„Jsem švorc,“ povzdychl si nejmladší Uchiha, když vycházel spolu s Ame a Narutem z Ichiraku ramen.
„Ale no tak Sasuke, nebuď hamoun.  Stačí, abys poprosil o pár drobných a během chvíle je z tebe milionář díky tvým faninkám.“
„Pokud vůbec ještě jsou.“
„Bojíš se?“
„Spíš bych začal děkovat všem bohům.“
„Sasuke se bojí svých fanynek-Sasuke se bojí svých fanynek,“ smála se Ame a poskakovala kolem nich.
„Nech toho nebo se ti něco stane.“
„Vážně,“ podívali se na něj oba. Ame provokativně a Naruto výhružně, přičemž Uchihovy přišla na mysl věta, kterou blonďáček řekl: Kdokoliv by ohrozil Ame, by si to odskákal. Přítel nebo nepřítel.
„Jako by se mi to mělo povést ty zablešená potvoro.“
„Hej! Komu říkáš zablešená potvoro, ty jeden emo pitomečku?!“
„Oba dva toho nechte. Z těch vašich hádek už mě bolí hlava,“ zavrčel podrážděně Naruto a oba se na něj překvapeně podívali, co to do něj vjelo.
„Neustále se na něčem dohadujete a mě už to začíná přerůstat přes hlavu,“ řekl tak klidným hlasem, který na ty dva působil hůř, než kdyby na ně křičel. Otočil se k nim zády a vydal se směrem k hlavní bráně vedoucí z vesnice.
„Naruto, kam jdeš,“ doběhla ho Ame a chytla ho za ruku, čímž ho zastavila. Když se na ní blonďák podíval, mohl si všimnout jejího starostlivého pohledu.
„Jestli je to kvůli mně a Sasukemu, tak promiň budu se snažit, aby se to už nestalo.“
Naruto se potichu zasmál.
„Co je tu k smíchu?“
„To není kvůli vám dvěma, i když mi nijak na klidu nepomáháte.“
„Tak o co jde,“ zeptal se Sasuke, který se k nim nenápadně připojil.
„Před chvílí jsem kousek od Vesnice cítil silnou chakru větší skupiny lidí, ale jak se zdá, tak už jsou pryč. Chtěl jsem se tam jít podívat, jestli tam něco nezůstalo, co by mi pomohlo zjistit, kdo to byl i když určité podezření mám.“
„Akatsuki?“
„Jo, a půjdou po mě a nejspíš i po tobě, protože pochybuju, že by ti to, že jsi jim zdrhnul by ti jenom tak prošlo.“
„Mám jít s tebou?“
„Ne, bude lepší, když půjdu sám a ty pomůžeš Sasukemu zkulturnit jeho dům, protože tam nebyl mnohem dýl jak já,“ pousmál se a v závanu větru zmizel.
Objevil se na malém paloučku obehnaném stromy, takže bylo téměř nemožné se na něj dostat pokud byste nevěděli, kde přesně je. Stopy neznámé chakry byly stále patrné, ale nic co by poukazovalo na to, kdo tu byl.
Už se chtěl vrátit, když ho něco napadlo.
Zavřel oči a začal se soustředit na vítr, který vál všude kolem. Stál takhle asi deset minut a když už to chtěl vzdát přeci jen se mu povedlo, co celou dobu zamýšlel.

„Kde je Sasuke?" … „Nevím."… „Už nějakej pátek o sobě nedal vědět."… „Před chvílí se ke mně dostala zpráva z Konohy, že se tam Sasuke objevil po boku s jinchuurikim a nějakou dívkou."… „Pochybuju, že je to nějaký Sasukeho dobře vymyšlený plán.“… „Takže co teď?"… „Na pár dní se stáhneme a načerpáme síly. Poté vtrhneme do Konohy a budeme chvít Uzumakiho ať po dobrém nebo po zlém. A taky budu chtít Sasukeho hlavu, zrada se v naší organizaci nepřipouští!“

Naruto otevřel své oči a nemohl se obránit nepatrnému úsměvu, ale při tom měl e tváři jasně vepsané starosti. Akatsuki brzy zaútočí a to pro vesnici nebude nic příjemného, i když bude použita jeho i Ameina chakra.
Do vesnice nespěchal. Potřeboval si utřídit myšlenky a to se v davu lidí přeci jen moc nedalo.
U brány vesnice ho už čekala Ame a jakmile ho spatřila, vydala se mu naproti.
„Zjistil jsi něco?“
Neodpověděl, ale pohled jeho očí jí vše objasnil.
„Akatsuki?“
Opět žádná přímá odpověď. Blonďáček jí jenom chytil za ruku a vydal se s dívkou po boku směrem k domu, který obýval Sasuke.
„Tak Naruto, řekni mi už něco,“ snažila ho rozmluvit, ale bylo to jako kdyby chtěla po kusu kamene, aby se proměnil ve strom.
Zaklepal na dveře Uchihova domu a když mu černovlásek otevřel ani nečekal až ho pozve dál a sám vešel do útrob domu. Nedbal na dotazy ani jednoho z nich a teprve, když se posadil v kuchyni na židli, změnil se jeho kamenný výraz ve tváři na ustaraný a jenom do dlouze povzdechl.
„Je to, jak jsme si mysleli. Byly tam všichni členové Akatsuki a chtějí brzy zaútočit. Nevím, kdy přesně, ale už jenom ten fakt, že nezaútočili hned a ve svém plném počtu mě znepokojuje.“
„Myslíš, že budou chtít něco provést s ocasnými, které už získali?“
„Netušim, ale vím, že až přijdou rozhodně se nám to nebude líbit. Sasuke, už zjistili, že nejsi na jejich straně, takže půjde o krk i tobě. Dávej si teda pozor kam chodíš. Určitě nás sledují a nemůžeme vědět, kdo všechno pro ně pracuje, takže si tuto informaci zatím necháme pro sebe.“
„Naruto, ale musíme říct Tsunade, že-“
„Nic jí říkat nebudeme. Jenom v noci nenápadně chováme všechny žádosti o mise, které by se měli konat dál od vesnice.“
„Chceš, aby tu byli všichni? I genini?“
„Ti budou pomáhat s evakuací ostatních vesničanů. Chuninni a výš se budou snažit bojovat proti Akatsuki a nezbyl by nikdo, kdo by se postaral o vesničany.“
„Pořád se mi to nelíbí,“ zamračila se Ame.
„A nebude ještě víc, protože v době útoku ani jeden z nás nebude ve vesnici.“
„Co tím myslíš,“ vykřikla Ame a praštila rukou do stolu, který se díky bohu nerozlomil, a Sasuke se celou dobu jenom naštvaně tvářil.
„Musíme je dostat ze zadu, kde to budou nejméně čekat. Nevědí, že o jejich útoku víme. Tsunade i rada vědí, že nejsme na Konohu už tolik vázaní a můžeme si odcházet, kdy se nám zachce.“
Ame se přestala tvářit naštvaně a Naruta si s přimhouřenýma očima prohlížela. A ani Sasuke nevěděl, že se pomocí svých myslí domlouvají.
Po chvíli ticha si jenom blondýnka povzdechla a posadila se na židli.
„Zdá se, že nemáme na výběr.“
„Vypadá to tak,“ řekl Sasuke.
„Takže mi půjdeme,“ vstal Naruto.
„Sasuke, buď připravený kdykoliv vyrazit,“ řekl ještě Naruto, než společně s Ame opustili jeho dům.
Schovali se do stínu sousedního domu a po chvíli si všimli, jak ze Sasukeho domu odlétá sokol se svitkem přivázaným na noze.
„Takže tvoje obavy byly správné,“ řekla tiše Ame.
Naruto znovu jenom mlčel a sledoval vzdalujícího se dravce s kterým odlétala i důvěra a přátelství, které Sasukemu daroval.