V Konoze:
Hinata se s thnutím posadila a začala se rozhlížet kolem sebe. Všimla si, že je u sebe v pokoji a leží v posteli. Nicméně věc, která jí neseděla, byla, že byla oblečená. Nikdy by sama od sebe nešla spát aniž by se převlékla.
V hlavě se jí mihly obrazy z jejího snu a zděšením zalapala po dechu. Shodila ze sebe peřinu a rychle vyběhla ven. Musela se přesvědčit, že její sen byl opravdu pouze sen a ne krutá pravda.

Už sotva popadala dech, když vbíhala do ubytovny, kde až doposud žil, zasatvila se přede dveřmi do bytu a chytsala se zaklepat, nicméně jí zasatvilo zavolání.
„Hinato, copak tu děláš?"
Oslovená se ohlédla a uviděla jak k ní míří dívka asi ve stejném věku s růžovými vlasy- Sakura.
„Ahoj, Sakuro. J-jen mě napadlo, že se stavím za Narutem-kun. Stařík v Ichiraku říkal, že tam ještě dneska nebyl, tak jenom jestli mu třeba nic není." Sama se divila jak na tohle přišla.
„A proč jsi ty přišla za Narutem-kun, Sakuro?"
„Poslala mě pro něj Tsunade-sama. Měl si k ní přijít pro misi hned ráno a ještě nedorazil a to už jsou tři odpoledne."
„Nemyslíš si, že se mu něco stalo," ptala se nenápadně, protože pomalu začínala svému snu věřit.
„Spíš ještě vyspává, lenoch." Řekla Sakura naštvaně až zatnula ruce v pěst. Ani se neobtěžovala klepat, prostě otevřela dveře. Překvapilo jí, že je otevřeno. Nejspíš nebyla jedinná co byla překvapená, protože Hinata vypadala úplně stejně a k údivu se přimíchala i lehká známka nervozity a paniky.
„Uklidni se Hinato. Nejspíš včera zapoměl zamknout před tím než šel spát." Usmála se a vešla dovnitř.

Byt jevil známky opuštěnosti. Postel byla ustlaná a po pozdější prohlídce si Sakura všimla, že v celém bytě nikdo není.
„Šmarja, kde se ten Naruto může courat?" uvažovala. „Hin, nevíš kde by ještě mohl být?"
Odpověď žádná...
„Notak! Hinato!"
Hinata se s trhnutím probudila z jakéhosi tranzu a podívala se na Sakuru. Nic jí nedokázala odpovědět, protože ta slova jí nedokázala vyjít z úst. Nedokázala jí říct co se stalo ráno před bránou. Podlomily se jí kolena a na podlaze se rozplakala usedavým pláčem.
„Notak, co se stalo? Naruto se nejspíš někde toulá a zapoměl o sobě dát vědět. To není důvod k tomu hned brečet." Tišila jí Sakura, která nevěděla co si o tom všem má myslet.

Když se Hinata jakš takš uklidnila, řekla Sakuře, že musí jít hned za Hokagem. Ta jenom přikývla, protože i jí přišlo tohle Narutovo chování divné. Vždycky se na novou misi nehorázně těšil, pokud to tedy nebylo venčení psů nebo plenění záhonů, tak proč by najednou takhle zmizel.

V Tsunadině kanceláři:
Dívky zaklepaly a po vyzvání vešly do místnosti ve které za velkým stolem seděla Tsunade. Její asistentka Shizune jí stála za zády a kontrolovala co zrovna dělá.
„Co pak potřebuješ Hinato? A Sakuro, kde je Naruto. Přece jsem tě pro něj poslala," ptala se překvapeně.
Slova se ujala jako první Sakura:
„Tsunade-sama nikde Naruta nemůžu najít. Byla jsem se kouknout na tréninkové hřiště, sochy Hokagů, byla jsem i v Ichiraku ramen a nakonec mě napadlo jít se podívat k němu domů jestli náhodou ještě nespí. Tam jsem před jeho bytem narazila na Hinatu, která se zrovna chystala zaklepat. Chtěli jsme vejít a dveře byly kupodivu odemčené. Po prohlídce jsem zjistila, že v bytě nikdo není." Zakončila své hlášení Sakura.
„To je divné. Kde by Naruto-kun mohl být," ptala se Shizune a koutkem oka se podívala po Tsunade, která vypadala hodně nervózně, ale přitom se usmívala.
„Takže přeci jen slyšel můj rozhovor s Danzouem. Doufám, že to nepochopil špatně a rychle utekl pryč z vesnice," uvažovala v duchu. „Jenom mě překvapuje, že si ani Danzo Naruta nevšiml. Nejspíš byl jenom přiliš zaujatý tím mě přemluvit."
„Takže Hinato, co jsi ty chtěla u Naruta doma?" optala se už nahlas.
„Zdál se mi divný sen a tak hned jak jsem se asi před hodinou probudila jsem se rozběhla k Narutovi-kun domů, abych se přesvědčila, že to byl opravdu jenom sen, protože jsem se probudila oblečená.
Přede dveřmi jeho bytu jsem narazila tady na Sakuru a když mi řekla, že se Naruto nedostavil, aby si vyzvedl misi a že ho nikde nemůže nijít, začala jsem se obávat, že můj sen byla pravda.
Mezitím co Sakura prohledávala byt jsem se podívala po věcech Naruta-kun. Všechny byly pryč. Jeho zbraňové svitky, kunaie i nějaké oblečení z jeho skříně. V kuchyni mu chyběla jeho hora zásob instatního ramenu. V tom mi došlo, že to byla pravda. Že odešel i to co před tím řekl." Plakal znovu Hinata když si na to vzpoměla.
„Co řekl Hinato," vyzvídala Tsunade.
„Řekl, že....že...," nedokázala to vyslovit.
„Hinato, tohle je důležité," naléhala už HODNĚ nervózní Tsunade.
Hin se zhluboka nadechla a modlila se, aby to už ze sebe dokázala dostat.
„Řekl, že odchází z vesnice."
„A proč byt to dělal?" Vykřikla Sakura.
Tsunade se zadívala na Hinatu a pochopila,že to není všechno.
„To není všechno, že? Dopověz to prosím Hinato."
„Odchází, ale prý se vrátí až bude mít sílu."
„Sílu na co," pokračovala se výslechu.
„Sílu na to, aby mohl zničit vesnici, která ho zradila."
V kanceláři nasatlo hrobové ticho. Všichni se tvářili jako kdyby před nimi tancovali Hula-hula všichni členové Akatsuki. Nikdo z nich se neodvážil to ticho prolomit.
Až po chvíli se opět ozvala Hinata:
„Byl tam se mnou i Konohamaru. Chtěli jsme Naruta přesvědčit aby neodcházel, ale než jsme stihli začít, tak se ani nevím odkud objevily dva jeho klony a omráčily nás.
...
„A teď Tsunade-sama mohla bych už odejít? Není mi moc dobře." řekla Hin zdrceně.
Tsunade se nezmohla ani na slovo a tak pouze přikývla.
„Přeci jenom to pochopil špatně," přemýšlela. „Moc jsem vsázela na jeho věrnost vesnici. A teď je zaslepen nenávistí a chce svůj domov zničit." To už nevydržela, položila si ruce do dlaní a rozzvlykala se. Shizune i když pořád nechápala co se to děje jí začala rychle utěšovat.
Sakura stála jako přimražená a vzpomínala na to jak před lety odcházel Sasuke. Tohle byo hodně podobné. Taky ho přesvědčovala, aby zůstal, ale nakonec jí jenom omráčil a stejně odešel. Odešel kvůli pomstě stejně jako teď Naruto.
Taky už nedokázala zadržovat svoje slzy a nechala je volně stékat po své tváři.

V tom se objevil v kanceláři Kakashi, aby podal Tsunade hlášení o misi, když se zarazil a viděl před sebou pouze plačící Sakuru, Tsunade ve stejném rozpoložení a nechápající Shizune, která se je snažila na střídačku uklidňovat.
„Co se děje Hokage-sama," zeptal se.
Vzhlédla k němu a přes samé slzy ho skoro nepoznala.
„Kakashi,... je mi to líto, ale přišel jsi o dalšího člena týmu."
„Eh," zatvářil se nechápavě.
Tsunade se pokoušela udržet hlas tak, aby se jí tolik nechvěl, ale moc dobře jí to nešlo. Začala mu tedy vyprávět o rozhovoru s Danzouem až po to co jí oznámila Sakura s Hinatou.

Akatsuki
„Notak dělej! Leze to z tebe jak z chlupatý deky." Rozčiloval se Pein. „Co se musí udělat s tím devítiocasým?"
„Když já se bojim, že mě támhle ti dva ugrilujou až vám to řeknu," a ukázal na bratry Uchihy Sasukeho a Itachiho.
„Ugriluju tě já, když to okamžitě nevyklopíš." zkoušel jít Pein přes výhrušky.
Zetsu ale pořád mlčel- kupodivu obě jeho, téměř vždy upovídané, poloviny.
„Pokoušíš mou trpělivost Zetsu," zavrčel Pein.
„Tak tedy dobrá," řekl nakonec. „S tím Kyuubi no Jinchuuriki se to má následovně:
...ehm...jak bych to řekl...
Nesmíme ho zapečetit jako ostatní bijuu."
„COOOOO?" ozvalo se sborově.
„Jak si to myslel, že ho nesmíme zapečetit jako ostatní" zeptal se Sasuke.
„Jednoduše řečeno: Jeden Bijuu a jeho Jinchuuriki nesmějí být zapečetěni. Musí totiž ovládat ostatní. Ten dotyčný Bijuu musí být nejsilnější ze všech ocasých démonů-čili Kyuubi."
„Co to znamená, Zetsu-san?" Promluvil poprvé za dlouhou dobu Tobi.
„To znamená, že toho kluka musíme přetáhnout na "svojí stranu," aby pro nás ostatní Bijuu ovládal."
„Což se pravděpodobně nikdy nestane," konstatoval Sasuke.
„Proč myslíš," zeptal se ho Kisame.
„On by vesnici nikdy nezradil. Vždyť všude prohlašuje jak bude Hokagem a podobný věci."
„To už nás nicméně nezajímá," přerušil jejich debatu Pein. „Za dva dny si pro toho kluka stejně jdeme a přesvědčit ho už nebude tak těžké."
„A jak si tím můžeš být zas až tak jistý," namítl Deidara.
„Máme tu přece párek Uchihů s jejich Sharinganem, ne?" Usmál se zlomysleně až i Sasuke s Itachimu na sucho polkli a radši rychle přikývli, že to samozřejmně udělají.

Naruto
„Ty Kyuubi..." začal Naruto.
„Hm?"
„Kam teď půjdeme? Musím být schopný ovládat veškrou tvojí sílu, abych se mohl pomstít a zase nesmím zaútočit na někoho úplně jiného."
To je pravda.
...
Měli bysme jít na nějaké odlehlé místo nebo ještě lépe odlehlejší země."
„Co tedy navrhuješ?"
„Navrhuju jít do Země Vody."
„Proč proboha tam? Vždyť po nás jdou Akatsuki a Země Vody nikdy nebyla proti nim, což je všude známo. Dokonce Skrytá Mlžná jim poskytuje vždycky útočiště když je potřeba!"
Právě proto! Nikdo nás tam hledat nebude!"
„Dobrá jak myslíš. A za jak dlouho se tam dostaneme?"
„Asi za tři dny. A pokud budeš chtít můžeme se i na čas ubytovat přímo v Mlžné."poškádlila ho.
„Víš co se říká Kyuubi. Nedráždi hada bosou nohou."
„Jak myslíš! Ale stejně uvidíš, že na moje slova dojde."
„Tak o tom pochybuju. FAJN! Jdeme směr-Země Vody!"