Když dorazili do Kakashiho bytu, tak si musel ještě něco zařídit a nechal Ame ať se sama rozkouká. Najít pokoj pro hosty nebylo nic těžkého a pak už začala s obhlídkou zbytku bytu.
V obýváku se musela zarazit, když si všimla fotky na parapetu.
Byl tam Naruto a původní sestavení týmu sedm.
Přešla k oknu, vzala fotku do ruky a začala vzpomínat. Musela se pousmát nad tím, jak v té době měl blonďáček neustále samé modřiny z toho jak se Sasukem pral a jak ho musela co chvíli léčit, jinak by se nebyl schopen po několika hodinách vůbec pohnout.
Vůbec nezaregistrovala, že se Hatake vrátil, takže nepatrně nadskočila, když se jí za zády ozval jeho hlas.
„Můžeš mi říct, co to děláš?"
„Promiňte sesli, jenom jsem se dívala a…kdo je tohle," ukázala na Saskueho a Naruta.
„Uzumaki Naruto a Uchiha Sasuke. Tohle je původní sestavení týmu sedm, dnes z něho zbyla pouze Sakura a já jako sensei."
„Kdo je místo nich?"
„Místo Sasukeho před několika lety přibyl Sai, ale místo Naruta nikdo nenahradil. Tsunade-sama odmítá dát to místo někomu jinému."
„Co se stalo?"
„Z obou jsou nukenini. U Saskeho se něco podobného předpokládala, protože neměl v hlavě nic jiného než svou pomstu, ale u Naruta to nikdo nečekal."
„Proč?"
„Co ho znám, tak nestále prohlašoval, že se stane příštím Hokage."
„Nevíte co ho k tomu vedlo?"
„Ne."
„Ale já ano," pomyslela si Ame.
„Doufáte, že se vrátí?"
„Přál bych si, aby se vrátili oba, což je stejně nesplnitelné."
„Pravda, těžko by si to jako hledaní ninjové mohli napochodovat do vesnice aniž by jim hrozil trest."
„Tsunade-sama by…" zvýšil trochu hlas, což u něj bylo nezvyklé.
„Já nemluvím o Godaime," pousmála se Ame, přičemž stále měla tichý konverzační tón.
„Spíš byste se měli starat o Radu. Sám víte, že když Tsunade-sama přehlasují, nemůže do ničeho tak závažného nijak zasahovat."
„To je bohužel pravda."
„Položím vám otázku, sensei."
„Jakou?"
„Co byste dělal, kdybyste se dozvěděl, že se ti dva chtějí vrátit?"
„Sám nevím, ale rozhodně bych se pokusil spolu s Hokage-sama postarat, aby se mohli do vesnice vrátit jako její shinobi a ne někdo, koho okamžitě dají na mříže."
„V tom případě, byste se mohl začít činit."
„Eh?"
„Máte na to měsíc. Ani o den déle, sensei," řekla Ame jako by se nechumelilo nevšímajíc si Kakashiho zaraženého pohledu.
„Když teď dovolíte, tak půjdu ven. Mám něco donést, až půjdu zpátky?"
Když nijak neodpovídal, jenom pokrčila rameny a otočila se s tím, že půjde ven, jak říkala.
Zastavila jí však něčí ruka, která jí chytila za zápěstí.
„Jak jsi to myslela?"
„Co jak jsem myslela?"
„To, že mám měsíc? A vůbec, proč si neustále zakrýváš jedno oko a proč mi tak moc Naruta připomínáš?"
„Jak mám sakra vědět, proč vám ho tak připomínám," snažila se mu ruku vykroutit, aniž by použila svojí skutečnou sílu, což se zdálo nemožné.
„Odpověz."
„Ne."
„Odpověz!"
„NE!" Zakřičela naštvaně až se jí zvedla ofina spadající přes oko a odhalila červenou barvu pohledu plného nenávisti.
V tu chvíli jí Kakashi pustil.
„Co ty jsi vlastně zač?"
„Do toho vám nic není. Jak jsem řekla, máte měsíc, abyste tu pro ty dva připravil půdu. Myslíte si, že mě je příjemné tu být bez svého přítele?!'" Jakmile to dořekla přiložila si ruku na pusu jako by řekla něco, co způsobí apokalypsu.
„Který z nich?"
„Eh?"
„Kterého z nich jsi myslela svým přítelem?"
„Ehm…jak bych…Na-Naruta," řekla šeptem.
Musela se sama sobě smát. Tisíce let starý démon a udělá takovou pitomost.
Nastala chvíle ticha, přičemž Ame se snažila si nahlas nenadávat všemi možnými přízvisky a Kakashi se pokoušel strávit vše, co během poslední půl hodiny slyšel.
„Tak proto…"
„Tak proto co?"
„Tak proto takhle vypadáš?"
„Ne, kvůli tomu to vážně není," zakroutila hlavou.
„Co jsi tedy zač?"
„Jak mám vědět, že vám můžu věřit?"
„Neřekla jsi mi právě, že se moji dva studenti chtějí vrátit? Kdybys mi nevěřila, proč bys mi to vůbec prozrazovala?"
„Je mi to trapné, ale bez pomoci tohle nezvládnu. Jsem ve vesnici chvíli, takže pochybuju, že můj názor tady bude někdo poslouchat. Vy jste Jounin a hodně jste už toho pro vesnici udělal. Vaše slovo tu musí mít nějakou váhu."
„To možná ano," přikývl Hatake.
„Můžu s vámi tedy počítat?"
„V tomto případě ano. Ale jinak…Proč mám pořád pocit, že tvojí chakru od někudy znám?"
„Už jsme se párkrát potkali a ve větším případě ne zrovna v dobrém."
„Kde?"
„Až příjde čas, tak vám ty vzpomínky vrátím, pokud se vám nezjeví sami. Do té doby vám nezbude nic jiného než mi věřit.

Uplynuly dva týdny a Ame spolu s týmem sedm plnila všechny zadané mise. Vše prováděla bezchybně, ať už to bylo někoho zajmout, chránit a v nezbytných případech i zabít. V takových situacích se z ní stával nemilosrdný zabiják, který pouze plní rozkaz a nikdo nemohl v jejích očích zahlédnout byť semínko lítosti nebo smilování.
Ve volných chvílích pracovala s Kakashim na hledání způsobu jak zajistit Narutovi a Sasukemu volný průchod do vesnice a vše ne co přišli, průběžně těm dvěma posílala pomocí sokolů.
…
„Není už na čase, abys mi řekla, co jsi zač?"
„Je to pouho pouhých 14 dní, co jste se mě ptal na to samé sesli. A já vám odpovím stejně-až příjde čas,"usmála se a přivázala sokolovi na nohu krátkou zprávu pro její čekající partnery.
„Není toho moc, ale radě by to mohlo stačit. Obzvlášť, když vezmou v úvahu, jak jsou ti dva dohromady i zvlášť silní. Bude pro ně výhodnější mít je ve vesnici než, aby z nich byli potencionální nepřátelé."
„To je taky pravda. Sasukeho prokletá pečeť a Narutova obrovská síla. Nemohou riskovat, že si ty dva ještě víc znepřátelí a pokud se chtějí vrátit, měli by jim to umožnit. Avšak jak ty dva znám, měli by jim i umožnit, kdykoliv vesnici opustit aniž by potřebovali povolení. Na to si zase moc zvykly a svobodu než aby se vázali na jednotné zákony."
„Což ale bude problém."
„Je to buď a nebo. Nic jiného radě nezbude. Myslíte, že za nimi s tímhle už můžeme jít?"
„My ne, to může jenom Tsunade-sama, což znamená, že jí budeš muset všechno objasnit."
„Z deště pod okap," zamumlala, ale vydala se spolu s kopírovacím ninjou směrem k budově Hokage.
…
Stáli před síní, kde právě probíhala mimořádná schůze rady. Od objasnění situace Tsunade uběhly dva dny.
„Všechno jde až moc hladce," řekla do toho ticha Ame.
„Co tím myslíš?"
„Nezná se mi to, ale všechno jde až moc hladce. Každou chvíli očekávám komplikace a ty se mi hádám nebudou líbit.
„Jak-," chtěl se Kakashi ještě na něco zeptat, avšak přerušil ho rozčílený hlas Tsunade zpoza dveří síně.
„Tímhle jsi myslela ty komplikace?"
„Možná," přikývla.
„Do budoucnosti opravdu nevidím, nicméně ti paprikové mě začínají pořádně štvát."
„Vždyť tam jsou i zástupci všech klanů v Konoze, nejsou tam samí paprikové. I oni do toho mají co mluvit, takže byli přizvání."
„Já vim, ale jejich ignorantství mě začíná pěkně štvát. Ještě chvíli takhle budou pokračovat a podívám se jim na zoubek, že na to nikdo z nich nezapomene."
„To si nesmíš dovolit!"
„Pche, divil byste se, co všechno si já můžu dovolit a nikoho se nemusím ptát," odfoukla si ofinu z obličeje čímž znovu ukázala Kakashimu své rudé oko.
V tu chvíli se mu před očima objevilo několik obrazů z doby asi před třemi týdny, když měl misi.
Potkal tam spolu s několika dalšími ninji včetně Sakury, Sasukeho, Naruta a dívku, která právě stojí před ním. Vzpomněl si na Narutovu agresivní chakru, mnohem agresivnější než když jí smíchal s tou Kyuubiho. Měl jí úplně stejnou jako Ame. Jako kdyby ti dva byli propojení nejen vzhledem, ale i…
„Ty jsi Kyuu-„
„Pšt!"  Zacpala mu pusu (i přes masku) rukou.
„Zatím to tu nemusí všichni vědět," ušklíbla se.
„Hádám, že jste na to tedy přišel sensei."
„Co ty tu děláš? Jak se vůbec opovažuješ přijít znovu do vesnice po tom, co jsi tu způsobila?" Jeho hlas zněl naštvaně, ale stále se držel a nekřičel.
„Tehdy jsem sem nepřišla z vlastní vůle, takže mi s tím dejte pokoj, za druhé-Naruto mě sem poslal, jak už víte. Mám tu svou práci, tak mě jí nechte plnit."
„Ale proč má Naruto stejnou chakru jako ty?"
„Aby mě mohl vypustit ven musel svou chakrou dosáhnout na úroveň té mojí. Poté se naše chakry smísily, čímž jsme zabránili možnosti, že se nás někdo pokusí znovu zapečetit."
„Nás?"
„Naturo je teď taky…ehm…Ocasý démon."
„Jak?"
„Prostě to tak je! Ale nebojte se, vážně nemáme v plánu útok na vesnici," řekla nijakým hlasem, takže z něho nemohl vyčíst jestli lže nebo mluví pravdu.
„Já jsem ohnivá devítiocasá liška a Naruto je zase liška s větrnou podstatou chakry."
„Ale oheň má proti větru obrovskou přesilu."
„Na co vy hned nemyslíte," zakroutila pobaveně hlavou.
„Spíš se zamyslete co se stane, když se tyto dva elementy spojí v jednom útoku. Technika desetkrát ne-li stokrát silnější než jedna technika sama o sobě."
Znovu se z vedlejší místnosti ozval hluk.
To už se Ame neudržela a rázně rozrazila dveře až narazily do stěny.
„Myslím, že to vaše nesmyslné dohadování by stačilo."
„Co si to dovoluješ. Sem nemáš přístup," řekl jeden ze starších rozčíleně.
„Já mám přístup kamkoliv se mi zlíbí a vůbec vás nemusím poslouchat. Kdy si konečně sakra uvědomíte, že ty dva ve vesnici potřebujete?"
„Říká kdo," ironicky se ušklíbl Morino Ibiki.
„Já," ušklíbla se na oplátku Ame.
„Uvědomte si laskavě, že už vás nechrání obětavost Yondaimeho, aby obětoval svůj život za nevděčníky jako jste vy. Kdy konečně uznáte, že potřebujete sílu Uchihy Sasukeho a Uzumaki Naruta? To mám znovu na vesnici zaútočit, abyste si to uvědomili?!"
„Co jsi sakra zač?!"
„Já jsem…Ame nebo také Kyuubi no Yoko."
Nastala chvíle hrobového ticha, když po chvíli vstala členka rady starších Utatane Koharu.
„Řekni mi Kyuubi, proč bysme měli ty dva chtít zpátky, když máme tvou sílu zde ve vesnici?"
„A kdo říkal, že vám jí dám, když tu ti dva nejsou."
„Můžeme tě jednoduše zapečetit do nového Jinchuuriki a Uchihu s Uzumakim chytneme a popravíme."
„To si nemyslím," zasmála se Ame.
„Má síla už nejde nijak zapečetit o to jsem se už s Narutem postarali. Bylo to opatření zvláště kvůli Akatsuki, která se snaží shromáždit všech devět Bijuu a tím stvořit desetiocasého."
„Desetiocasý?"
„Nevěděli jste to? Tak teď už ano. Takže, teď mě budete hezky poslouchat a to všichni. Dám vědět Narutovi a Sasukemu, že se mohou vrátit a VY! Jim dáte pokoj!  ROZUMĚLI?!"
„Hai!" Ozvalo se sborově. Přeci jenom, kdo by se chtěl protivit nezapečetitelnému Kyuubimu.
„Tak se mi to líbí," usmála se přívětivě Ame, až se nikomu nechtělo věřit, že ještě před chvíli před nimi stál démon pouštějící hrůzu.
„Já jim tedy dám vědět a vy můžete jít v klidu domů," zamávala jim a zmizela v rudých plamenech, ze kterých sálalo neuvěřitelné horko.