„Kde jste byli," chtěl vědět Orochimaru.
„A pozdrav jsem asi přeslechla."
„Žádný nebyl a teď chci vědět, kde jste vy dva byli ty tři dny."
Ani jeden nic neřekl a jenom se na sebe po očku dívali, kdo si dřív něco vymyslí.
„Romantický výlet ti nic neříká," začala Kitou.
„Ne!" 
„To už je ale tvůj problém. A teď dokud na to mám náladu pojď se mnou do laboratoře."
„Tys na to vážně přišla?"
„Přece bych si to nevymejšlela," odfrkla si.
„Tak kde je chyba?" Chtěl vědět Kabuto.
„V té látce žádná, akorát jsme jí špatně podívali."
„Dostali jsme jí do krve, tak v čem je problém?"
„Ano, ale nedostala se do celého těla dostatečně rychle," namítla a popadla jednu injekci a zamířila k celám.
„Pravili jsme jí do těla přes žílu a  trvalo zbytečně dlouho než se dostala do srdce a potom do celého těla."
Otevřela dveře od jedné kobky a zamířila k jednomu muži sedícímu v rohu místnosti.
„Trik je v tom, že musíme látku vpravit přímo," chytla ho jednou rukou a druhou mu aplikovala sérum.
„Do srdce! Teď už jenom počkat jestli to u něj bude fungovat."
„Jak to myslíš?"
„Je to na stejném principu jako prokletá pečeť. Taky nefunguje správně u každého stejně jako u každého se nevyvine jeho "druhá osobnost," i kdyby jsi ho mučil léta."
Mezitím co se bavili, tak ten muž, co se ještě před chvílí klepal strachy se před nimi zpříma postavil a vzdorovitě jim hleděl do očí.
„Jak je vidět, tak to funguje. Můžete to vyzkoušet ještě na několika lidech, ale účinek to bude mít nejspíš stejný."
„Kam jdeš ty?"
„Vyspat se a potom beru roha. Experiment se povedl, vzorky už mám sbalený, tak nevidím důvod proč tu dál zůstávat."
„Na co to vůbec chce Akatsuki použít?"
„Nevim nestarám se," pokrčila lhostejně rameny a potom si to zamířili k východu, kde čekal Sasuke.
Všichni čtyři zamířili zpět do Orochimarova sídla.
„Orochimaru-sama," běžel proti nim jeden zvučný ninja.
„Co se děje"
„Nedaleko od nás jsou shinobi z Vesnice skryté v kameni a míří naším směrem."
Orochimaru se podíval na Kitou a na Sasukeho.
„Na nás nekoukej, my šli úplně jiným směrem," hájila se hned Kitou.
„Svolej velitelé skupin a jejich zástupce do hlavní síně," rozkázal a shinobi hned zmizel splnit jeho rozkaz.

„Kolik jich je?" Chtěl vědět Orochimaru, když seděl v hlavní síni na svém "trůnu" a po pravé ruce mu stál Kabuto a po levé byla Kitou se Sasukem.
„Kolem stovky."
„Není jich moc, když vědí po kom jdou."
„Podle našich informací mají všichni hodnost chuunin a převážně jounin."
„Taková blbost, takhle si oslabit vesnici," řekla posměšně Kitou.
„Jak se zdá, tak si tady ještě pár dní pobudeš," ušklíbl se Orochimaru.
„Bezva," odvětila ironicky.
„Tak si říkám jestli nebude lepší jít jim na proti, než bejt jenom o den dýl v tvý přítomnosti."
Nikdo z přítomných shinobi ani nedutal. Už se rozneslo, co ta dívka udělala všem co se na ní jenom křivě podívali-dostali kunaiem mezi oči a Orochimaru to nijak neřešil.
„Jak se opovažuješ takhle mluvit s Orochimarem-sama," obořil se na ní jeden shinobi.
„Mlč," řekl mu jeho velitel.
Avšak už byla pozdě. Kitou už nestála na svém místě vedle Sasukeho, ale stála za tím opovážlivcem s kunaiem přiloženým k jeho krku.
„Ty tu asi nejsi moc dlouho, co?"
„N-ne," zakoktal.
„Tvoje chyba, že tu ani dlouho nezůstaneš," pousmála se a nechala ostří kunaie, aby se zabořilo hluboko do jeho krku.
Během okamžiku byla zpátky vedle Sasukeho a tvářila se, jako by se vůbec nehnula z místa a na mrtvolu na druhém konci místnosti se už ani nepodívala.
Orochimaru také dělal, že se nic nestalo a pokračoval ve vydávání rozkazů.
„Rozestavte hlídky ve skupinách po třech a ať je v každém týmu aspoň jeden co má prokletou pečeť."
„Hai!" Rozlehlo se místností a potom jí všichni opustili.
Kitou přešla k mrtvole a nohou jí převalila tváří k sobě.
„Bejt ten chlap modrooká blondýnka tak ho donesu Zetsuovi jako dárek."
„Musíš se tak ke všem chovat?"
„Jeho problém, že nedokázal držet jazyk za zuby," pokrčila rameny.
„Zahrnuješ i mě do svých plánů nebo si mám jít sehnat popcorn a to všechno budu sledovat?"
„Když se budeš chtít zapojit nikdo ti bránit nebude."
„A budeš je všechny zabíjet nebo jich necháš pár žít?"
„Přikláním se k té druhé variantě. Přece se musí do jejich donést, že na Zvučnou si nemají vyskakovat."

„Jsou hodinu chůze od vstupu do jeskyně. Chodí po skupinkách po pěti až deseti členech a mají šedesáti metrové rozestupy."
„Dobrá, zatím je dál hlídejte."
„Hai."
„A co ty? Připojíš se tedy?"
„Hm....Ne! Budu se jenom dívat. Už jsem si sehnala i popcorn, tak by bylo škoda ho vyhodit."
„Sasuke-kun?"
„Nechce se mi."
„O vás dvou si začínám myslet, že ste příbuzní."
„My," zatvářili se překvapeně, ale hlavou jim probleskla pobavená myšlenka: ´kdybys tak věděl´.

„Za jak dlouho si myslíš, že to skončí," zeptala se Kitou, když se uvelebila vedle Sasukeho a větvi jednoho vysokého stromu, z kterého byl dobrý výhled na dění pod nimi.
„Hodina?" Řekl svůj odhad.
„Já si myslím, že půl."
„Sázka?"
„Proč ne? A o co?"
„Hm...to takhle, že ten kdo prohraje zaplatí tomu druhýmu víkend v horkých pramenech?"
„Máš je u Orochimara," divil se Sasuke.
„To není ono," pokrčila rameny. Tak co, bereš to?"
„Zní to lákavě," souhlasil a podali si ruce.
Výraz v jejich očích říkal jediné:
´Nemůžu se dočkat až prohraješ´.

Dole pod nimi už se začínali shromažďovat i ninjové ze Zvučné v čele s Orochimarem a Kabutem.
Nečekali ani pět minut a naproti nim se objevila asi stovka ninjů, co měli na ochranné čelence znak Kamenné vesnice.
„Co zde pohledáváte," zeptal se Kabuto.
„Přišli jsme zabít Orochimara."
„Z jakého důvodu?"
„Zabíjíme všechny silné nukeniny, kteří by mohli za zmizení našeho Jinchuuriki."
„Nenapadlo vás, že by to mohli být Akatsuki," zeptal se úlisně Orochimaru.
Kitou na stromě naštvaně zasyčela a v suchu mu slibovala bolestivou smrt.
„Ti jsou na řadě potom."
„A jak si můžete být tak jistí, že se odtud dostanete živí?"
„Je nás přesila."
„Blbci," komentovala to Kitou.
„Nezáleží přece na počtu. Orochimaru tam poslal jenom ty co mají tu pečeť."
„Odkud to víš?"
„Kdybys zrovna teď použil ty svoje očka, tak jako já, všiml by sis, že se většina jejich chakry shromažďuje na jednom místě. Plánují tu pečeť kdykoliv uvolnit."
„Na to není potřeba taková příprava."
„Možná, že u tebe ne, ale u některých z nich to potřeba je." Řekla a pohled jí sklouzl na Sasukeho.
Ten trochu pod zkoumavým pohledem jejího sharinganu trochu ucukl.
„Snad se nebojíš? Ani Itachimu to nevadí."
„Možná jsme bratři, ale každý jsme jiný!"
„Taky pravda. A teď když na tebe koukám..."
„Co?"
„Taky koncentruješ trochu chakry do té pečetě."
„Blbost!"
„Asi to děláš podvědomě," pokrčila rameny a dál to neřešila.
„To jsou hajzlící," řekla najednou.
„Co se děje?"
„Tohle jsou jenom klony. Ti skuteční jsou vzadu a znovu nabírají síly."
„Znovu?"
„Těm klonům dali víc jak polovinu chakry, takže to nikomu nepříjde. Chtějí Orochimara a ostatní co nejvíc oslabit a potom udeří svou plnou silou."
„Chytrý."
„Máme mu to dát vědět nebo na něj kašlem?"
„Kašlem na něj. Když tak natáhne bačkory a bude o slizouna míň."
„Že o něm tak mluvíš, není to náhodou tvůj sensei?"
„Pche."
„No nic, už mlčim."
Začalo se bojovat a Orochimaru a jeho ninjové s přehledem vyhrávali i bez použití síly pečetě.
„Máme mu to říct? Už mě to nebaví," řekla po čtvrt hodině, kdy zmizela polovina klonů.
„Ani omylem-bojíš se, že prohraješ, co?"
„Já-se-nebojim-ničeho! A ani prohry!"
„Tak to abys začala přemejšlet do jakých lázní půjdeme."
„My?"
„Přece tam nepůjdu sám."
„Jasně a já už jsem si chtěla užít to, jak na tebe budou zase všechny holky vejrat a nedaj ti pokoj."
„Tak na to zapomeň-sám do toho nejdu. Mě budou okukovat ženský a tebe chlapi."
„Jsi si jistej, že jsi Itachiho bratr?"
„Už jsem řek, že jsme oba úplně jiní."
Už se bojovalo přes půl hodiny a Kitou propadla do menší deprese, protože prohrála. Kolen si přitáhla k tělu a nehtama začala rýt do kůry stromu, přičemž si něco nesrozumitelně mumlala.
„Tak kam, že mě to zveš?" Řekl jí přes rameno Sasuke.
„Ještě nevim. Máš možnost si vybrat."
„Jak šlechetné."
„Tak zmlkni než si to rozmyslim!"
Boj skončil přesně za hodinu a všude se povalovali mrtví nebo umírající shinobi z Kamenné vesnice.
„A zase nemá ani škrábnutí," mumlala si Kitou, když seskakovali se Sasukem ze stromu vedle Orochimara.
„Říkalas něco?"
„I kdyby jo, tak tobě do toho nic není Kabuto," vyjela podrážděně.
„Kolik jsi jich nechal běžet?"
„Asi tři, myslim."
„Tak nemysli a radši mi řekni přesnej počet."
„Nevim."
„Jasnine za co mě trestáš," řekla a aktivovala sharingan.
Orochimaru a Kabuto se zatvářili hodně překvapeně.
„A než tě napadne Orochiamaru, že budeš chtít můj sharingan, tak ti předem říkám, že nikdy nebude mít vlastnosti klasického sharinganu. Na genjutsu jsem pořád levá a nikdy nezískám Mangekyuou sharingan jako má Itachi."
Avšak to, že dokáže číst myšlenky vynechala.
„Nechal jsi jich běžet pět, přičemž jednomu rychle ubývá chakra, takže umírá. No nic, já si jdu balit věci." S tím se otočila a zamířila zpátky do vesnice.