„Co ty tu děláš," zeptal se překvapeně Pein.
„Žiju tady," odsekla.
„Proč tak napruženě-vidíme se zase po dlouhé době a ty jsi na nás jak vzteklá kočka."
„Ne žy bych vás neviděla ráda," její výraz trochu zjihl, avšak po chvíli opět stvrdl v kamennou masku, „ale jste tu ze špatného důvodu."
Otočila se na Tobiho:
„Proč si nesundáš tu masku? Sám jsi se přede všemi prozradil, že to ty jsi vždycky tahal za nitky....Madaro-sensei," dodala provokativně.
„Vždycky jsi byla nepoučitelná," jeho hlas zněl pobaveně a masku si skutečně pomalu sundával.
„Ale vážně bych nikdy nečekal, že se ubytuješ zrovna v Konohagakure."
„Život je plný nečekaných událostí," pokrčila rameny.
„To ano," přikývl.
„Ale teď uhni!"
„Ne."
„Řekl jsem uhni."
„NE!"
„Proč jen jsi tak paličatá," povzdychl si.
„A proč ty jsi tak tak...," nemohla přijít na správný výraz.
„Tak co?"
„To je jedno! K čemu ti bude, když spojíš všechny Bijuu-no?"
„Vytvořím z nich desetiosacého."
„Ale k čemu?! Nejsilnější démon používající genjutsu ze kterého se nikdo sám nedostane?!"
„Už mám dost všech válek. Lidé tak zbytečně přicházejí o životy."
„Ale genjutsu? To není žádný život Madaro a ty to víš!"
„Nenechám si do toho od tebe krafat!"
„Ale já tě nenechám to udělat-i kdybych se tě měla zbavit!"
„Sama víš, že to nedokážeš! Dnes ne, obzvlášť když je tvoje vyčerpání skoro hmatatelné."
„Pamatuješ co jsi mě učil," zeptala se a zmizela.
„Nikdy nepodceňuj soupeře," odpověděl, když za sebou ucítil její přítomnost.
„Přesně tak," přikývla a trochu se usmála.
„Vypadá to, že já tu budu mít o zábavu postaráno...Ale vy dál hledejte Jinchuurikiho a kdokoliv se vám postaví do cesty, toho zabte."
„Nemyslím si," ušklíbla se, když se kolem nich začala objevovat bariéra dost široká, aby se v ní mohlo bojovat.
„Co to-? Tuhle bariéru měl v oblibě Itachi!" Všichni se začali rozhlížet a skoro hned si všimli, že za nimi stojí Itachi s jeho mladším bratrem.
„Ale jak-?"
„Ninja musí umět prohlédnout jakoukoliv lest-nestárneš nám trošičku," zasmála se.
„Provokuješ," zavrčel.
„A jak se se vám to vůbec povedlo?"
„Nazvala bych to menší lstí," řekla a v očích se jí pobaveně zablýsklo.
„Ty mise co jsi mi dával k Orochimarovi přinesly přece jenom nějaké ovoce. Potkat tam Sasukeho a překecat ho dalo trochu práce, ale nebylo to nemožné," pokrčila rameny.
„A vážně se mi hodláš postavit i když to pro tebe bude znamenat jistou smrt? Byla by tě škoda, protože už dlouho jsem nepotkal tak talentovanou kunoichi a teď, když patřích k mému klanu..."
Nikdo z Aka nevěřil vlastním uším. On chtěl bojovat a případně zabít Kitou, jednu z nich. Všichni jí stále pokládali za součást jejich organizace i když už od nich odešla. Na to, aby na ní zapoměli spolu strávili přeci jenom trochu moc času.
„Madaro-tohle přece nená nutný."
„Co není nutný Kakuzu?"
„Zabíjet jí."
„Taky se mi do toho nechce, ale ona už ukázala, že její loajálnost patří už někomu jinému a momentálně nám všem stojí v cestě."
„Nám?" Pomylseli si, ale neuvědomili si, že je Kitou 'poslouchá'.
„Spíš tobě!"
„Hodláš tu postávat celej den?" Kříkla na Madaru. Ten jí opěv věnoval plnou pozornost a nemohl si nevšimnout katany třímající v její ruce.
„Jak to ta holka dělá?"
„Normálně," odpověděla mu a nemohla se neušklíbnout nad jeho výrazem.
„Ale-přece by ses nám nevztekal."
„Kitou!"
„Já vím jak se jmenuju."
To byla i pro věčně klidného Madaru poslední kapka a během okamžiku zaútočil.

Ostatní stále nevěděli na čí stranu se přidat. Pokoušet se prolomit Itachiho bariéru a dál hledat Jinchuurikiho nebo pomoct Kitou.
Tedy na pár z nich bylo jasně vidět, že už se rozhodlo ve prospěch Kitou a Konohy.
„Itachi!" Otočil se na něj srkrz bariéru Deidara.
Jmenovaný kývl na znamení že poslouchá.
„Pusť mě ven."
„Proč?"
„To mám snad Madarovi pomoct," řekl ironicky.
Itachi jenom zakroutil hlavou a upravil bariéru tak, aby nechala prosjít skrz Deidarovu chakru.
„Dei!" zavolala na něj Kitou i když měla hodně práce s tím, aby jí Madarova katana za chvíli neprošpikovala jak prase na rožni.
„Vezmi pryč Tsunade!"
Blonďáček jenom přikývl a vzal do náručí ztěžka dýchající Hokage.
Jen letmo se podívala Deidarovým směrem a už jí Madara poranil na noze na které byl teď nevábně vypadjící šrám, který poměrně dost krvácel.
„Nebolí to moc?"
„Dej pokoj!" Odsekla a snažila se ignorovat jeho provokativní tón.
Chvíli se vydýchávala a během chvíle si své zranění vyléčila. Ještě chvíli se vydýchávala, aby během dalšího boje únavou nezkolabovala.

Pohled na to, že Madara skutenčě dokázal Kitou zranit a nebyla na něm vidět jakákoliv lítost-několik dalších se rozhodlo.
Byli to Hidan, Kakuzu, Sasori, -mno prostě všichni kromě Zetsua.
Všichni se na něj nevraživě podívali, ale nic na jeho rozhodnutí neřekli.
Nicméně, když se chtěl vydat Madarovi na pomoc, tak se do něj všichni pustili a během pár minut z něj mohlo bejt tak maximálně hnojivo. :-)
„Itachi," kývli na něj a ten proto, že už nebylo koho blokovat, zrušil celou bariéru.
Kitou s Madym xD ještě pořád bojovali, ale na Kitou byla už pořádně znát její únava.
„Vážně se nechceš vzdát? Takhle jenom zbytečně promarníš svůj život!"
„Nepromarním, když umřu s vědomím, že se ti nepodařilo získat Naruta," řekla zadýchaně a poslala na něj pár ohnivých technik smíchaných s větrnými.

Ostatní z týmu, kteří byli v Suně chtěli jít Kitou na pomoc, ale Itachi a zbytek Akatsuki je zastavili.
„Je to její boj," řekl Dei zloměně.
„Ať dopadně jak koliv-nesmíme zakročit," přitakala Sasori a dál za asistence Sakury léčil Tsunade.
„Jak to zatim vypadá s bábi?"
„Přežije to-snad. Ta zranění jsou ošklivá, ale nejsou smrtelná. Spíš se bojím toho, že to nezvládne kvůli ztrátě takového množství krve," odpovědala mu Sakura.

„Proč se schováváš," řekla zvýšeným hlasem, když jí Madara znovu zmizel z dohledu.
Očekávala další z jeho nečekaných útoků, kterých během tréninku zažila dost.
„Já se neschovávám. Co by to bylo za boj, kdybych ti nedal dostatek času na nabrání sil."
Kitou se bleskově otočila a jen pár centimetrů od ní stál její soupeř.
„Snažíš se chovat jak getleman?"
„Ne. Spíš se nechci nudit. Jedno ti ale řeknu-nikdy jsi nebojovala líp. Tenhle boj bych klidně mohl přirovnat k tomu co jsem před sto lety měl s Prvním."
„Mám se cítit poctěna?"
„To je na tobě."
Oba už měli spoustu zranění. Ať už vážnějších nebo jen malých škrábanců a ano jeden se už nesnažil je léčit, protože by tak zbytečně plýtvali svou chakrou.
Nevšimla si však, že za ní je Madarův klon, který se snaží co nejtišeji s charky zformovat menší bodec.
Zaznamenala ho až tehdy, když se na tváři jejího soupeře objevil vítěžný výraz a koutekm oka zaznamenala předmět letící přímo na ní.
Věděla, že se mu nestihne vyhnout a tak jí hlavou proběhla myšlenka:
„Když půjdu já, tak ty se mnou."
Objala Madaru kolem krku a už jenom cítila ostrou bolest vzádechm která se rychle přesouvala i do hrudi.
Poslední co zaznamenala byl madarův bolestný výkřik a poté upadla do bezvědomí.