„Takže vy dva mám pro vás novinku," řekla jakmile dorazila k Itachimu a už skoro probuzenému Sasukemu.
„Jakou?"
„Hokage a s tím i dost ninjů na její ochranu jsou mimo vesnicic a míří do Písečné na chuuninské zkoušky."
Nechala je vstřebat tu informaci a čekala, jestli je napadne to samé co jí.
„Myslíš tím...?"
„Přesně tak Sasuke. Ve vesnici zůstal Danzou a ty dva z rady starších a jejichž ména si snad nikdy nezapamatuju!"
„Mitokado Homura a Utatane Koharu," řekl nenávistně Sasuke.
„Jo jasně, díky," zasmála se.
„Jak se cítíš Sasuke?"
„Mnohem líp."
„Stejně tu ještě pár dní zůstaneme, aby ses pořádně uzravil."
„Ale..."
„Máme dost času Sasuke," řekla přísně.
„A lidé po kterých jdeme nám nikam neutečou," doplnil Itachi.
„Listová je odtud ani ne dva dny chůze. Ještě tak den-dva tu zůstaneme a potom se ukryjeme v Uchiha čtvrti."
„Proč zrovna tam?"
„Snažíme se být co nejmíň nápadní a když je Tsunade mimo vesnici bude zvýšená ochrana."

„Takže vyrážíme," řekla po dvou dnech a všichni tři zmizeli v korunách stromů.

„Dobrá, takže asi kilometr odtud narazíme na bránu Listové. Přichází hlavní otázka-jak se tam nepozorovaně dostaneme?"
„Použijeme přemenu."
„Tak jako tak-myslíš si, že nebudou podezírat tři lidi."
„Nebudou podezírat tři lidi-pokud jeden z nich bude přeměněný na malé dítě-řekněme tak osmileté."
Podívala se na něj posměšně.
„To snad nemyslíš vážně!"
„Ale myslím," usmála se ještě zlověstněji.
„Proč já?"
„Protože jsi za a) nejmladší a za b) chci ti potom něco říct a očekávám, že se budeš vstekat jako malé dítě."
„Podle čeho usuzuješ, že se tak budu chovat?"
„Jenom odhad," pokrčila rameny a přeměnila se na zrzku se zelenýma očima. Změnila si i oblečení, aby vypadalo jako obyčejné.
Itachi si  změnil barvu vlasů na čokoládově hnědou a oči na tmavě modrou.
„Teď jsi na řadě ty-Sasuke."
„Vždyť já vim, řekl otráveně.
„Henge," a místo něj stál malý kluk s hnědýma vlasama a zelenýma očima, které měly sem tam odstín modré.
„Pěkný oči," popíchla ho.
„No co," pokrčil rameny a stoupl si vedle Kitou.
„Můžeme jít, Koi?"
„Kam ty na ty ména chodíš?!"
„To bys chtěl vědět, co?!" Mihl se jí v očích sharingan, aby Sasukemu "odpověděla" na jeho dotaz.
„Hai," usmál se a chytl Kitou za ruku ignorujíc Itachiho pohled.
„No co-přece se její syn nestratí," ušklíb se na něj a vyplázl jazyk načež mu od Kitou přilítl pohlavek.
„Za co?"
„Přece nebude dítě takhle drzé na dospělého natož na svého rodiče......A zavři pusu nebo ti tam vlítne moucha," zasmála se.
Potom všichni zamířili do Konohy splnit poslední "popravčí misi" v roli nukeninů.
.....
U brány je zastavila hlídka několika ninjů.
„Jo kam se poděly ty časy, kdy tu sédávali Izumo a Kotetsu...?"
„Stůjte-jaký je důvod vaší návštěvy zde?" Zeptal se jich jeden člen ANBU s maskou opice.
Sasuke se ještě víc přitiskl ke Kitou a nasadil vystrašený výraz.
„Jdeme jenom navštívit hroby mých známých a dokoupit nějaké zásoby. Dlouho se nezdržíme," usmála se na něj.
„Dobrá," řekl po chvíli přemýšlení.
„Akorát se zde budete muset podepsat, abychom měli přehled o každém kdo vstoupil do vesnice a není jejím občanem. To samé uděláte až budete odcházet."
„Samozřejmě," promluvil poprvé Itachi a jako první se šel podepsat.
Potom přišla řada na Kitou.
„Kurňa-a kde je ta moje "fantazie" na jména teď, co?!" Nadávala si.
Podívala se jaké jméno si vymyslel Itachi.
„Shinsetsu Ryouba."
Pousmála se a sama se podepsala:
-Satsuki Ryouba- a potom ještě Sasukeho jako Koi Ryouba.
„Můžeme už projít," zeptal se.
„Jistě," přikývl ANBU a ustoupil jim z cesty.
Sasuke se stále snažil tvářit vystrašeně, i když mu to šlo těžko, jak si Kitou všimla, protože mu cukaly koutky od zadržovaného smíchu.
„Šlo to vážně dobře-budeme muset Tsunade vynadat až se sem vrátíme."
„Taky si myslím," přikývla.
„Kam teď?"
„Já bych nenápadně obhlídla jak jim to tady teď běží, abysme náhodou na nikho v noci nenarazili."
„Myslíte, že nás budou hlídat," zeptal se Sasuke.
„Skoro určitě," přikývl Itachi.
„Právě s tím jsem počítala-proto teď půjdeme do květinářství a koupíme tam dvě kytice."
„Pro koho?"
„Na hrob Třetího," řekl hned Itachi.
„Kam jinam," pousmála se.
„A ten druhý?"
„Na památník všech padlých v boji a tím pádem se i nenápadně podíváme za vesnici."

„Pořád nás sledují," chtěl vědět Sasuke.
„Ne," zavrtěla hlavou Kitou a po chvíli jí z očí zmizel Sharingan jak přestala prozkoumávat chakru z okolí.
„Musíme se tedy teď nepozorovaně dostat k Uchiha čtvrti."
„To nebude problém," ušklíbla se, udělala pár pečetí a poto je všechny tři přenesla za bránu čtvrti, která náležela a stále náleží klanu Uchiha.