Jak už jsme se dočetli na konci předešlého dílu, tak Deidara už měl vymyšlenou pomstu, která se skládá z několika fází :-) v dnešním díle se objeví tzv. fáze 1 :-)

Bylo klidné dopoledne v sídle Akatsuki. Všichni členové téhle organizace, měli napapaná bříška :-) a relaxovali, aby za pár hodin mohli ztrávit oběd. Seděli v obýváku a každý se zaobíral tím, co nejraději dělal.
Sasori opravoval své loutky, Kakuzu počítal peníze, Zetsu se zase hádal sám se sebou, Hidan brousil svou milovanou kosu, Kisame si povídal se svým mečem Samehadou a díval se na ní jako na modlu, Tobi spal (za což všichni děkovali bohům-i Jashinovi)-poněvadž byl z mytí nádobí totálně vyřízenej, Deidara si lakoval nehty na ostře červeno a Itachi jenom seděl a vypadal, že nad něčím dumá (jak jinak). A Kitou? Ta si šla po svých a momentálně myla koupelnu, aby se tam mohla aspoň podívat do zdrcadla jak bylo zapráskaný.
„Čas na první fázy mojí pomsty," ušklíbl se nenápadně Deidara.
„Hele co teda vlastně všichni říkáte na naší malou Kitou?" Zeptal se.
„Proč se ptáš," zpozorněl Sasori.
„Jen tak, aby nestála řeč," pokrčil naoko lhostejně rameny.
Všichni se na chvíli zamysleli  pak jako by si četli myšlenky, řekli na stejno:
„K nakousnutí!"
Deidara se v duchu radoval jako dítě o vánocích.-Teď už všechny jenom pěkně zpracovat jako těsto na perníčky.
„Napadlo mě, co takhle malá sázka!"
Všem se zablýsklo v očích-dokonce i Tobi se probudil a poslouchal co z blonďáka vypadne.
„Co se takhle vsadit o to, že vítězovi budou ostatní celý týden sloužit, když..."
„Když co," chtěl vědět Hidan netrpělivě.
„Když dokáže naší miloučkou Kitou políbit!"
Itachi, který zrovna pil se začal nebezpečně dusit až ho musel Hidan bouchnout několikrát do zad.
„Dík"
„Tak co říkáte na můj návrh?"
V místnosti nastalo hrobové ticho jak všichni ten návrh zvažovali.
Po chvíli, všichni krom Zetsua  přikývli.
„Tobi," divil se Dei.
Maskovaný můžíček jenom pokrčil rameny a dál to neřešil.
„Fajn, tak jak jsem už řekl, tomu komu se podaří jí jako první políbit, budou ostatní tejden sloužit. Začíná se odteďka a končí se v devět večer."
Kisamemu něco nesdělo a tak se zeptal:
„A co když se to nikomu ani do toho večera nepovede?"
„Jak všichni víme, tak ta holka dokáže používat svůj mozek až moc záludně a brzo jí nejspíš dojde o co tady jde. Proto pokud se to nikomu nepovede, dáme na několik dní pauzu a celou sázku zopakujeme.
Má ještě někdo nějakej dotaz?"
Nikdo se neozval.
„Fajn, tak teď určímě pořádí. První půjde...."

Kitou konečně vydrbala koupelnu, tak že vypadala jako nová.
„Uf, konečně mám hotovo." V obýváku začaly odbíjet hodiny a ona se do nich zaposlouchala.
„Je půl jedenáctý. Teď si konečně užiju trochu volnýho času"
Vyšla z koupelny a hned tam narazila na na Hidana. Stál přesně u prostřed chodby, a tak jí blokoval cestu.
„Chceš něco? Jestli ne, tak uhni-jestli sis totiž nevšim, překážíš!"
„Musíš bejt hned tak vzteklá?" Usmál se na ní mile.
„Počkat, on se na mě usmál? Tady něco smrdí a to hodně!"
Hidan k ní přešel a začínal se k ní sklánět.
Kitou hned došlo co má Hidan v plánu a tak mu dala ukazováček na ústa.
„To ať tě ani nenapadne." A aniž by pustila ruku z jeho pusy se začala otáčet a zamířila směrem, kterým chtěla jít předtím.

„Tak jak?" Chtěl hned vědět Deidara.
Hidan jenom zakroutil hlavou a šel si sednout na své místo.
„Fajn, teď seš na řadě ty," ukázal na dotyčného.

Kitou byla právě ve svém pokoji a dospávala to, co ráno nestihla, když zaslechla lehké zaklepání.
„Dále!"
Do pokoje vešel Itachi a hned k ní zamířil a posadil se na kraj její postele.
„Co potřebuješ," zeptala se obezřetně, pamatujíc si pořád Hidanův úlet.
„Nebudu chodit kolem horké kaše. Vyskytla se tu menší sázka o to, kdo tě dokáže dřív políbit."
Dívka vyprskla smíchy a ještě pěknou chvilku se nedokázala uklidnit.
„A ja-jaká je prosim tebe cena pro vítěze?" Zeptala se, ikdyž se ještě plně neovládla a sem tam se zasmála.
„Ostatní co se vsadili, budou vítezi týden sloužit."
„A proč mi to teď říkáš?"
„Opravdu nerad bych tu sázku projel a potom někomu hrál celej tejden poskoka."
„Fajn, ale něco za něco! Co z toho budu mít, když zařídím abys to celé vyhrál?"
„Řekněme, že jsem asi vymyslel způsob jak z tebe "vymáčknout čakru" abysme tě konečně mohli začít trénovat."
„To zní zajímavě-pokračuj."
„Podstoupíš normální trénink jako se provádí u začínajících shinobi."
„Ale to jaksi trvá roky, ne?"
„Přesně tak, ale kdybych na tebe s pomocí mého sharinganu použil genjutsu-kde mohou klidně uběhnout týdny a tady jenom vteřina, dalo by se to zvládnout."
„A co takhle malá ukázka?" V hlavě se jí začal rodit menší plán?
„Když myslíš," pokrčil Itachi rameny a v očích se mu objevil sharingan.

„Hm...uznávám, žes mluvil pravdu," řekla zadýchaně, když se opět "probrala".
„A já uznávám, že se učíš až nějak moc rychle. Normálně se tohle lidé učí bůh ví jak dlouho a ty už dokážel uděla stínové klony"
„Jak dlouho to trvalo?"
„Myslím, že to bylo něco kolem pár měsíců."
„Eh?" Tak dlouho?"
„Nečerti ser hned. Dostali jsme se do bodu, kdy dokážeš, ikdyž s menšími obtížemi, soustředit svou chakru a tím pádem se můžeš začít učit nějaké techniky."
„Dobře, ale mám otázku."
„Jakou?"
„Kdo navrhl tuhle sázku?"
„Deidara!"
Kitou se v očích objevil stín vzteku a nenávisti.
„Ta mrňavá upajdaná zmije!"(*nevim jak na tohle přišla ;-) )
„Nicméně..."
„Nicméně?" Uchihovi se její tón vůbec nelíbil.
„Láká mě ještě něco. A to je Sasori a jeho jedy! Ty obzvlášť."
„Sasori jde až po mě a tím pádem bych teď musel prohrát."
„O to se neboj, to zařídím já. Přece jen si sám řekl, klony už dokážu vytvořit bez problémů. Podímnkou přece je, že vítězí ten, kdo mě políbí jako první. Ale co když budete oba najednou? Budou tu dva vítězové."
„Na můj vkus jsi až moc záludná potvůrka."
„Dík, taky tě mám ráda," ušklíbla se na něj.
I když to nejspíš nemyslela vážně, tak tyhle čtyři slova projely Itachim jako blesk. Nicméně to na sobě nedal znát.
„Teď pojď  zamnou," pobídla ho a vyšla na chodbu.
Kousek před dveřmi do obýváku mu mlčky pokynula, aby tam na ní počkal.
Vešla do místnosti a ihned se setkala se zvědavými pohledy všech přítomných.
„Neviděli jste Itachiho," zeptala se jich.
Hromadně začala kroutit hlavou v záporném gestu.
„No, nevadí, potřebovala jsem, aby mi s něčím pomohl, ale když nění k mání on....Sasori, mohl by jsi mi s něčím pomost?"
Loutkař jenom kývl a vydal se za ní na chodbu, kde si všiml čekal i Itachi.
„Co to má znamenat," zašeptal, aby ho ostatní neslyšeli.
„Itachi mi řekl o té sázce a udělala jsem s ním malý obchod. Zajistím, aby neprohrál a on mi za to něco slíbil. Tobě nabízím tu samou možnost. Když zajistím, že neprohraješ, naučíš mě všechno o jedech."
„Jak to chceš prosim tebe zařídit? Máš snad dvojče, kterého jsme si až do teď nevšimli?"
„Dočkej času jako husa klasu. Teď mi jen řekni-příjmeš můj návrh?"
Sasori se na chvíli zamyslel, ale nakonec přikývl.
Kitou se na tváři objevil potutlený úsměv a složila pár pečetí, načež se vedle ní objevil klon.
„Už víš co mám na mysli?"
„Tak v tomhle se Deidara přepočítal. Musím uznat, že seš liška podšitá!"
„Díky," usmála se na něj pravá Kitou a chytla Itachiho za ruku. Její klon udělal to samé a pak za sebou vešli do místnosti.
Všichni vypadali, že dostanou každou chvíli infarkt-obzvlášť Deidara, který zrudnul do stejné barvy jako jeho nehty.
„Můj milovaný Deidaro," usmála se na něj škodolibě Kitou a její hlas zněj jako když matka kárá své dítě. A aby tomu dodala na "dramatičnosti" zakroutila nad jeho počínáním hlavou.
„Jak se zdá, tak seš ošklivě přepočítal nebo bych měla říct, hrál sis s ohněm a ten tě ošklivě popálil?"
Kitou i její klon se otočili na Sasoriho s Itachim a jedna z nich začala odpočítávat:
„Tři"
„Dva- Teď sleduj svoji porážku," otočila se ještě na blonďáka.
„Jedna..."
„TEĎ," řekli obě na jednou a začali se s Itachim i Sasorim líbat.
Asi po deseti sekundách přestali a Kitou zrušila svůj klon.
„Takže Deidaro," přešla k němu, sklonila se a poplácala ho po tváři.
„Tohle kolo jsi prohrál!" Potom ještě mrkla na zaražené ninji v podobě Sasoriho a Itachiho a šla do kuchyně připravovat oběd.
„ej...eej....Heeej, Itachi vnímáš? Sasori to samý platí na tebe," začal jim Hidan mávat rukou před obličejem a nemohl se nabažit jejich výrazem.
„Neříkejte, že vás to tolik sebralo," poškleboval se jim.
Jako na povel, začali záporně vrtět hlavou a vymlouvat se.
„Jak si na to přišel?!"
„Prosim tě, co tě napadá?!"

Mezitím začal Deidara modrat vzteky až se nakonec neudržel a zařval na celé sídlo:
„Možná si vyhrála bitvu, ale já vyhraju celou válku!"
Jeho tón byl takový, že dokázal vyděsit i ještě stále omámeného Itachiho.
Všude nastalo ticho, akorát z kuchyně se ozýval pobavený smích!