„Oznámíme to už konečně Tsunade?“
„Ne.“
„Proč?“
„Ptáš se pořád na to samý.“
„Jsem jenom zvědavá.“
„Pche! Jak jinak.“
„Tak…? Já čekám.“
„Stále Sasukeho potřebujeme v boji proti Akatsuki, protože to jediné nám slíbil. A jak neustále tvrdí, Uchihové sliby plní,“ ušklíbl se nad poslední větou.
„Pokud Akatsuki přijdou dřív než Orochimaru-aspoň v to doufejme-bude nám Sasukeho síla jenom k dobru a až se objeví ten had a oba začnou útočit na vesnici, nezbude nám nic jiného než se jich zbavit.“
„Ale to nebude nic snadného,“ namítla tiše.
„To vím i bez tebe,“ unaveně si povzdechl Naruto promnul si kořen nosu.
„Vím, že Sasukeho si bral jako bratra, tak je mi to líto.“
„Nemusí. V hloubi duše jsem mu nikdy nezačal znovu tolik věřit a jako bych očekával, že znovu něco povede. Ale víc síly mě stojí, že ti musím jednu věc vysvětlovat pořád dokola,“ zasmál se tiše, ale téměř okamžitě nasadil ztrápenou a unavenou masku.
„Kolik máme asi času?“
„Než dorazí Akatsuki, asi dva dny. Doufejme, že se s nimi Orochimaru nespojí, protože to bychom měli problémy i my dva.“
„Bylo by jich moc,“ přikývla Ame. Nerada viděla Naruta utrápeného, takže začala přemýšlet, čím by mu zvedla náladu a, přivedla ho na jiné myšlenky.
Nad hlavou se jí div nerozsvítila žárovička, a na obličeji se jí usídlil ďábelský úsměv. S tím úsměvem přešla až ke svému příteli sedícímu na posteli a obkročmo se mu posadila na klín.
Uzumaki na ní upřel překvapený pohled, ale když viděl její výraz, zablýsklo se mu v očích a na tváři se mu usídlil podobný výraz jako měla ona.
„Zlobíš.“
„Já vím.“
„Ale to bys neměla,“ objal jí rukama kolem pasu.
„A co s tím hodláš udělat,“ naklonila hlavu na stranu a zatvářila se jako největší andílek.
„Uvidíš,“ ušklíbl se a přitiskl své rty na její a přitom jí začal svlékat vrchní díl oblečení.
Ame nezůstávala pozadu a než se oba nadáli, byli do půl těla nazí. Ne že by jim to nějak vadilo. J
Povalil jí do, od rána neustlané, postele…
Oba skoro dostali infarkt, když se v okně objevil člen ANBU a nezúčastněným hlasem jim oznámil, ať se hlásí v kanceláři Hokageho. Hned na to zmizel v obláčku kouře.
„Já tu škatuli blonďatou jednoho dne uškrtim,“ zavrčel Naruto a v jeho i Ameinu modrém oku se naštvaně zablýsklo a tvářil se jako bůh pomsty. Díky jejich spojení mohli cítit v jakém je ten druhý rozpoložení, takže občas působilo komicky, když jeden z nic byl naštvaný a druhý pobavený, když každé jejich oko odráželo jinou emoci.
Ame se taky netvářila nadšeně, vstala a začala se oblékat. Naruto se na to vykašlal a přehodil přes sebe jenom černou mikinu, kterou ani nezapínal, protože až se vrátí od Tsunade, měl v plánu pokračovat a zbytečné vrstvy oblečení by jenom zdržovaly. Potom je Ame oba pomocí ohně přesunula přímo do Tsunadiny kanceláře, kde už na ně několik lidí čekalo.
Byli to Sai, Ino, Sakura, Kiba a Kakashi.
„Co vám tak trvalo?!,“ obořila se na ně Sakura a ti dva jí věnovali jeden naštvaný pohled, takže se zdržela dalších komentářů a teprve v tu chvíli si ona i všichni ostatní všimli, že jsem oba mírně rozcuchaní a Narutovi chybí pár kousků oblečení.
„Co jsi chtěla Tsunade?“ Řekl, nebo spíše zavrčel Naruto, až všem přeběhl mráz po zádech.
„Máte misi,“ odvětila a navenek se tvářila klidně.
„Na jak dlouho?“
Asi na týden. Jdete do Suny, kde předáte Kazekagemu tenhle svitek,“ ukázala na černý svitek ležící na stole o velikosti, jaký vždy nosíval Jiraiya.
„To nás musí jít tolik?“
„Obsahuje několik zakázaných technik, které vymyslel Orochimaru ještě předtím než odešel z Konohy a chceme ho přesunou mimo vesnici, kdyby se ho pokusil získat zpátky.“
„Mám dotaz,“ozvala se Ame.
„Jaký?“
„Neupoutá takhle velký skupinka přílišnou pozornost?“
„Jak to myslíš?“
„Vždy, když se nese něco cenného, je lepší, aby lidí bylo míň, protože nikdo nebude předpokládat, že neseme něco, c je potřeba příliš pečlivě hlídat.“
„Koho tedy navrhuješ, aby šel?“
„Klasický, tříčlenný tým.“
„A to?“
„Já i Naruto si potřebujeme mimo vesnici něco zařídit, takže si můžeme udělat malou zajížďku do Suny a vzala bych ještě Kakashiho.“
„Dobrá, Ino, Sai, Sakuro a Kibo. Máte volno. Ty Kakashi buďte všichni za hodinu u brány. Podobnosti k misi a svitek vám předám tam.“
„Hai,“ ozvalo se sborově a poté všichni opustili Tsunadinu kancelář.
---
Všichni se zastavili venku a čekali, kdo nakonec prolomí to trapné ticho, které mezi nimi nastalo.
Nakonec to vyřešili Naruto s Ame, když k ní přešel a dal jí ruce kolem pasu a přitáhl si jí blíže k sobě.
„Kde že sme to předtím skončili?“
„Máme jenom hodinu a ještě si musíme zabalit.“
„A?“
„Ty seš poděs,“ zasmála se a oba znovu pomocí ohně přenesla, tentokrát do jejich bytu.
Ostatní na ně jenom vykuleně koukali a krom Kakashiho nevěděli, o čem se to ti dva bavili.
„Co to mělo znamenat, sensei?“ Otočila se na šedovlasého muže Sakura.
„Ehm…no…musím si ještě něco zařídit, tak se tu mějte děcka,“ zamával jim a rychle zmizel.
…
„Vy dva…jdete pozdě. I Kakashi je tu dřív a to už je co říct.“
„Mno jo pořád,“ protáhl se Naruto a převzal od Tsunade svitek.
„Snažte se brzo vrátit. ANBU mi hlásili, že se tu poslední dobou potuluje až moc podezřelých lidí,“ řekla jim tiše a pak se ještě několik minut dívala za běžící trojicí ninjů, z čehož jeden byl obávaný Kyuubi.