„Sice nikdy nic takového neříkám," začal Orochimaru.
„Ale díky za pomoc."
„Nedělala jsem to z dobroty srdce, ale proto že to byl můj úkol a i my z toho něco budeme mít."
„Arogantní...vážně to není Uchiha-ten sharingan a chování," říkali si Orochimaru s Kabutem.
Podívala se na Sasukeho a jenom nepatrně kývla. Sasuke udělal to samé gesto. Mělo znamenat jak pozdrav, tak i jestli si pamatuje, kde se mají s Itachim skrýt až bude po všem.
Po nějaké době znovu svítilo sluníčko a Kitou si ho chtěla po těch dnech v podzemí užít co nejvíc. Proto si ani nenasazovala svůj klobouk a pomalu mířila k puklině ve skále, která byla vchodem do Vesnice skryté ve zvuku.
Za dobu co byla ve vesnici si u všech vysloužila přezdívku Orochimarův mazánek, ale když jí viděli v plášti Akatsuki skoro jim vypadly oči z důlků.
„Takže nejen už Madarův, ale i Orochimarův mazánek. Kam jsem se to dohrabala," pomyslela si zoufale. Avšak navenek nedala na své tváři znát žádné emoce.
Jakmile se dostala k okraji lesa, vyskočila na nejbližší větev stromu a rychlým tempem vyrazila zpět do sídla Akatsuki.
Vůbec se jí nelíbil fakt, že musí projít kolem Konohy, ale nic jiného se nedalo dělat. Kdyby na ní totiž kdokoliv z tamních ninjů narazil, musela by s ním bojovat a jí se nechtělo zabíjet ninji, kteří by se později mohli hodit.

Stanula před skálou a udělala několik pečetí a před ní se okamžitě objevil vchod.
Prošla jím a opět udělala pečetě a otvor ve skále se zacelil.
Rázným krokem prošla kolem obýváku, kde-jak si všimla-zase všichni lebedili a zamířila přímo do Peinovy kanceláře.
Opět bez zaklepání(já už to snad ani nebudu psát, vždyť to dělá pořád :P) vešla do místnosti, kde se zrovna Pein nad něčím dohadoval s Tobim a Zetsuem.
„Neumíš kle-"
„Taky tě zdravim," odvětila s úšklebkem a hodila po něm svitek.
„Co to je?"
„Vzorky té látky, kterou jsme s Orochimarem testovali. Můžeš ho dát Sasorimu ať z něj udělá nějaký nový jed a doplní si ho do bojového arzenálu." Otočila se na Tobiho:
„Řeks to někomu?"
„Ne," odvětil hlubokým hlasem.
„Fajn." Otočila se a odešla z místnosti.
Mířila přímo do kuchyně, protože si od Orochimara nebrala na cestu žádné zásoby a nechtělo se jí zastavovat.
„Ahoj Konan," pozdravila modrovlásku, která zrovna umývala nádobí po obědě.
„Nejsem tady skoro měsíc a Tobi se jenom fláká," zavrtěla nad tím hlavou.
„Ty víš co je Tobi zač, že?"
„Jistě, ale náramně si jeho tyranizování užívám. Nemáš tu něco k jídlu?"
„Jasně, zbylo tam od oběda."
„Uf, hlady skoro nevidim."
„Jak bylo u toho hada?"
„Jako u hada. Samý pokusy na lidech dnes a denně a ze začátku se mi o tom i zdálo," oklepala se zhnuseně.
„Zní to blbě, ale to ti těch lidí nebylo líto?" 
„První den-možná, ale potom co jich na mě několik zaútočilo a sekli mě bůh-ví čim do nohy jsem s nima ztratila veškerý soucit."
Ještě chvíli si s Konan povídala a přitom jedla. Avšak potom co se tam objevil Itachi, vyklidila Konan pole.
„Provedl jsem něco?"
„Ne, proč?"
„Že jsi mě ani nepozdravila."
„Promiň, ale hned jsem šla podat hlášení Peinovi," dojedla a šla po sobě umýt talíř.
„Ale stále jsi mě nepřivítala," zašeptal jí do ucha a za zadu jí objal.
!Asi tě nezajímá fakt, že jsem unavená, co?"
„Máš pravdu, nezajímá." Otočil si jí čelem k sobě a vysadil jí na linku.
„Varuju tě, mám Orochimarovskej bacil," pousmála se.
„Myslím, že to risknu," a začal se plně věnovat jejímu krku.
„Předem tě varuju, že tam žádný tvoje podpisy nechci," a objala ho rukama kolem krku a nohama kolem pasu, aby si ho přitáhla blíž k sobě.
„A kdyby se stala menší nehoda?"
„To by nedopadlo dobře," pousmála se a přitáhla si ho pro polibek.
V tu chvíli tam však vběhl Deidara s Hidanem a za zadkem jim běžel totálně naštvaný Kakuzu. (Nebudu řešit co mu udělali-předpokládejme, že mu poschovávali úspory na důchod :-P )
Jakmile si jich všimli strnuli na místě a vyjeveně na ně koukali.
„Co se....," přiřítil se Kakuzu, ale hned pochopil jakmile mu padl pohled na líbajicí se dvojici.
Oba už o nich věděli, ale předpokládali, že budou mít i tu kapku slušnosti a vypadnou.
Ale nic takového se nedělo, proto se Kitou rozhodla nějak zakročit.
Hlavu stočila směrem k nevítaným divákům a Itachi se mezitím znovu vydal prozkoumávat její krk.
„Nechcete vypadnout?"
„A proč," ušklíbl se Hidan.
„Protože jinak tě to bude hodně bolet!" Ozvalo se mu v hlavě a všiml si, že se Kitou aktivoval sharingan.
Nesmrtelný jenom na sucho polkl a rozhodl se vyklidit pole.
Kakuzu udělal to samé, akorát Deidara jaksi zamrzl na místě a nemohl od nich odtrhnout svůj pohled.
„Co se děje, Dei?"
Nic.
„Heej," zavolala na něj a luskla přitom prsty.
To už Deidaru probralo.
„Ptala jsem se, co se děje!"
„N-nic! Co by se mělo dít?"
„Já jenom, že tu ještě stojíš," usmála se na něj.
„J-jasně, promiň. Už-už mizim."
„A ty bys taky moh přestat a nechat si to na potom. Jak jsi chtěl, tak jsme se pozdravili a já si chci jít lehnout, protože jsem několik dní nespala."
„Ale se mnou můžeš spát," pousmál se.
„Jestli toho nenecháš, stěhuješ se ke Kisamemu."
„Jak to myslíš?"
„No, doslova jsem si vydupala, že když půjdu na tu misi k Orochimarovi, stěhuju se do tvého pokoje."
„Madara to schválil."
„No....jo."
„A v čem je háček?"
„Zjistil to."
„Jak?"
„To je horší jak u výslechu."
„Asi budu muset víc zakrývat svůj výstřih," pousmála se.
„Všiml si toho řetízku a potom i toho co bylo na jeho konci."
„Aspoň je vidět, kam ti ten dědek kouká."
„Nejspíš ho odteď nenazvu jinak než starým perverzákem."
„Ale co když ti na stejné místo koukám i já?"
„Ty máš speciální povolení." Líbla ho na nos a zamířila do koupelny, kde si chtěla užít zaslouženou koupel, ale ve dveřích kuchyně se zastavila.
„Myslím, že je na čase to ostatním říct. Přece jenom Hidan neudrží pusu na zámek."
„Vážně jim to chceš říct?"
„Já, ne! Uděláš to ty."

„A teď už jenom spáááát," zívla a zachumlala se do deky.
Bylo divné, že uvažovala zrovna nad tím, ale po dlouhé době se zase cítila jako doma.

Mezitím co ona slastně chrupkala čelil Itachi výslechu ze strany divé zvěře.
„Do čeho mě to zase namočila?!"
„Vážně je pravda to co říkáš, Itachi." Podezíravě se na něj díval Deidara. Po tom menším šoku už mu dostatečně otrnulo.
„Nemám důvod vám lhát."
„A kolik že jí je?"
„Šestnáct," odpověděl.
„Ale to mi trochu nesedí," zamumlal Hidan.
„Proč?" Nechápal Kisame.
„Když jsme jí tehdá potkali, tak jí bylo patnáct."
„Jo, ale teď je jí šestnáct-a to znamená co?"
„Měla narozeniny?"
„Výborně Hidane, právě se ti zvýšilo IQ o půl bodu a to směrem dolů!" Poškleboval se mu Deidara.
„Nech toho ty *hoooodně dlouhá cenzura*  nebo ti seberu ty tvoje bouchací pí*oviny!"
„To nejsou pí*oviny, ale umění ty připitomnělý ho*ado s IQ menším než má stonožka!"
„NECHTE TOHO OBA DVA!"  Neudržela se Konan.
„Tak si tak říkám, jestli bysme tě měli nechávat s ní v jednom pokoji, aby sme se v noci vůbec vyspali," posmíval se Itachimu Kisame.
Ten se po něm jenom varovně podíval a žralokovi sklaplo.
„Jestli nemáte žádný jiný připitomělý dotazy...."
Všichni sborově zavrtěli hlavou.
Itachi tedy zamířil k sobě do pokoje, kde následně nezamířil do své postele, ale do té ve které klidně oddychovala Kitou.
Přitáhl si jí k sobě do náruče a ona se k němu instinktivně ještě víc přitiskla. Oba je potom přikryl její dekou a za chvíli i on spokojeně spal.