Měsíce ubýhaly jeden za druhým a všichni z Akatsuki stále plnili mise, které jim Pein zadal, takže než se všichni nadáli nastal Únor. Pro někoho jen další z měsíců, ale pro někoho období velkých změn.

„Chtěl jsi se mnou mluvit Peine," vešla k němu do kanceláře Kitou. Po dobu co působila jako člen Akatsuki si vydobila ve světě shinobi postavení nebezpečného ninji. Stala se obávanou pro svůj svou nemilosrdnost, že kdokoliv se jí připletl do cesty byl hodně rychle zprovozen ze světa. Všichni v ní viděli jenom dalšího nelítosného zabijáka-přesně jak to chtěla.
„Ano chtěl, jinak bych tě nevolal."
Už po sobě nemetaly pohledem blesky jak to bylo dříve.
Kitou jednou požádala Peina, aby jí naučil techniky Fuutonu a od té doby co spolu ztrávili většinu dne po několik týdnů spolu navázali něco co by se s velkou dávkou fantazie dalo pokládat za přátelství.
„No?"
„Zetsu se před chvílí vrátil z mise a cestou narazil na chakru Uchihy."
„Kam tím míříš?" Hrála hloupu a nervózně pohodila svými hnědými vlasy, které měly sem tam modrý nebo červený proužek.
„Jistě jsi si dala v hlavě dohromady, že tím nemyslím Itachiho nebo Madarovu."
„To ano, ale stále nevidim důvod, proč jsi volal mě a ne Itachiho, kterého se to týká především."
„Sama víš, co znamená to, že se ti dva střetnou."
„Jeden z nich to nepřežije?"
„To taky, ale hlavní bod naší diskuse je, že "platnost tvého členství" vyprší. Chtěl jsem se tě zeptat jestli sis to nerozmyslela."
„Nerozmyslela, protože vím přesně jak ten souboj dopadne a nechci, aby mi každý centimert tohohle místa připomínal to všechno...." pohodila rukama.
„Jsi si vážně jistá? Co Deidara, Sasori, Hidan....?"
„Přežijou to tady i beze mě. Co by dělali, kdybych někde na misi natáhla bačkory?"
„Jak to mám vědět, nejsem -oni."
„Tak se ani neopovažuj je do tohohle rozhovoru zaplétat. Je to všechno nebo jsi chtěl ještě něco?"
„Já už nic-jenom...."
„Jenom?"
„Sasuke je tak dva dny cesty odtud a pokud nechceme, aby odhalil náš úkryt..."
„Chápu-Itachi mu musí jít naproti."
„Vážně si to nechceš ještě rozmyslet?"
„Není co," s tím odešla z místnosti a zavřela za sebou dveře(čti: práskla s nima div nevylítly z pantů).
........
„Co se stalo, že se tváříš jak nakopnutej hroch?"
„Nemám na to tvý pošťuchování náladu Hidane," řekla nezúčastněně, sedla si do křela do nejzažšího rohu v obýváku a unaveně si dala obličej do dlaní.
Tímhle všem přítomným doslova vyrazila dech. Podívali se na sebe a jejich výrazy se jakoby ptali ostatních : Kam se poděla ta Kitou co má vždycky pusu plnou urážek?
„Ehm...Kitou," začal pomalu Deidara.
„Co se děje?"
Oslovená zvedla hlavu a svým pohledem se střetla s tím jeho.
„Pein mi právě oznámil, že dva dny cesty odtud byl spatřen Sasuke Uchiha."
„A proč to říkal tobě a ne Itachimu?"
„Spoléhla se na to, že mu to řeknu já, to za prvé a za druhé-...to brzo poznáte," řela sklesle.
Uvnitř sebe sváděla boj-nechtěla odejít, protože se pro ní za ten rok stali nečím jako rodinou, ale na druhou stranu se chtěla s Itachim a Sasukem vrátit do Konohy-tam kam oba patřili.
„Kéž bych je tak mohla vzít s sebou," pomyslela si nešťastně a pohledem přejela přes některé členy Akatsuki.
„No nic," řekla a vstala.
„Nevíte kde je Itachi?"
„Pokud se nepletu, tak šel dolů do jeskyně," prozradil jí Sasori.
Přikývla na znamení díků a vydala se oním směrem.
......
V jeskyni narazila na Itachiho, který právě bojoval proti Kisamemu.
Nechtěla je rušit během jejich, pravděpodobně posledního, souboje a jen tiše vyčkávala až skončí.
Když konečně skončil Kisame na zádech a Itachi mu přiložil kunai ke krku, upozornila na sebe menším potleskem.
„Pěkná podívaná," pochvílila je a neodpustila si ušklíbnutí.
Opět si nasadila masku totální lhostejnosti, ikdyž  uvnitř se tak necítila.
„Kdopak to k nám přišel."
„K tobě určitě ne, Kisame. Takže můžeš odejít?!"
„Proč bych to dělal?"
„Protože tě o to žádám," řekla a nachvíli popustila uzdu svým pocitům, které se jí odrazily ve výrazu  její tváře."
„Takhle zničenou jsem jí ještě neviděl," pomysleli si oba.
„Dobře, jak chceš." S tím popadl svou Samehadu a vykráčel z jeskyně.
Itachi se posadil ke stěně a Kitou si posadil k sobě na klín.
Chvíli oba mlčeli, až promluvil jako první Itachi.
„Co se děje?"
„Sasuke."
„Co je s ním?"
„Pein mi oznámil, že se nachází dva dny odsud a míří naším směrem."
„Z toho jsi tak zničená?"
„Víš já....nechci je opouštět, ale zároveň...."
„Chápu," přikývl.
„Nemusíš od nich odcházet."
„O tomhle už jsme snad mluvili, ne?"
„Tak o čem chceš tedy mluvit?"
„Musíme se ještě pořádně dohodnout."
„Máš nějaký nápad?"
„Jeden by tu byl," pokrčila rameny a začala mu ho vysvětlovat.....
........
„Časově to bude vycházet jen tak tak, ale pokud nenastanou komplikace mělo by to vyjít."
„Tou komplikací myslíš Madaru a Zetsua?"
Jako odpověď mu přišlo pouhé přikývnutí.
„Zřejmě bude ten souboj z povzdálí sledovat a pokud prohraješ, bude chtít dostat na svou stranu Sasukeho."
„Ale moc dobře ví, že Orochimaru-"
„No právě. Nebude se zdráhat někoho na Orochimara poslat, aby měl Sasukeho jenom pro sebe."
„Jak si tím můžeš být tak jistá?"
„Zapomínáš, že jsem tu sním byla týden sama bez toho, aby se choval jako totální idiot."
„Máš pravdu-zapomínám."

Nastal den D a Itachi spolu s Kitouinym klonem mířili k místu odkud cítili Sasukeho chakru.
Také věděli o tom, že kousek od nich se skrývá Zetsu s Madarou a sledují jejich počínání.
„Proč jdeš se mnou jako klon?"
„Protože si "balim kufry" a až bude po boji mizim."
„Tohle Deidara se Sasorim asi nevydejchaj."
„A co teprve Hidan-nebude ho mít kdo mlátit a Kakuzu-kterej bude slavit, že ho nikdo neobírá o peníze."
„Musíš všechno vidět tak černě?"
„Momentálně ano, přeci jenom jdeš více méně na popravu."
„Zní to ještě hůř než to doopravdy je."
„No jo no," pokrčila rameny.
Po chvíli mlčení naznačila nenápadně Itachimu, že je čas, aby se nechal zastoupit klonem.
......
„Pokračujem?" Kývla na Itachiho(klona), který právě vyšel z poza keře, kde měl údajně vykonávat svou potřebu.
Následovalo pouhé přikývnutí a znovu se rozběhli za Sasukem.