„Takže Kakashi a jeho skupina měla do Konohy dorazit včera, proto nebude na škodu, když vyrazíš, protože ti cesta potrvá něco přes den. Příliš na sebe neupozorňuj a dávej si bacha," usmál se na Ame Naruto.
„Děláš, jako kdybych tu byla ta neopatrná já."
„Musíš mít vždycky poslední slovo?"
„Nevim o čem to mluvíš."
„Už zase začínáš."
„To není…"
„Za měsíc tady," skočil jí do řeči Uzumaki a přenesl sebe i Sasukeho neznámo kam.
„Baka," zamumlala naštvaně Ame, ale pomalou chůzí se vydala k vesnici ukryté v listí.
„Vůbec nebude nápadný, že vypadám jak ty, ale to je jedno," mrmlala si celou cestu do vesnice a nevnímala nic kolem sebe.
Do Konohy dorazila v poledne následujícího dne a stále dostatečně nevychladla a byla na ty dva(Naruta a Sasukeho) stále naštvaná.
U brány jí zastavili dva ninjové a podle toho co věděla z Narutových vzpomínek to byli Izumo a Kotetsu.
„Vítejte v Konohagakure no Sato, sdělte nám prosím důvod vaší návštěvy."
„Jen malá zastávka na mé cestě na jih pánové," usmála se na ně sladce a v jejím modrém, ofinou nezakrytém oku se zlověstně zablýsklo.
„Jak dlouho se zdržíte?"
„Jak bude potřeba."
„V tom případě přeji příjemný pobyt."
„Hai, hai," mávla rukou jako kdyby se snažila odehnat dotěrnou mouchu a dál si těch dvou nevšímala.
Momentálně si začala lámat hlavu nad tím, kde bude spát.
„Do Narutova bytu nemůžu, už takhle stačí, že jsem mu podobná a do čtvrti klanu Uchiha taky ne. To by bylo zase až moc divný. No nezbývá nic jiného než zajít za Tsunade a ucházet se o místo kunoichi v téhle vesnici. To bude zase sranda," zavrčela a zmizela v obláčku kouře.
Objevila se přede dveřmi do kanceláře Hokage a slušně, aby se neřeklo, zaklepala.
Po výrazném, ale nevrlém dále vstoupila a nemohla si nevšimnout, jak se přítomní při pohledu na ní zarazili.
Stáli tam Kakashi, Tsunade, Sai a Sakura.
„Ehm, dobrý den," usmála se nervózně Ame. Taková pozornosti jí byla trochu nepříjemná.
„Jmenuji se Ame a chtěla jsem požádat o zařazení mezi shinobi této vesnice."
„Ame?"
„Hai!"
„Odkud pocházíš?"
„Může to znít divně, ale jsem z Vesnice skryté v kameni."
„Jak máme vědět, že nejsi špeh?"
„To už je na vás. Já vám mohu jenom dát svoje slovo, že tu nejsem na pokyn žádného z Kage ani feudálního pána."
„A proč jsi tedy odešla ze své vesnice," probral se konečně Kakashi, který do teď vypadal, jako by byl v transu."
„Řekněme, že se mi nelíbili tamější poměry a hlavně moji dva přátelé mi řekli, že Konoha je příjemná vesnice."
„A neobjeví se náhodou tvoje hlava v nejbližších dnech v Bingo knize? Nerada bych měla problémy."
„To se nebojte," usmála se falešně Ame.
„Dobrá budu ti věřit, ale stejně…Kakashi, ona se připojí k vašemu týmu."
„Hai," ozvalo se sborově.
„Ame, tady máš ochranou čelenku a chraň tě ruka Prvního Hokage, jestli nás zradíš."
„Hai hai," řekla jako kdyby se jí to netýkalo.
„Víte…"
„Hn?"
„Mám menší problém."
„A to je?"
„Nemám jaksi, kde bydlet."
„To je sice problém, ale dá se v cuku letu vyřešit. Kakashi!"
„Godaime-sama?"
„Bude prozatím bydlet u tebe než si něco najde. A nepokoušej se vymlouvat na malý byt," sjela ho nebezpečným pohledem, že se šedovlasý ninja ani nepokoušel odmlouvat.
„Vy ostatní můžete jít, ale s tebou chci ještě něco probrat, Kakashi."
„Rozumím. Ame, počkej  na mě prosím venku."
„Jistě," přikývla a vyšla za svými novými týmovými kolegy ven.
…
„Kakashi, nezdá se ti nejaká povědomá?"
„Hai, kdyby neměla odlišnou chakru hned bych řekl, že je to Naruto."
„Přesto je mi nějaká povědomá, ta její agresivní chakra se mi vůbec nelíbí."
„Taky se mi zdá, že jsem jí už někde viděl."
„Každopádně na ní dávej pozor. Může z ní být hodně nebezpečný nepřítel."
…
Ame byla opřená o zeď budovy Hokage a pomalu, ale jistě se začínala nudit.
Mezi ní Saiem a tou žvýkačkou panovalo trapné ticho, avšak blondýnka nechtěla být ta, která ho protrhne.
Všimla si, jak se Sakura připravuje, že něco řekne, když v tom se vedle nich objevil Kakashi.
„Můžeme sensei?"
Jako odpověď se jí dostalo pouhé přikývnutí a během okamžiku už za ním běžela k její nové noclehárně.
„Sakra, tohle nebylo v plánu. Tohle se může hodně protáhnout, když s nima budu chodit na mise a přitom mám jenom měsíc."
„Kruci," zaklela nahlas aniž by si to uvědomila a vysloužila si Hatakeho tázavý pohled.
Když už nic neříkala jenom pokrčil rameny a dál to neřešil.