Naše trojice už byla několik dní na cestě a Narutovy hádky s Ame byly už na denním pořádku.
„Můžete už vy dva bejt zticha! Bolí me z vás hlava," vyjel na ně Sasuke.
„Páááni," řekli oba unisono.
„Co je?"
„To je poprvý co ti takhle ruply nervy."
„Protože poslouchat vás dva bylo k nevydržení. Jsme na cestě ani ne tři dny a už vás nemůžu vystát."
„Zvykej si," ušklíbla se.
„Jo? Ale víš, že se říká, co se škádlívá to se rádo mívá," vrátil jí ušklíbnutí.
„Tím si myslel co," zavrčel na něj Naruto.
„Tak mi řekni Naruto, kolikrát sis za těch několik dní vzpomenul na Hinatu."
„....."
„No?"
Naruto jenom něco neslyšně zamumlal.
„Promiň, nerozuměl jsem."
„Ani jednou," zamumlal.
„Pořád jsem nic nesylšel."
„ANI JEDNOU! A jestli jsi nesylšel tohle zajdi si na ušní!" Obořil se na něj.
„Není důvod, už jsem ti rozuměl. Ale teď k věci-přiznejte si to. Vás dva to k sobě táhne."
„Aby ne, když jsme jedna bytost."
„Co se chakry týče, ale jinak jste na sobě plně nezávislí."
„Ale...," chtěla ještě něco namítnout, nicméně jí nic kloudného nenapadlo.
„Copak? Bájnému devítiocasému démonovi došly slova?"
„Neprovokuj Sasuke nebo to bude to poslední co uděláš!"
„Nepovídej," ušklíbl se a dál pokračocal ve své "přednáštce".
„Ačkoliv si to ani jeden z vás nepřipouští, to, že ste spolu strávili -dobu co je Naruto na světě-, nevím jak byste reagovali, kdybyste měli žít odděleně.
„Pche! Ty a ty tvoje chytrý řeči," posmívala se mu.
„Tak nějak-že zrovna ty nám do toho něco krafeš, když jedinný ženský co jsi kdy dal pusu byla tvoje máma."
„Naruto?"
„Hn?"
„Bepřehnals to teď?"
„Proč myslíš?"
„Koukni se na Sasukeho a hned pochopíš."
Blonďáček se tedy na zmíněného Uchihu podíval a v tu chvíli měl chuť být někde úplně jinde.
Sasuke vypadal jako bůh pomsty a podle chakry, kterou uvolňoval byl hooodně naštvanej.
„S-Sasuke...?"
„Nedráždi ho Naruto."
„A jak ho prosimtě dráždim, když řeknu jeho jméno?!"
„Co já vim???!!!"
„Dej mi pokoj-nemůžu za to, že se chová úplně stejně jako Sakura."
„To máš pravdu-kdybych nechtěla žít v Konoze, tak bych tu růžovou pijavici na místě zadupala do země."
„......Jak jsme vůbec přešly k diskusi o Haruno?"
„Myslím, že to bylo pohledem na naštvaného Sasuke...ho," řekla trochu zděšeně a oba se pomalu otočili ke směru, kde měl být Sasuke.
Ten tam však vůbec nebyl.
„Kde je?"
„Copak to vim?! Nejsem vševědoucí!"
„Na to, že jsi stará jak fusekle Třetího by jsi to měla vědět."
„Cos to řek ty přerostlý kuře?!"
„Slyšelas-blecháči!"
„Zmlkni nebo ti nakopu zadek, že nestihned říct ani rámen!"
„To není rámen, ale ram..." Zasekl se a pohledem zachytil Amenin výtězný úšklebek.
„Řekla jsem, ať zmlkneš!" 
Poslední slovo musela zakřičet, protože se ozvala obrovská rána.
„Co to bylo?"
„Vim já?"
„Ta chakra....," řekla zděšeně.
„....je Sasukeho a.....," pokračoval Naruto.
„a.....OROCHIMARA!" Dořekli nastejno a během okamžiku nebyla po jejich přítomnosti ani stopa.
Snížili hladinu svojí chakry, že by se dala přirovnat k jakémukoliv většímu zvířeti z okolí a rychlým tempem mířili k místu, kde cítili Sasukeho, ale po chvíli běhu se jim někdo postavil do cesty.

„Dlouho jsme se neviděli, Sasuke-kun."
„Co chceš Orochimaru?!" 
„Nelíbí se mi, že jsi ode mě odešel beze slova rozloučení," zasmál se svým pokřiveným způsobem.
„To jsi přišel jenom proto, aby jsi mi řekl sbohem? Jak chceš, sbohem," pokrčil rameny a otočil se k odchodu.
„Jestli teď odejdeš, tak to tví kamarádíčkové schytají-obzvlášť ta pěkná blondýnka-vypadá tak....bezbraně."
„Tak to si jenom myslíš!"
„Opovaž se na ně jen sáhnout!"
„Donuť mě!" Provokoval ho.
Sasuke uchopil svojí katanu a nechal do ní proudit svou chakru.
Postavil se do bojového postoje a vyčkával.....