„A hele kdo nám vstal," neodpustila si lehkou jízlivost v hlase, když vešla do kuchyně a tam narazila na Itachiho.
„Šípková růženka opustila svůj brloh," dodala a vyhoupla se na linku.
„Pokud vim, tak ten brloh je taky tvůj."
„Možná," přimhouřila oči.
„Co seš tak podrážděná?"
„Nic, jenom nemám moc náladu," pokrčila rameny.
„Nemysli si, že na tobě nepoznám, když lžeš, mimochodem, to je můj čaj," ozval se, když mu upila z hrnku.
„Nechtěl jsi říct-to BYL můj čaj?"
„Stejně už je pozdě."
„Tak nějak," pousmála se.
„První úsměv dnešního dne."
„Nech si to rejpání.
„Ještě jsem se tě chtěl na něco zeptat."
„A na co?"
Itachi přešel ke dveřím a následně je zavřel. Teprve potom se vrátil ke Kitou, aby mohli mluvit co nejtišeji a nikdo by je nemohl poslouchat.
„Tak co máš na srdci?"
„Jak to dopadlo se Sasukem?"
„No..."
„No?"
„Když jsem mu řekla pravdu, tak začal měnit barvy jako chameleon a nevěřil mi. Potom chtěl nějaké důkazy a já jsem si s ním udělala menší výlet do Konohy."
„Doufám, že vás nikdo neviděl."
„Jeho ne, ale já jsem musela za Tsunade pro ty důkazy, ne?"
„To ti je jenom tak dala?"
„Jasně že jo a jinak mám pro tebe malé překvápko."
„A to je?"
„Prvním dubnem jsou naše trestní rejstříky čisté jako sníh v prosinci a my se můžeme hlásit v Konoze."
„Ale co lidi?"
„Moje maličkost," pousmála se.
„Myslela na všechno. Tsunade se postará, aby se pravda a vyvraždění našeho klanu dostala jakýmsi malým nedopatřením k uším veřejnosti."
„Už jsem ti někdy řek jak tě zbožňuju?"
„Ehm...ne, ale mým uším to lahodí."
„Kdy se tedy setkáme se Sasukem?"
„Plánovala jsem to tak ne přelom února a března."
„Co tak brzo?"
„Protože tomu umělému tělu dáš skoro 100% své chakry a to tě na nějakou dobu oslabí a přece se nemůžeš v Konoze ukázat jako unavenej uzlíček bez chakry."
„A...?"
„Co A?"
„Mám takové tušení, že jsi mi neřekla všechno."
„Tak to máš špatný tušení," zalhala.
„Vážně?" Podíval se na ní se známkou hraného údivu.
„No...když...já....," nevěděla kam s očima.
„Hm?"
„Fajn," svěsila rezignovaně hlavu.
„Sasukemu se nelíbil fakt, kdo ti to nařízení dal."
„A jéje."
„Správně-a jéje. Ještě před dubnem se tedy musíme postarat o ty dva sourozence z rady starších a velitele těch ANBU Root jak se menoval....Danzou!"
„Vypadá to, že Sasuke už dlouho nedostal pořádný výchovný výprask."
„Dostal ho vůbec někdy," zasmála se.
„Myslím, že ne."
„Tak vi..."
„Kitou-san," vběhl do kuchyně Tobi a skoro si rozbil hu...pardon...skoro se přerazil do zavřené dveře.
„Co je?"
„Máte jít za Peinem-senpai."
„No jo," povzdechla si a potom co Itachiho letmo políbila zamířila kamsi hluboko do útrob skrýše kde měl Pein svou "kancelář," ale Kitou to spíše nazývala kutlochem.
„Dále," ozvalo se po zaklepání.
„Tak cos chtěl?"
„Od kdy klepeš?"
„Od tý doby, co nemám náladu."
„Náladu na co?"
„Do toho ti nic není. Tak cos chtěl?" Zeptala se znovu.
„Chci abys mi řekla co ses dozvěděla od toho ninji, že tě to tak naštvalo."
„Mě ale nic nenaštvalo."
„Nelži."
„Nelžu."
„Opravdu? Tak proč jsi se chovala tak jak jsi se chovala?"
„O čem to mluvíš?"
„Možná si navenek nedala znát jakékoliv emoce, ale tvoje chování tě prozradilo."
„A jak, smím-li se ptát?"
„Už od začátku jsi měla v plánu nechat ho umřít a potom dát Zetsuovi, ale po tom výslechu jsi mu ho nechala živého. Takže mi tady nenamlouvej, že tě nic nenaštvalo."
„Jak chceš! Vzdávám se!"
„Tak...jak to tedy bylo?"
„No jeho rozkazy byli takové jaké jsme předpokládali. Orochimaru neznal přesnou polohu naší skrýše a poslal je do oblasti, kde bysme mohli asi být.
Vzhledem k tomu, že už je z Akatsuki delší dobu ztratil přehled a jejích členech a síle."
„Hádám, že to není všechno, protože TOHLE by tě nenaštvalo."
„Pche!"
„Poslouchám!"
„Vypadá to, že jsem díky svému modrému sharinganu stoupla u Orochimara v žebříčku popularity hned za Sasukeho."
„Jak to myslíš?"
„Víš že ten slizoun chce Sasukeho tělo kvůli jeho sharinganu."
Přikývl.
„No a já jsem další na seznamu."
„Uj! Mít na krku Orochimara."
„Tak nějak!"
„No, řekněme, že tě tohle asi vážně naštvalo, ale..."
„Ale?"
„To co ti teď řeknu, tě asi nepotěší."
„A to je co?"
„Půjdeš s Kakuzem na misi."
„Další????!!!!"
„Máš problém," podíval se na ní tím stylem, že na něj byli i Tsunade o Oroušem dohromady krátký.
Na sucho polkla a hned dodala:
„J-jasně, že ne," zasmála se nervózně.
„V čem ta mise spočívá?"
„Dneska fakt nemám svůj den, že mě vyděší Pein."
„Vydáte se do Země Měsíce."
„Co tam?"
„Tamnější pán se nějak moc válí v penězích a nám docházejí ´úspory´."
„Spíš nakradený prachy," zamumlala.
„Říkalas něco?"
„Vůbec nic," ujistila ho.
„Za jak dlouho vyrážíme?"
„Zítra během dne. Víc podrobností ti řekne Kakuzu po cestě. Můžeš jít."
„Jak myslíš," pokrčila rameny a odešla.
Zamířila rovnou do obýváku, kde jak předpokládala, byl i Kakuzu.
„Kdy chceš zítra vyrazit," zeptala se ho ještě mezi dveřmi.
„Po snídani."
Hidan nevěděl která bije a tak těkal pohledem mezi Kitou a svým týmovým partnerem.
„O co tu jde?"
„To víš Hidánku, jdeme s Kakuzem na misi."
„A proč nejdu já?"
„Copak bojíš se, že tě tu nebude mít kdo mlátit?"
„Cos to...?"
„Slyšels!"
„Takže zejtra po snídani," ujistila se ještě a když Kakuzu přikývl na souhlas, opustila místnost.