Kitou probral náhlý závan studeného vzduchu. Poslepu zašátrala po dece, ale nikde jí nenašla a tak se přitiskla k jedinému zdroji tepla co měla "po ruce". Slyšela zvuk bijícího srdce a to jí znovu uspávalo.
„Tak moment!"
Přinutila se otevřít oči a první co uviděla byla tvář klidně oddychujícího Itachiho.
„Když už jdeš spát ke mě, tak bys mi mohl přestat brát tu deku," čertila se v duchu, ale pohled na jeho uvolněnou tvář na které hrál nepatrný úsměv jí také donutil se usmát.
„Jako panenka. Úplná škoda ho budit."
Opatrně se vymanila z jeho objetí a potichu se oblékla.
Ještě tišeji potom otevřela dveře a vyplížila se z pokoje.
Zavřela za sebou potichu dveře a když se otočila skoro se s Deidarou srazily hlavami.
„Ahoj," řekla a nervózně se přitom usmála.
„Ahoj," odvětil, ale stále se neusmál.
„Děje se něco?"
„Nic důležitého-jenom to, že se moje malá sestřička zahazuje s Uchihou a já o tom nemám ani páru."
„Tak to prr! Jaký malá sestřička?"
„Říkej si tomu jak chceš, ale pro mě jsi jako mladší sestra."
„Fajn, ale nechápu další bod."
„A to je?"
„Proč bych ti měla říkat o každém svém kroku. To ti mám hlásit, kdy mi támhle vypadl vlas?-Bráško!"
„O každém zase ne, ale tohle jsi mi říct mohla," otočil se a pokynul jí, aby šla za ním.
„Nemohla," odporovala, když scházeli schody směrem k obýváku.
„A to jako proč?"
„Protože jsem věděla, že se budeš chovat přesně takhle," zasyčela tak, že se to moc důvěrně podobalo Orochimarovi a všem v obýváku strnulo.
„Bylas u toho hada moc dlouho," konstatoval Sasori.
„Už jenom chybí jen hnusnej jazyk."
„Ještě to tak-rovnou bych si šla hodit mašli, protože s tim bych nevylezla ani z pod postele," oklepala se zhnuseně.
„A vůbec, proč jste tady všichni a koukáte na mě jak na....ani nevim ke komu to přirovnat."
Kakuzu vstal ze svého křesla a pomalu k ní přešel. Ona však před ním začala pomalu couvat až se stalo, že neměla kam a nechtěně si sedla do křesla za sebou.
„Když už ses posadila," ušklíbl se-tedy aspoň tak to pod tou jeho maskou vypadalo.
„Nechtěla bys nám něco říct?"
Všichni se kolem ní postavili do půlkruhu a ruce si založili na prsou.
„Tohle by chtělo fotku!" Bavila se v duchu, ale navenek nic dát neznala-žádnou emoci.
„Nechte mě se zamyslet....ehm......NE!"
„Ne?"
„Ne, protože pokud je mi známo, tak vám to Itachi včera vyklopil."
„A co nám měl říct?" Hráli si na hlupáky.
„Jste až moc průhlední! Protože kdyby vám to neřekl, nedělali byste takovej cirkus."
„Ale to nic nemění na tom, že jsi nám to mohla říct," namítl Hidan.
„No jasně já zapo...." najednou zmlkla a nikdo z nich nevěděl co si o tom má myslet.
„Co se zas..." zarazil ho Kitouin zvednutý ukazováček na znamení, aby byl potichu.
„Jednadvacet," řekla najednou.
„Co?" Nechápal Pein.
„Kousek odtud je jednadvacet shinobi a podle jejich myšlenek je posílá Orochimaru."
„Co tu chtějí?"
„Nemám šajna," pokrčila rameny a vstala.
„Kam si myslíš, že jdeš?"
„Že by ven?"
Pein zrudnul vzteky, ale vyšel za ní stejně jako ostatní. (Itachi stále chrupkal :-) a po Tobim se nikdo nesháněl.)
Jenom co za sebou zapečetili vchod se před nimi objevilo několik ninjů s čelenkami ze znakem Zvučné.
Prohlíželi si všechny členky Akatsuki s respektem v očích, ale když jim pohled padl na Kitou všichni znervózněli a podvědomě o krok ucouvli.
„Co tu chcete," zeptala se.
„Kitou-sama?" Zeptal se jeden z nich.
„Možná," odvětila jenom.
„Orochimaru-sama nás sem posílá, abychom vám předali toto." Vyndal svitek a se strachem v očích se blížil ke Kitou.
Beze slova si od něj svitek vzala a přečetla si jeho obsah.
„Co tam je?" Chtěl vědět Hidan.
„Nic pro tebe," zavrčela a zvuční se lehce přikrčili, čehož si ostatní z Akatsuki nemohli nevšimnout.
„Můžeš mi vysvětlit, proč se před tebou klepou strachy?" Zeptal se Pein.
„Udělala jsem si tam dost slušnou reputaci," ušklíbla se a dál četla obsah svitku.
„Sasori?" Otočila se k němu.
„Hn?"
„Tohle by se nám mohlo hodit."
„Co to je?"
„Jedno z nově vyvinutých lékařských jutsu."
„Jak to funguje?"
„Přečti si to sám nebudu to tady tlumočit."
„Tak mi ten svitek podej."
„Hned jen to doč...tu."
„Dějě se něco?"
Kitou zatnula ruku v pěst.
„Až toho hada uvidim zakroutim mu krkem! Copak sem ňáká uklízečka?!"
„Vážně chceš odpověď?" Ušklíbl se Kisame.
„Ty zmlkni sardinko, když nevíš o co jde!" Hodila svitek Sasorimu a ten ho rychle pohledem přejel. Zaujal ho poslední odstavec v němž se psalo:
„PS: posílám ti další problémovou jednotku," přečetl nahlas.
Všichni se na ní nechápavě podívali.
„Dojde vám to," procedila skrz zaťaté zuby.
Začala skládat pečetě...
„Doton: Yomi Numa(živel země: Bažina podsvětí)"
Pod zvučnými ninji se proměnila zem v obrovskou bažinu a oni se v ní začali potápět.
„Děláš tu bordel," namítl Pein.
„Aspoň si nikdo nebude myslet, že je tady nějakej úkryt a vůbec, nebudu čekat než se ti pitomci utopí.
„A co chceš dělat?"
„Asi půjdu zpátky do vnitř a tak za hodinku se vrátim."
„Doufám, že si děláš legraci."
„Měla bych?"
„Pro tvé vlastní dobro, ano."
„Fajn! Zetsu?"
„Co?"
„Středně propečené?"
„Když si dáš tu práci," olízl se hladově.
„Katon: Hibashiri(živel oheň: rychlý oheň)."
Útok obklopil všechny zvučné ninji, kteří už byli v bahně po kolena a nemohli se hnout. Hned potom použila:
„Fuuton: Reppushou(ž. vítr: Vzdušný vír)"
(no a všem je asi jasné co se stalo, když zkombinovala oheň a vítr :-P)
Okolní vzduch se prudce oteplil a byl slyšet jen bolestný křik umírajících shinobi.
Po chvíli vše ustalo.
Zetsu se podíval na svůj oběd spojený s večeří a otočil se na Kitou:
„Neříkala jsi dvacet jedna?"
„Jo, říkala," odpověděla znuděně a přešla ke stromu o který se ležérně opřela.
„Tak kde je ten jeden?"
„Utekl a podle chakry to bude velitel skupiny."
„Proč se nepřipojil k ostatním?"
„Hádám, že měl jenom vyslídit náš úkryt a potom se s těmi informacemi vrátit k Orochiamrovi."
„Proč ho nechytíš?"
„Proč se za ním honit," zatvářila se udiveně a bouchla pěstí do stromu o který byla opřená a před nohy jí spadl maskovaný shinobi.
„Zdravím," ušklíbla se.
„K-Kitou-sama," uklonil se jí.
„Já jenom poslouchal rozkazy Orochimara-sama. Prosím ušetřete mě."
„Pusť mi tu nohu, to zaprvé."
„A za-zadruhé?"
„Budeš žít-prozatím."
„Děkuji vám mnohokrát."
„Pojď za mnou," odpečetila vchod do skrýše.
„Můžeš mi říct, co děláš?" Obořil se na ní Pein.
„Přece ho vedu do výslechové místnosti. Řekl, že poslouchal rozkazy a já chci vědět jaké rozkazy to byly. Řekla jsem, že bude žít-zatím."
Usmála se a vešla do sídla následována Zvučným shinobi.

Vešla do velké kruhové místnosti a uprostřed byla jedna židle.
„Sedni si," rozkázala mu.
„Co se mnou chcete dělat?" Zeptal se opatrně, když si sedal.
„Řekl jsi, že jsi jenom poslouchal Orochimarovy rozkazy a já chci vědět, co za rozkazy to bylo."
„To vám nesmím říct."
„Takže tím chceš říct, že po dobrém to nepůjde?"
Ninja jenom na sucho polkl, ale přikývl hlavou.
To už do místnosti dorazili i ostatní.
„Tak to půjde po zlém."
„Vy-vy mě chcete...."
„Nevyžívám se v mučení. Uděláme to méně drastickou cestou," pousmála se ledově.
„Co chcete dělat?"
„Slyšel jsi někdy o vyslýchacích  metodách ANBU jednotek?"
„H-hai."
„Tak vidíš!
Jigyaku no jutsu(technika obrácení času)"
......(po několika minutách)
„Proč z něj nic nevypadne?" Hidanova už tak malá trpělivost překročila své meze.
„Orochimaru si pohrál s jejich myslí."
„To znamená?"
„To znamená, že když na ně někdo použije toto nebo jiné jutsu, aby z nich vymámil informace, jejich hlasivky úplně selžou."
„Tak proč nad ním už několik minut stojíš?"
„Zapomínáš, že dokážu číst myšlenky. Nemusí nic říkat-moc dobře slyším co si myslí," pousmála se a naznačila jim ať jsou potichu.
.....
Kitou zrušila svou techniku a podívala se na shinobiho, který znovu začal vnímat realitu.
„Asi jsem vám zapomněl říct, že Orochimaru-sama...."
„Vám dal jistou imunitu proti téhle technice-to už vím."
„Takže vám tohle celé bylo k ničemu."
„Právě že naopak-spoustu jsem se toho dozvěděla," ušklíbla se na něj.
„Jak to myslíte?"
„Víš, Orochimau neví jeden důležitý fakt."
„A to je?"
„Čtu lidem myšlenky.....A teď"
„Co teď?"
„Přemýšlím co s tebou."
„Jak to myslíte?"
„Snad sis vážně nemyslel, že bych tě pustila," zasmála se upřímně.
„Zetsu-tady máš tu svou jednadvacítku," otočila se na něj a potom odešla z místnosti.
„Kitou-sama....." zavolal na ní-brzo mrtvý-ninja.
Ta se zastavila a trochu pootočila hlavu.
„Teď poznáš, že smrt tvé jednotky mojí rukou byla ještě přijatelná."
Potom vyšla z výslechové místnosti a šla se-konečně!- nasnídat. Všichni Akatsuki, krom Zetsua jí byli v patách.
„Potom mi řekneš, co jsi se dozvěděla," řekl jí Pein.
Jenom přikývla a dál už si nikoho z nich nevšímala.