„Za chvíli tam budeme."
Přikývla a trochu přidala do kroku.
„Co tak pospícháš," zasmál se.
„To se na to tak těšíš?"
„No-jasně! Vživotě jsem nebyla tak nedočkavá," odsekla podrážděně.
„Nezapomeň, že...."

„Co tu chceš Sasuke," řekla jakmile dorazili k velikánskému jezeru.
„Jako bys to nevěděla!"
„Co když nevim!"
„Přišel jsem si pro smrt svého bratra!"
„Už zase ta připitomnělá pomstá?!"
„Každý má nějaký cíl," pokrčil rameny, ale dál Itachiho "probodával" pohledem.
Rezignovaně si povzdechla a svěsila hlavu, aby Madara se Zetsuem nezaznamenali, že používá svůj sharingan.
„Nezapomeňte bojovat hlavně v genjutsu. Itachi-ty se snaž co nejvíc používat svou chakru, ale zase nesmíš Sasukeho moc šetřit, aby to nevypadalo moc nápadně."
Jako odpověď jí přišlo neznatelné přikývnutí.
Otočila se směrem k Itachimu a políbila ho.
„Dávej na sebe pozor," popřála mu a na Sasukeho se nenávistně podívala a zmizela.
.....
„Víte, že šmírovat by se nemělo?"
„A lekat starší lidi už vůbec ne," vrátil jí to Madara.
„Co tu vůbec děláš? To se na to chceš koukat?"
„Sice ti do toho nic není ty Aloe Vera, ale ráda bych se o něčem přesvědčila."
„Tu Aloe Vera si pro příště odpusť."
„Žádný příště nebude," řekla skoro neslyšně.
„Jak dlouho tam budou ještě stát?"
„A jeden by si myslel, že má tahle přerostlá kytka má mozek. Jestli sis nevšim-pardon, jasně že nevšim, tak na sebe používaj genjutsu."
„Ty urážky si schovej pro Hidana."
„Co když se mi nechce?"
„Nic jinýho ti nezbyde."
„Tak mě donuť!"
.......
„Jak dlouho tam ještě budou?"
„Nestěžuj si porát!" Odsekla, ale pohled stále nespouštěla z těch dvou-stejně jako Madara a sledovala jejich chakru pomocí sharinganu.
„Itachimu pomalu dochází chakra," konstatoval.
„Sem si nevšimla."
„Seš ještě podrážděnější než obvykle."
„Ne budu tu skákat radostí!....Sasuke, ale taky začíná bejt vyčerpanej."
„Taky musej pořád bojovat pomocí genjutsu!" Stěžoval si Zetsu.
„Naco ničit okolí?"
.......
(po "boji")
Itachi (jeho klon, ale to Madara neví) padnul k zemi bez známek života a Sasuke omdlel vyčerpáním.
„Bezva-kdo ho teď má dávat dohromady?!"
Nenápadně složila pár pečetí a přenesla Sasukeho neznámo kam.
„Kam ten kluk zmizel?"
„Takže jsem měla pravdu."
„Pravdu v čem?"
„Orochimaru si ho pojistil jutsu, že když ztratí vědomí, vrátí se k tomu hadovi."
„Jak jsi si tím tak jistá?"
„Když jsem byla naposled u Orochimara, zaslechla jsem ho-jak se o tom baví s Kabutem. Bylo mu jasný, že Sasuke z toho nevyvázne bez zranění, ale chtěl mít jistotu, že se k němu po boji vrátí."
„Teda jestli mi na tohle skočí tak snad vyvěsim vlajku..."
„Tos mi to nemohla říct dřív?"
„A kdy? Obzvlášť když jsem nevěděla jestli je to pravda!"
„Co budeš dělat teď?"
„Teď?...Vrátim Peinovi prsten s pláštěm a půjdu si po svých."
„Máš vůbec kam jít?"
„O to se nestarej."
„Starám se."
Chvíli na sebe zlostně koukali.
„Jo! Mám kam jít, ale kam přesně-to ti neřeknu!" Potom zmizela v obláčku kouře.
„Klon?" Divil se Zetsu.
„Teď už nejspíš opouští sídlo."
„Takže to je naposledy co...."
„Ne," zakroutil hlavou.
„Něco mi říká, že jí nevidíme naposled a že nám ještě hodně zkomplikuje život...."

„Peine," přišla Kitou do obýváku, kde byli všichni z Aka.
Nicméně na sobě neměla pro ni už tak typycký plášť s červenými mraky. Ten měla přehozený přes ruku. Tentokrát na sobě měla obyčejný čer plášť se znakem klanu Uchiha na zádech.
„Nemáš být náhodou u Itachiho, který..."
„Boj právě skončil," řekla.
„A jak dopadl?" Chtěl vědět Dei.
„Dobře....pro Sasukeho."
Všichni vypadali jako by je právě někdo majznul cihlou po hlavě.
„Kitou..."
„Hlavně žádný slova lítosti," skočila jim do řeči než by se stihli rozpovídat.
„Jak chceš....proč...proč máš na sobě ten černý plášť," chtěla vědět Konan.
„Pein ví proč," odmítla cokoliv vysvětlovat.
Přešla k němu, bez jediného slova mu podala plášť a jako poslední si z malíčku sundala i svůj prsten.
„Opravdu si to nechceš ještě rozmyslet?"
„Už jsem řekla, že není co."
Všichni na to koukali jako opaření a zírali ještě víc, když ke každému z nich přišla a objala je-Peina nevyjímaje.
Skončila u Deidary, kterému dala ještě pusu na tvář se slovy:
„Hlavně na sebe dávej pozor-bráško."
Navšechny se naposledy podívala a věnovala jim jeden ze svých nejupřímnějších úsměvů.
„Budete mi chybět," a v záblesku světla zmizela.
„Co to mělo znamenat Peine?" Dožadoval se vysvětlení Deidara.
„Ona věděla, že Itachi ten boj prohraje a než vstoupila k nám, dala mi jasně najevo, že jakmile bude po tom boji-odejde."
„To nám to nemohla říct?"
„Nemůžu říct, co přesně se jí dělo v hlavě, ale pravděpodobně nechtěla, abyste jí přemlouvali, aby zůstala."
Všichni(a když říkám všichni-Zetsu a Madara ještě nedorazili) vypadali jako přešlí mrazem.

Kousek od skrýše stála postava v černém plášti, který jí vlál ve větru a naposledy se dívala na místo, které mohla poslední rok nazývat domovem.
„Bude se mi stýskat," řekla tiše a vítr její slova odnesl neznámo kam.
Potom si nasadila kápi a zmizela, takže to vypadalo jako by tam nikdy nikdo nestál.