pak pokračovat ve své cestě!"
„Už jsem ti jasně několikrát řekl, že mám Hinatu! A přestaň mě už konečně pokoušet. Tohle děláš u všech dívek, které potkáváme!"
„Víš co se říká? Co oči nevidí, to srdce nebolí. Hinata by se to nedozvěděla."
„Mám pro tebe další pořekadlo: Nedráždi hada bosou nohou."
„Prosim tebe, jenom se snažíš hrát velkýho!"
„Uvidíme!" A s těmi slovy se začal soustředit, až se objevil ve svém nitru u Kyuubininy klece.
„Tak a teď uvidíš, žes mě neměla provokovat!"
„Sem se neodvážiš vlíst a i kdyby jo, tak tě můžu rozmáznout jako červa!"
„Zapomínáš na jednu věc!"
„Na jakou prosim tebe?!"
„Že jsme u mě v podvědomí! Můžu tu mít podobu a velikost jakou budu chtít," začal se smát, když koukal do vyděšené tváře bájného devítiocasého démona. Právě teď si hleděli z očí do očí-přesně tak-byli oba stejně vysocí!
„A Show může začít!" usmál se Naru a vykasal si rukávy.
„To si nedovolíš," oznámila mu Kyuubi, nicméně paniku v hlave už schovat nedokázala.
„Chceš se vsadit?" usmál se škodolibě.

Naruto, teď už ve své "normální" velikosti, se samolibě usmíval na Kyuubi, která vypadala jako spráskaný pes.
„Zasloužila sis to!" oznámil jí prostě.
„Pomsta bude sladká Naruto-to si pamatuj!"

Když opět začal vnímat své okolí, první co spatřil bylo nebe poseté hvězdami.
„Nádhera, nemyslíš?"
„Tse!" řekla jenom uraženě.
„Víš koho mi připomínají?"
„....."(= zaryté mlčení)
„Hinatiny oči. Taky takové malé hvězdičky."
„Aby ses z té Hinaty nepo..."
„Chceš znova vejprask?" zeptal se výhružně, ale s veselým úsměvem na tváři.
„Ne díky," odpověděla a i v jejím hlase bylo už znát veselí. Nojo-taková doba s Narutem zanechá svoje stopy. Jako třeba to, že vám špatná nálada nevydrží dlouho.

Sami si asi říkáte, proč si Kyuubi nechala ten vejprask líbít, ale co je malá potyčka mezi přáteli, ne ne?

Naruto ještě popřál Kyuubi dbbrou noc, načeš mu odpověděla stejně a už se oba ponořovali do hlubin spánku nevědíc, že je někdo jim velmi blízký stopuje.