„Komu myslíš, že tu zprávu posílal?“
„Akatsuki, Orochimaru, Danzo…“ je tu tolik lidí, ale odpověď nám může dát jenom Sasuke a mám v plánu se ho i zeptat.
„Nic nám dobrovolně neřekne.“
„A kdo mluvil něco i dobrovolnosti. Mě osobně to zatím moc nejde, ale ty jsi mistryně v genjutsu, ne?“
„To možná ano, ale sharingan…“
„Mě SAMOTNÉMU to zatím moc nejde, ale když tu iluzi vytvoříme společně ani Sasuke nic nepozná.“
„Fajn, to zní dobře. Tak jak to teda provedeme?“
„Počkáme ještě pár dní a potom…“

„Dobrý ráno,“ usmála se Ame.
„Dobrý, co tu chceš v…šest ráno?“
„Naruto chtěl s námi ještě o něčem mluvit.“
„A o čem?“ Zpozorněl nepatrně Sasuke.
„Co si kde ptáčci cvrlikají,“ ozvalo se černovláskovi za zády a když se otočil pohled mu padl do temně modrých očí. V tu chvíli byl lapen do dvojitého genjutsu, ze kterého se bez cizí pomoci nemohl za žádnou cenu dostat.
……
„Sasuke…Hej Sasuke, vnímáš mě,“ mávala mu blondýnka rukou před očima a teprve, když Uchiha několikrát po sobě zamrkal a tvářil se lehce zmateně s touto činností přestala a znovu se začala usmívat.
„Tak na kterou si myslel, že si mě začal tak okázale ignorovat?“
„Co?“
„Najednou si mě začal ignorovat a to jsem ti zrovna říkala, že už jsme s Narutem schovali žádosti o ty mise.“
„Už?“
„Jop, lepší dříve než-li později, neznáš,“ zasmála se.
„No tak já mizim a nechám tě tvému pohádkovému sněni a budu jenom doufat, že to nebylo o Sakuře,“ znovu se zasmála a už jí nebylo.
Mířila mimo vesnici, kde už na ní měl čekat Naruto. Ten seděl pod vodopádem a pod ledovým proudem vody si třídil myšlenky. Jakmile zaznamenal Ameninu chakru, rozešel se směrem k ní.
„Vrána k vráně sedá, že?“ Řekl tlumeným hlasem, když si vedle své dívky sedal.
„Pche, kdo by si kdy pomyslel, že…“
„Že se had vrátí do svého hnízda?“
„Akatsuki-chápu, tak sou aspoň lidi silný, ale Orochimaru? Vždyť co jsme tam byli, tak ho akorát něčim dopoval, ale Sasuke sám o sobě nezesílil a k čemu pořád hledá sílu, když už je Itachi pod drnem?“
„Trochu jsem si prošel staré záznamy z ANBU misí a čirou náhodou jsem narazil i na tu Itachiho.“
„Eh?“
„Musim ale říct, že ochranné pečetě u jeho jména bylo těžké zlomit.“
„A co jsi zjistil?“
„To, že Itachi vyvraždil svůj klan nebylo z jeho rozmaru.“
„Ne?“
„Byla to mise, kterou mu zadal Třetí, který byla ale pod tlakem Rady a Danza.“
„Ty mrňaví paprikové…“
„Klan Uchiha chystal převrat ve vesnici, takže bylo celkem logické, že s tím budou chtít něco udělat, ale donutit jednoho Uchihu, aby zabil ty ostatní,“ kroutil nevěřícně hlavou Naruto.
„Takže už se nemůžeme divit Sasukemu, že pořád hledá sílu.“
„Sám se chce listové pomstít, za smrt celé rodiny, protože nebýt Listové nezemřela by jeho rodina a nebýt Listové…“
„Nehonil by se za pomstou a nakonec nezabil vlastního bratra.“
„Ale to neznamená, že by nás měl využívat!“
„Ame, uklidni se.“
„Jak se mám uklidnit, když se dozvím, že člověk-podotýkám obyčejný člověk, ne ty-kterému jsem po dlouhé době začínala věřit, mě takhle podrazí! A pak se má někdo ocasým démonův divit, že ničíme, na co příjdem!“
„Já tě chápu Ame, ale musíme zachovat klid. Když teď budeme běsnit, vůbec v ničem nám to nepomůže.“
Ame se pod Narutovým dohledem začínala pomalu uklidňovat.
„Takže co teď?“
„Počkáme až zaútočí Akatsuki. Pokud do té doby nedorazí Orochimaru, bude čekat až bude vesnice oslabená po souboji s nimi, takže necháme v klidu Sasukeho bojovat, ale jakmile se ukáže ten had a Sasuke přejde opravdu na jeho stranu, tak se klan Uchiha skutečně stane minulostí.
„Ale co když…“
„Když co?“
„Co když má Itachi někde nějakýho levobočka?“
„Tak ať, bude to dítě, které nebude vyrůstat v honbě za pomstou, protože muž, který zabil jeho otce už bude po smrti,“ pokrčil Naruto rameny a tím pro něj debata skončila.
„Ale v tom genjutsu se začínáš lepšit,“ řekla do nastalého ticha Ame a poté už následoval jenom jejich tichý smích.
Ani jeden nevěděl, že za krátko už pro smích nebude ani místo ani čas…