„Kde se tu berou," zasyčela naštvaně Ame, když sledovala skupinku ninjů s ochranou čelenkou se znakem Konohy.
„Jak to mám asi vědět," ohradil se Naruto se Sasukem nastejno a nevěřícně sledovali podívanou, která se jim právě naskytla.
„Tady se pro dnešek utáboříme," řekl Kakashi a rychlostí blesku postavil stan a zalezl si do něj.
Ostatní se s povzdechnutím také dali do práce a po čtvrt hodině měli práci hotovou včetně nanošeného dříví na oheň až se po západu slunce ochladí.
Ve stanech byli po dvojicíh- Kiba a Akamaru(k těm dvěma by se nevšel už ani jeden Shinův brouček), Shino a Chouji, Shikamaru a Sai, Ino a Hinata a "chudinka" Sakura měla stan sama pro sebe.
Naše trojice schovávající se v křoví se začínala pomalu, ale jistě nudit.
„Jak dlouho tu musíme ještě trčet?!"
„Tak dlouho než usnou-aspoň Inuzuka s tim jeho psem. Ti dva mají nejlepší sluch a pro nás představují největší hrozbu, že nás odhalí."
„Ale to může trvat věkdy pokud budou mít první hlídku."
„Copak za to můžu?! Pro nás dva by nebylo těžké skrýt svůj pach a taky se dokážeme pohybovat potichu, že nás neuslyší ani to psisko, ale snaž se být tolerantní už kvůli Sasukemu."
„Takže je to jeho vina?"
„Hej! Uvědomte si, že sem hned vedle vás."
„Nikdo na tebe nic nesvaluje Sasuke," usmála se umělým úsměvem Ame, „Že?!"  a otočila se s výhružným pohledem na Naruta, který jenom polkl a vystrašeně pokýval hlavou na znamení souhlasu.
Sice byl taky démon s chakrou stejně velkou jako Ame, ale přece jenom byl důvod se jí bát.
.....
„Tohle bude hodně dlouhý odpoledne," zívl Uzumaki a snažil se udržet vzhůru. Odpolední sluníčko jim hřálo přímo na záda a pomalu je vedlo do říše snů.
„Nemyslím si," vyvedla blonďáčka z omylu a kývla hlavou opačným směrem než měli ostatní tábor.
„Dnešek už nemůže být lepší," zavrčel Sasuke.
„Co bys chtěl, když ses v organizaci neukázal přes rok a půl," zasmála se potichu Ame, „že přestanou po Narutovi pátrat? Prober se."
Teď už zpozorněli i ninjové z Konohy, když viděli blížící se dva členy Akatsuki organizace, Kisame spolu se Suigetsem(blbý skloňování), který mlsně pokukoval po žralokově Samehadě.
„A hele kohopak to tu máme," řekl naoko překvapeně Kisame.
Všichni se postavili do obraných pozic a vyčkávali na krok nepřítele.
„Co tu chce Akatsuki?"(Sakura)
„Jenom procházíme," řekl znuděně Suigetsu.
„A to vám mámě věřit?"
„Věřte si čemu chcete," pokrčil akorát rameny.
…
„Jejich chakra se mi vůbec nelíbí," zkonstatoval Naruto.
„Co tím myslíš?"
„Naruto má pravdu," přikývla Ame.
„O čem tady mluvíte?"
„Suigetsu i Kisame se sice tváří jako by měli na místě usnout, ale přitom se připravují na boj. Oni sem nepřišli jenom tak, ale za nějakým účelem a vypadá to, že nejsme jediní kdo si toho všiml."
„Eh?" Pro tentokrát nechápal zase Naruto.
„Koukni na mladou Hyuugu," kývla směrem k Hinatě, která měla aktivovaný svůj byakugan.
Znovu tedy ztichli, aby nepřeslechli ani slovo z právě probíhajícího rozhovoru.
„Když jenom procházíte, proč se připravujete na boj," zeptala se zostra Hinata, čímž naši schovanou trojici lehce překvapila.
„Tichá holčička se nám vybarvuje."
„Pšt!" Vztekle se po ní Naruto ohnal rukou, aby byla potichu.
„Nedělejte se sebe neviňátka, Proč jste tady," promluvil, za celou dobu poprvé, Kakashi.
„Jenom se vás zeptat, kde je Uzumaki Naruto. Už téměř dva roky o něm nejsou žádné zprávy."
„Jak to máme vědět, když odešel z vesnice?"
„Takže chlapeček se nevrátil? Zajímavé," zasmál se Kisame a postavil se do bojové pozice se svým mečem v ruce a Suigetsu následoval jeho příkladu a následně se rozeběhli směrem ke skupině zaskočeným shinobi.
„Tohle nedopadne dobře," vyhrkla Ame než by se kdokoliv nadál spolu s Narutem vyskočila z křoví s katanami v ruce proti členům Akatsuki.
Stihli to jen tak tak, protože všichni státe stáli jako zkamenělí a o vteřinu déle by byla Sakura s Kakashim bez hlavy.
Suigetsu s Kisamem od nich odskočili.
„To je mi ale náhoda, sám jinchuuriki nám přišel naproti."
„Náhodou jsem měl cestu kolem."
„Ehm-ehm," odkašlala si podrážděně Ame a Naruto se následně opravil.
„Tak náhodou JSME měli cestu kolem. Spokojená?"
„Na nejvyšší míru," zalesklo si Ame zlověstně v očích a znovu začala věnovat svou pozornost na nepřítele.
„A ty jsi?"
„Ah omluvám se, že jsem se hned nepředstavila. Mé jméno je Ame," usmála se sladce.
„A teď pokud dovolíte, jsme oba s Narutem unavení, tak když budete tak hodní a odejdete aniž bychom spolu bojovali."
„To si věříš holčičko. Už pěkně dlouho toho kluka hledáme, takže teď si ho nenecháme proklouznout mezi prsty."
„Tak to si věříš chlapečku, že dostanete Naruta," oplatila mu stejnou mincí.
Zatím co se ti dva dohadovali, připojil se k zaskočením ninjům z Konohy Sasuke.
„Jestli Naruto a Ame začnou bojovat bude lepší pokud se vzdálíte."
„Sasuke-kun," vypískla okamžitě Sakura a chudákovi Uchihovi se pověsila kolem krku.
„Sakuro, řeknu to jenom jednou a odmítám se opakovat-slez ze mě," řekl výhružným hlasem neslibujícím nic pěkného, až se Haruno lekla a opravdu se ho pustila.
„Sasuke," začal Kakashi.
„Hn?"
„To oblečení co máš ty a ti dva…jste na straně Orochimara?"
Ame jako by ho slyšela se na ně otočila počítajíc, že jí Naruto pohlídá záda:
„Já jsem říkala, že si ty blbý ohozy nemáme brát."
„Jasně, nevim kdo byl neustále podrážděnej z toho, že ho každej očumuje."
„Nehraj si semnou Uchiho nebo skončíš špatně."
„Nepovídej, už se tě bojim."
„Měl bys-moc dobře víš co dokážu."
„V historii jsi o sobě vážně dávala dost vědět."
„Mluvíš o mě jako bych byla nějaká stará babka."
„A nejsi?"
„Ty jedno mrňavý štěně-na mě si dovolovat nebud-."
„Naruto pozor," zakřičel Kiba, když se blonďáčkovým směrem rozběhli oba Akatsuki.
„Co plašíš Kibo," zeptal se znuděně Uzumaki až tím připomínal Shikamara a s rukama v kapsách sledoval blížící se ninji.
Když od něj byli asi pět metrů, Narutovi narostly dva chakrové ocasy a obmotali se kolem těch dvou.
„Sorry pánové, ale jak dáma řekla, dneska jsme unavení a bojovat se nám nechce. Proto pokud budete tak hodní, tak se s námi rozloučíte a půjdete dál svou cestou."
„Jsi vážně tak blbej nebo to jenom hraješ," chtěl vědět Suigetsu.
„Budu to brát jako ne," povzdychl si Naruto a nechal Suigetsa a Kisameho do sebe narazit tak silně, že ztratili vědomí. Potom aniž by udělal jakékoliv pečetě, udělal dva klony, kterým své nepřátele předal s tím, ať je odnesou co nejdál.
„To by bylo," pousmál se Naruto a otočil se směrem ke svým týmovým kolegům, kteří nebyli daleko od toho, že se servou. Jak se zdá jeho boj je vůbec nevyvedl z míry a pořád se hádali.
„Vy dva přestaňte. Tihle už o nás vědí, takže není žádný důvod v tom nepokračovat v cestě."
„Naruto," rozeběhla se k němu Sakura, ale po chvíli se její úsměv změnil v naštvaný výraz a s napřaženou pěstí běžela jeho směrem.
Uzumaki nehnul ani brvou jenom kousek uhnul a probíhající Sakuře nastavil nohu, takže o ní zakopla a chudinka se zblízka pozdravila s matičkou zemí.
„Na tohle vážně nejsem zvědavej Sakuro. I když taky tě hrozně rád vidim," ušklíbl se.
„Půjdeme?" Podíval se směrem už k nehádající dvojici, nýbrž k nijak-se-tvářícímu Sasukemu a smíchy-se-válející-na-zemi Ame.
„J-jasně," utřela si slzy s vstala.
Potom aniž by komukoliv věnovali svou pozornost se pomalým krokem vydali znovu na cestu.
„Počkejte," zastavil je Inin hlas a Akamarovo štěkání.
„Co je?" Zeptala se podrážděně Ame a nahodila takový výraz, kterého by se lekl i Kyuubi, kdyby to právě nebyla ona.