„Pojďte s námi zpátky do Konohy."

Všichni tuto otázku očekávali, ale přesto je tato nabídka zaskočila. Nemohli se vrátit, ale přesto si to přáli.

„Nejde to Sakura-chan."
„Proč ne?"
„Když to vezmu za sebe, tak jsem napadl Hokage-sama a Sasuke z vesnice uprchl. Jsme nukenini a nemůžeme si to jenom tak napochodovat do Konohy."
„A co…Ame?" Podíval se zamyšleně Kakashi na jmenovanou. Něco mu na ní nehrálo, avšak nevěděl co. Jako by jí už někdy potkal. Její chakra mu byla známá a přitom jiná.
Ame ze zadu obtočila ruce Narutovi kolem krku, trochu povyskočila a vzápětí mu obmotala nohy i kolem pasu a zívla.
„Bez Naruta a Sasukeho nikam nepůjdu," řekla nekompromisně a poté už si položila hlavu na Narutovo rameno a během chvíle poklidně oddechovala.
„Démon starý tisíce let, ale usne si v blízkosti několika nepřítel. Tohle je snad jenom sen," pomyslí si pobaveně Naruto, ale nahlas nic neřekne-nesmí, protože nechce prozradit Ameinu totožnost.
„A to se s ní mám tahat já?"
„Jsi na řadě minule jsem jí nes já."
„Ty aby ses neozval," odfrkl si podrážděně  Naruto a znovu zaměřil svou pozornost na přítomné shinobi.
„Kakashi-san, kam máte namířeno?"
„Do Suny. Máme donést Kazekagemu jeden svitek."
„Cesta tam vám zabere ještě dva dny a zpátky to jsou další tři," mumlal si spíše pro sebe.
„Dobrá-za týden pošlu Ame do Konohy. Pro ni by to neměl být problém. Není shinobi žádné vesnice a nemá ani záznam v bingo knize. Bude jednat s hokage mým a Sasukeho jménem."

„Nesouhlasím," řekl Shikamaru.
„S čim zase?"
„Jak jsi před chvílí řekl, vy dva jste nukenini a naší povinností je se vás pokusit zadržet. Ne s vámi klábosit."
„Shikamaru, jsem stejně grogy asi jako Ame, vážně se mi nechce s vámi hrát hru-kdo z koho. Nemám náladu a mohlo by se stát, že by někdo z vás přišel o život, a to si na triko vážně nevezmu."
„Přestaň žertovat," zakřičela naštvaná Sakura, „A vůbec jak jí můžeš dovolit, aby se po tobě plazila jak…jak…"
„Až něco vymyslíš dej vědět."
„Zmlkni-jak k tomu přijde Hinata?!"
„Teď to nepobírám," zatvářil se zmateně a jmenovaná Hyuuga zase naprosto vyrovnaně.
„Nebyli jste snad spolu?"
„Mluvíš o skoro dva roky staré záležitosti. Navíc, co by řekl její klan, kdyby se dozvěděl, že má něco s nukeninem?! Přemýšlej Sakuro než něco vypustíš z pusy!" Zavrčel podrážděně a v tu chvíli vážně připomínal démona.
„Hinato," otočil se vzápětí na modro vlásku, ale jeho hlas už nebyl rozčílený, ale úplně klidný s nádechem radosti.
„Ano Naruto-kun?"

„Jsem rád, že jsi na mě nečekala a někoho jsi našla," mrkl na ní a otočil se na Sasukeho ignorujíc překvapené pohledy všech.
„Půjdeme?"
„Jo-beztak máme zpoždění."
„Pravda," přikývl.
„Hej! Já jsem nedomluvila!" Ozvala se znovu Sakura.
Uzumaki se na ní podíval podrážděným pohledem a začal foukat ostrý vítr, přičemž odhalil Narutovo levé oko skryté pod dlouhým pramenem vlasů.
Všichni zalapali po dechu, když viděli rudě žhnoucí oko devítiocasého démona.
„Ale já domluvil s tebou," zavrčel a v tu chvíli se mu objevilo všech devět modrých chakrových ocasů a všechny poslal jednou vlnou chakry do bezvědomí.
„Škoda, že si tenhle rozhovor nebudete pamatovat,"řekl tiše, když jim jeho chakra umístila na čela menší pečetě, které okamžitě zmizely.
„Co si budou pamatovat místo toho?"
„Utábořili se a šli spát. Na hlídku posadíme Sakuru, ať nemá na nikoho co svádět, že usnul."
Aniž by udělal jakoukoliv pečeť objevilo se vedle něj deset klonů, kteří se jali do upravování scény před sebou. Všechny dostaly do jejich stanů a spacáků, rozdělaly oheň a vedle něj nanosily hromádku dřeva a Sakuru opřeli o strom kousek od ohniště. S dekou pro ní se nijak neobtěžoval. Tu holku nesnášeli i bacili.
Když bylo vše hotovo skutečný Naruto nechal své klony zmizet a spolu se Sasukem zmizeli v závanu větru.

„Tak jak to včera dopadlo," vpadla se zíváním k Narutovi a Sasukemu do pokoje další ráno Ame.
Blonďáček je minulou noc přenesl do nedaleké vesnice a zamluvil pro ně dva pokoje.
„Usnou si tam nemusela, ale…"
„Já se prostě nudila," založila ruce na prsou a dělala uraženou.
„Z našeho rozhovoru si nic nepamatují. Vzpomínky jsem jim zapečetil."
„Dobrá, ale co budeme dělat dál?"
„Kakashi a jeho skupina mají namířeno do Suny a za pět dní budou zpátky v Konoze. Dva dny na to tam příjdeš ty a zkontroluješ situaci. Chvíli tam pobudeš a potom budeš s Tsunade jednat naším jménem."
„Ale-"
„Já o tom nehodlám diskutovat Ame. Už se tak rozhodlo a je jenom tvůj problém, že jsi to zaspala. Tak jako tak by to byl můj a Sasukeho názor proti tvému."

„Ale-," chtěla Ame dál něco namítat, ale zarazil jí Narutův výhružný pohled. V tu chvíli se ho opravdu lekla a rozhodla se být potichu a splnit jeho rozkaz.
„Já tě jenom nechci nechávat o samotě," mumlala si pro sebe Ame, ale Naruto to beztak slyšel a tázavě se na ní podíval.
„Chtěla jsem říct vám," opravila se vědíc kam míří svou nevyřčenou otázkou a lehce se začervenala.
Uzumaki si jenom povzdechl, vstal a přešel ke své partnerce se kterou sdílel duši, chakru a jak se zdálo ona měla v plánu s ním sdílet i jejich nekonečný život.
Ame nechtěla snášet jeho pohled proto sklopila hlavu očekávajíc jeho reakci. Naruto však nic neříkal, proto se začínala bát nejhoršího, když v tom ucítila jemný tlak pod bradou, který jí donutil vzhlédnout.
Za několik okamžiků se její zrak setkal s tím Narutovým ve kterém byl na první pohled vidět úsměv.
„Dobře víš, že se mi nic nestane," usmál se lehce a opřel své čelo o její, pohled stále upírajíc do jejich očí.
„A když budu muset ochráním i naše skoro posledního Uchihu."
„Hej! Já jsem tady taky."
„Neboj se, to se pořád moc dobře ví," zakřenila se na Sasukeho Ame a potom opustila jejich pokoj a zamířila do svého, aby se mohla osprchovat a aby ti dva mohli udělat to samé.