V pokoji do kterého vnáší světlo pouze měsíc, sedí u otevřeného okna dívka s černými vlasy a bílýma očima. Dívá se na lunu, která vše vnáší do tajemna, a vzpomíná na slova jenž jí včera řekla láska jejího života. Po tváři jí stékala jedinná slza. Slza plná radosti, ale také obrovského smutku.
Radosti, že jí konečeně řekl co k ní cítí, že jejich city jsou stejné a smutku, z toho, že zradil svou vesnici, jeho přátele a hlavně ji. Přesto všechno k němu necítí nenávist. Spíš její cit ještě více nabral na síle(pokud je to vůbec možné), protože veděla, že k tomu musel mít nějaký důvod a veděla, že ten důvod byl pro ochranu vesnice a též její. Nyní jí popoháděla touha. Drtivá touha dovést ho zpět.

„Hinato," zaslechla jak naní někdo volá. „No tak Hinato počkej, musím s tebou nutně mluvit." Hin se ohlížela a hledala majitele hlasu, který ji volal. Několikrát se otočila dokolan a v tom ho zahlédla. Utíkal k ní dospívající muž se středně dlouhýma blonďatýma vlasama a blankytně modrýma očima. Na hlavě měl připevněnou čelenku se znakem Konohy. Měl tří-čtvrteční černé kalhoty, které měly na stranách oranžové pruhy a bílé tričko bez rukávů. Na pravé noze měl připevněné pouzdro na shurikeny.
Volal na ni, přitom se usmíval, ale přišlo jí, že i tak má na tváři velmi vážný výraz plný trápení. Avšak rychle tu myšlenku zahnala.
„Naruto-kun," zašeptala Hinata a přitom zrudla, že vypadala jak přezrálé rajče. „Copak ode mě potřebuješ?" Zaptala se a vduchu si sama sobě nadávala-„Tentokrát nesmíš omldlít, huso jedna hloupá, co když je to důležuté?!".
Naruto k ní mezitím doběhl a hned spustil:
„Musím s tebou nutně mluvit, tak pojď prosím se mnou." Při těch slovech jí lehce naznačil směr, kterým chce jít. Vedl jí ke skále, která se tyčila nad celou vesnicí a na které byly vytesány hlavy Hokagů vesnice ukryté v listí.

Asi za čtvrt hodinky k nim dorazily a usadili se na hlavě čtvrtého Hokage.
Naruto mlčel a Hinata ho nechtěla rušit, protože vypadal jak nad nečím usilovně přemýšlí, tak na něj pouze mlčky hleděla.
„Víš, Hinato, já....," začal Naruto, ale témeř okamžitě se odmlčel, ale zhluboka se nadachl a začal znovu.: ...Já tě miluju. Vím, že u tebe nemam nijak velkou šanci, aby jsi opětovala moje city k tobě, ale už jsem to nemohl tajit a navíc život shinobiho je nevyzpytatelný a já bych neměl klid, kdybych ti neřekl co k tobě cítím." Poté se co to dořekl se podíval na Hinatu.
Ta na něj pouze vyjeveně koukala a nemohla uvěřit tomu, co přávě slyšela. Splnil se jí životní sen. Kluk, kterého miluje už od akademie opětuje její city.
Probrala se ze svého tranzu a uvědomila si, že se na ní Naruto dívá a čeká její odpoveď. Z očí jí vytryskly slzy a rychle se vrhla Narutovi kolem krku jako by měla strach, že jí někam uteče(a přitom nebyla daleko od pravdy) a zašeptala mu do ucha:
„Proč bys u mě neměl mít šanci? Vždyď já tě miluju už od akademie," vyznávala se mu mezi vzlyky.
Poté co Naruto slyšel její odpověď, tak jí také obejmul. Mezitím co byly v objetí a užívali se přítomnost toho druhého, se setmělo a Naruto se od Hinaty jemně odtáhl, vzal její hlavu jemně do svých dlaní a díval se do těch jejích úžasně bílých očí, které zase hleděli do těch jeho blankytných. Pomalu se k ní naklonil o políbil jí. Jediný malý polibek se brzy proměnil ve spoustu velikých . Hin mu nezůstávala nic dlužná, vždyď na tohle čekala velmi dlouhou dobu. Po chvíli(pozn. autora: chvíle= hodně dlouhá doba ) se od sebe odtrhli, aby se mohli pořádně nadechnout a znovu se objali.
„Miluju tě, Naruto," zašeptala.
„Já těbe taky, neskutečně moc. Vždycky tě budu chránit," odpoveděl jí Naruto.
Hinata začala v jeho hřejivém objetí usínat a těsně před tím než se úplně ponořila do říše spánku, slyšela, jak jí Naruto do ucha šeptá:
„Promiň Hin, je mi to tak líto. Prosím, promiň mi to." Přišlo jí, že Naruto zněl velmi sklíčeně, ale nevěděla proč. Dál nad tím už nemohla přemýšlet, protože usnula.

Poté co usnula, jí vzal Naruto do náruče a odnášel jí k hlavnímu domu klanu Hyuuga. Avšak jakmile tam dorazil, uslyšel řinkot zbraní. Nenechal se tím vyvést z míry a pokračoval za oním zvukem.
Na malé zahradě za domem trénoval Neji-Hinatin bratranec s jejím otcem Hiashim Hyuugou, který byl také vůdcem klanu Hyuuga. Když oba uviděli Naruta nesoucí Hinatu, přestali okamžitě bojovat a rozběhli se k němu.
„Naruto, co se stalo Hinatě?" Ptal se okamžitě Neji. Naruto pouze naznačil ať jsou oba potichu a pak oběma řekl:
„Nic se jí nestalo, nedovolil bych to. Jenom usnula." Podal ji Hiashimu, který jí rychle odnášel do domu, aby se nenachladila. I Neji se už obracel k odchodu, ale Naruto ho zarazil slovy:
„Stal se z tebe prima chlap, Neji a jsi můj velmi dobrý přítel." naruto se usmál nad tím, jak Neji vypadal zaraženě, ale pokračoval: „Pamatuj si, že osud se dá změnit pokud o to stojíš a usilovně se o to snažíš." Usmál se otrochu víc, ale v očích měl velmi smutný výraz. Otočil se a odcházel směrem ke svému bytu, ve kterém žil už od mala.
Neji na něj jenom koukal a ikdyž nevěděl proč, připadalo mu, že se naruto s ním v tuhle chvíli loučil.
„Jenom si něco namlouvám," řekl, otočil se, aby se mohl jít umýt a potom jít spát.

Teď už dívka se skloněnou hlavou plakala tak, že jí slzy zmáčely celé kalhoty.
„Naruto-kun," zašeptala.
„Naruto-kun, proč! PROČ JSI MĚ TU NECHAL SAMOTNOU?!" křičela do nočního ticha nešťastně. To poslední co zaslechla než ztratila vedomí byly kroky rychle směřující k jejímu pokoji.
„Hinato co se děje?" Zvolal Neji, ale odpoveď už nedostal a ke všemu musel rychle chytit Hinatu, aby se při pádu neuhodila do hlavy. Držel jí v náručí a viděl jak i ve spánku stále pláče a šeptá jeho jméno. Jméno zrádce. Avšak i Nejimu při pomyšlení na něj lehce vhrkly do očí slzy. Přešel k oknu a zašeptal:
„Naruto, kde je tě konec?" Při těch slovech se zvedl vítr jako kdyby chtěl doručit otázku tomu, komu byla určena. Potom Neji uložil Hinatu do postele, přikryl jí a odešel také spát.

Ve stejnou dobu myslí na tutéž osobu všichni její blízcí: Shikamaru, Sakura, Sai, Ino, Chouji, Shino, Kiba s Akamrem u svých nohou, Lee, Ten Ten, Konohamaru, Kakashi, Iruka, Shizune, Yamato a Tsunade, kterou stále bolelo zranění, které jí způsobila osoba od které by to ani ve snu nečekala. Bolelo jí zranění, které způsobil Naruto!

Sakura:
Všichni kromě Shizune a Tsunade seděli v Ichiraku ramen a vyprávěli si novinky, které přinesli z misí. Všichni se smáli a přitom netušili, že jím ani ne za pár hodin bude do pláče.
Sakura se během hovoru otočila a uviděla jít po ulici Naruta. Zavolala na něj, ale ten byl duchem nepřitomný a vůbec jí neslyšel. Tohoto nezvyklého chování si hned všimli i ostatní, jejich hovor utichl a zaraženě se dívali na Naruta. Sakura to zkusila znovu a tentokrát s větším úspěchem. Dotyčný se zastavil a pohlédl jejich směrem. V tom se všichni za zarazili ještě více. V Naruto neměl ve svých očích obvyklý bezstarostný úsměv, ale byly v nich jen obrovská boelst a zoufalství. Pomalu zavřel oči a když je znovu otevřel byl v nich ten starý známý úsměv-všichni si oddechli. Zamával jim pozdravil je, ale ramen si neobjednal, ani se vedle nich neposadil. Šel dál se slovy, že je moc unavený, že snad jindy. Ostatní ho nechali být, ale usoudili, že už je moc pozdě, že už je čas jít nakutě. Zaplatili, rozloučili se a šli do svých domovů do teplých peřin a měkkých postelí.
Avšak kolem třetí ráno je probudil poplach. Okamžitě se oblékli a beželi do kanceláře Hokageho.
Když tam doběhli naskytl se jim příšerný pohled. Tsunade seděla na své židli, ale byl celá od své krve od zraněného břicha, které jí právě léčila Shizune. Sakura obávajíc se o svého mistra se zaptala:
„Tsunade-sama kdo vám to probůh udělal?" „A HLAVNĚ KAM ZMIZEL! AŽ HO DOSTANU DO RUKOU NEZBUDE Z NĚJ ANI MASTNEJ FLEK!" nadávala vnitřní Sakura.
Mezitím už Shizune skončila s léčením a oznámila Tsunade, že je to v pořádku, akorát že to bude pár dní trošku pobolívat. Tsunade pouze přikývla na znamení díků a řekla Shizune ať zruší poplach. Ta se naní pouze udiveně dívala, ale potom vyběhla z kanceláře, aby vydala rozkaz o zrušení poplachu.
Pátá se podívala po všech přítomných v kanceláři. Byli tam všichni co byli večer v Ichiraku plus Neji a Hinata. Akorát jeden jedinný člověk chyběl. Naruto. Stále přemýšlela jak jim to co nejšetrněji oznámí.
„Pracovala jsem ještě na nějakých dokumentech, když jsem najednou ucítila nečí přítomnostv rohu místnosti. Světlo tam nesvítilo, tak jsem nevěděla kdo to je. Byla vidět pouze silueta a to ke všemu velmi matně. Ta postava vůbec nic neříkala pouze se na mě dívala. Po chvíli si stáhla s hlavy ochranou čelenku a v záři světla se mihl znak Konohy. Potom vytáhla kunai a přes čelenku si udělala velikou rýhu. Potom si opět čelenku nasadila a spustila-nebo spíše spustil:
„Promiň Tsunade, ale je to pro dobro celé vesnice. Doufám, že mě zato nebudeš nenávidět." Potom vystoupil ze stínu a mě se naskytl neskutečný pohled. Stál tam jenom tak přede mnou. Byl oblečený celý v černém plus černý plášť a čelenku s onou rýhou. Rýhu, kterou mají na svých čelenkách všichni zrádci svých vesnic. Byla jsem tak v šoku, že jsem ani neodrazila kunai, který na mě hodil a který mi mířil na břicho. Ani jsem nezaregistrovala kdy se do mě zabodl. Poté se otočil, jenom řekl „Promin" a zmizel.

Tsunade dokončila své vyprávění.
„Kdo to udělal, Hokage-sama? Tak kdo?!" Chtěl vědět Kakashi.
Tsunade si pouze něco zamumlala, ale nikdo jí neslyšel.
„Byl to Na.....Naruto." V tu chvíli by byl slyšet i padjící špendlík, jaké nastalo ticho. Hinata tomu nechtěla věřit.
„Co je to za hloupý vtip Tsunade-sama. To by Naruto neudělal, ne potom co mi dneska řekl!" Teď už doslova křičela. Všichni na ni vyjeveně koukali, že ta tichá dívka vůbec dokáže zvýšit hlas.
„Bohužel je to tak," řekla zoufale Pátá. „Budu ho muset nechat hledat nejschopnějšími ANBU a pokud ho nechytí, budu ho muset nechat okamžitě zařadit do ANBU knihy hledaných zločinců. Bude bohužel označen S, protože má v sobě Kyuubi. Sama nevím co ho k tomu vedlo. Před tím než na mě zaútočil říkal, že je to pro dobro vesnice." Povzdechla si.
Už chtěla všechny přítomné poslat domů, aby se z toho šoku vzpamatovali, když si vzpomněla a oznámila jim, že mají přísný zákaz jít hledat Naruta, jinak si to šeredně odskáčou a nechá je zavřít dokud od toho plánu neupustí. Tsunade měla ještě svou teorii o tom, že když Naruto neváhal zaútočit naní, tak nebude váhat zaútočit na kohokoliv z nich, jenom aby jim znemožnil možnost ho sledovat. Všichni ať chtěli nebo ne, museli dát její teorii za pravdu.
Mezitím začalo svítat a nic netušící obyvatelé Konohy se začali probouzet do nového dne. Ale tahle vesnice už nemůže vzít za svou bránu ninju, který jí ochraňuje i tak, že dopustil, aby se z něj stal hledaný ninja.
„Déja-vu," zašeptala Tsunade, když pomyslela na Itachiho Uchihu.

„Naruto," zašeptala dívka s růžovými vlasy a přitom hleděla na fotografii týmu 7. „Nejdřív odešel Sasuke a teď ty." začala tiše plakat. „Už je to den co jsi odešel a mě to připadá jako věčnost. Zanechal jsi nám všem v srdci prázdné místo. Vrať se k nám a znovu ho zaplň! Prosím."

Tou dobou opět začala svítat.

!!!Naruto!!!
Ve stejnou dobu co na něj doma vzpomínali, se dotyčný ninja "probouzel" do nového dne. Vůbec nemohl spát. Stále musel myslet nato, jak zaútočil na Tsunade a jak nechal ve vesnici všechny své přátele a dívku kterou miluje.
„Neboj se," zašeptal mu Kyuubiho hlas v hlavě. „Až dokončímě náš úkol, tak se vrátíme do vesnice. Jsem si jistá, že Tsunade tě ráda uvidí a všichni tví přátelé taky. Takhle je to pro všechny bezpečnější a Akatsuki nás už potom neohrozí, protože mě nebudou moci nijak zapečetit. VŠECHNO bude zase dobré Naruto. Opět se se všemi shledáš."
„Já vím, ale už teď se mi hrozně stýská," odpověděl jí a s jedinou slzou,k terá mu tekla po tváři vstal a šel si přichystat snídani