„Zajímalo by mě proč byla tak naštvaná," prohodil do ticha Hidan.
„Má jít za Orochimarem a pomoct mu s jedním experimentem."
„Tak teď už se nedivim, že se chovala tak jak se chovala," podotkl Sasori.
„Řádila hůř jak všichni Bijuu dohromady."

Kitou běžela celou noc bez přestávky a pociťovala jen nepatrnou únavu.
„Myslela jsem si, že jsem na tom hůř, ale tohle celkem ujde."
Ráno se zastavila jenom na chvilku, aby se mohla najíst a napít a potom pokračovala v cestě. Vzala to stejnou cestou jako když šla do Zvučné posledně a tím pádem se znovu ocitla nedaleko Konohy.
„Bezva ještě ti mi tu chyběli," pomyslela si, když nedaleko od sebe ucítila přítomnost několika ninjů.
Podle jejich chakry to byli tak nanejvýš chuunini a potom jeden jounin.
„Zajímalo by mě kdo to je....Ne!," zakroutila hlavou a přidala do kroku. Kontrolovala jakým jdou směrem a zjistila, že jsou směrem do vesnice, takže na ně nenarazí.

Ke Zvučné vesnici dorazila za dva dny ´NON STOP´běhu. Sem tam se vždycky zastavila, aby se napila najedla a na pár hodin prospala.
„Fajn, část kterou nenávidim-zase na mě budou všichni zírat," povzdechla si a svěsila ramena ve známkách menší deprese. Kdokoliv kdo by jí v tuhle chvíli pozoroval, by si musel myslet, že jí hráblo. :-)
„Leda že by....."
„Henge," řekla a místo ní stál na jejím místě shinobi s čelenkou Zvučné.
Přesně jak si myslela, nikdo o ní/něj nezavadil pohledem a tak se v klidu dostala až před Orochimarovo sídlo.
Vešla dovnitř a zamířila si to přímo hlavního sálu, odkud cítila vycházet Orochimarou chakru spolu s Kabutovou a Sasukeho.
Přes kamenné dveře bylo slyšet, že se o něčem baví, ale nebylo jim dobře rozumět.
Aniž by klepala(kdo by se s tim obtěžoval, že :-) ) vešla dovnitř, čímž hned na sebe upoutala pozornost všech přítomných.
„Jak se opovažuješ vejít bez vyzvání," obořil se na ní Kabuto.
Vůbec nijak nereagovala a probodávala Orochimara nenávistným pohledem. Ještě pořád jí ten vztek nepřešel a teď před sebou měla objekt všech jejích špatných nálad.
„Tak odpověz," řekl klidně Orochimaru.
„Klepání není můj styl," řekla a zrušila přeměnu.
„Ale hádám, že jsi mě tak brzo nečekal," na tváři měla nic neříkající výraz.
Na Sasukeho nebo Kabuta se ani nepodívala.
„Je pravda, že jsi tu poněkud dříve, ale aspoň můžeme i dříve začít."
„O co tu jde Orochimaru," chtěl vědět Sasuke.
„Jenom menší experiment, ale ne že by ti do toho něco bylo," odpověděla mu Kitou místo Orochimara.
„Už je to dlouho co jsi se tu ukázala," usmál se slizce.
„Na můj vkus to zas tak dlouho není."
„Jak se má Pein?"
„Jenom kvete," ušklíbla se.
„Kdy hodláš začít?"
„Jestli nejsi moc unavená, můžeme začít okamžitě."
„Pro mě za mě. Čím dřív odtud vypadnu tím líp."

Kitou byla u Orochimara už několik dní. Sasukeho stále ignorovala.
První den, kdy začínala s pokusy se poněkud zdráhala, ale potom co na ní několik ´pokusných králíků´zaútočilo, ztratila s nimi veškerý soucit a koukala se na ně jenom jako na pokusné krysy, co měl Sasori ve své laboratoři, na kterých testoval své nové jedy.
Jednou se takhle vracela z dalšího úmorného dne plného neúspěšných pokusů. Věděla, že jí něco uniká a vše by bez problémů fungovalo. Jenom nevěděla, co to je.
Vešla do svého pokoje a tam si všimla Sasukeho sedícího na její posteli.
„Můžu ti nějak pomoct?"
„Jo! Řekneš mi, proč se ke mě chováš tak jak se chováš."
„Nevím o čem to mluvíš."
„Úplně mě ignoruješ, i když ti položím přímou otázku."
„No a?"
„Poněkud mi to vadí. Od našeho posledního setkání jsi se hodně změnila."
„Ani bych neřekla. Jenom jsem si přehodnotila priority a u tebe hádám, že tvou prioritou číslo jedna je zabít Itachiho, že?"
„Stále to trvá," přikývl a ona si nemohla nevšimnout jak jeho pohled potemněl, když se zmínila o Itachim.
„A to tě ani nezajímá proč to udělal?"
„Řekl mi to."
„A?"
„Prý si chtěl jenom otestovat své schopnosti."
U toho se Kitou rozesmála.
„Co je ti k smíchu?"
„Blázne. To mu to vážně věříš? Vážně si myslíš, že za tím nic dalšího není?"
„Proč ho tak bráníš," stoupl si přímo proti ní.
Kitou byla na vážkách....
„Mám mu to říct nebo ne?....No co, stejně se to jednou dozví."
„Víš proč?"
„Ne, protože jsi mi to do teď neřekla."
„Bráním ho, protože si tebou nenechám zabít manžela," vyjela na něj vztekle a v očích se jí objevil sharingan.
Nastalo hrobové ticho, že kdyby na zem spadl špendlík bylo by to slyšet až v Konoze.
„Man-žela?" Nevěřil Sasuke svým uším.
„Mám ti to opakovat milionkrát?"
„Nechápu to."
„Co?"
„Věděla jsi, že po něm jdu, tak proč jsi..."
„Proč jsem to udělala?"
Přikývl.
„Tobě se já nemusím zodpovídat, ale jedno ti povím. Itachi je nevinný. Ano vyvraždil svůj klan, ale mělo to úplně jiný důvod. A až se uklidníš a budeš chtít ten důvod znát, tak se za mnou stav, ale do té doby," přešla ke dveřím a podržela mu je otevřené.
Sasuke vypadal jako kdyby dostal ránu kladivem, ale její pokoj opustil a vydal se do svého.

Další tři dny se znovu navzájem vyhýbali.
Kitou věděla, že Sasuke potřebuje čas a tak mu ho dopřávala co nejvíc. Ale její  dvou týdenní pobyt se pomalu blížil ke konci.
Za pět dní měla opustit Zvučnou a kdo ví, kdy by se znovu potkali.
Zrovna večeřela v nedaleké vesnici, ve které minule Sasukeho opila, když jí něčí ruka přistála na rameni.
„Tak co, zvědavost tě přemohla, Sa-su-ke?" Řekla výsměšným tónem.
Sedl si na proti ní a ruce zkřížil před ústy.
„Poslouchám."
„Fajn, řeknu ti to. Ale mám jednu podmínku."
„Jakou?"
„Vyslechneš si mě až do konce a pokud budeš na konci souhlasit, uděláš si se mnou menší výlet pro důkazy."
„Dobrá."
„Tak tedy-Klan Uchiha byl, jak už víš, vyvražděn Itachim a tebe jako jediného nechal žít. Řekl ti, že to udělal kvůli otestování sebe sama, ale pravda je jiná. V té době mu bylo třináct a byl již členem ANBU jednotek a........."
Kitou mu vyprávěla všechno co ví o vyvraždění jejich klanu.
Sasukemu se příliš často měnili barvy v obličeji.
„Tak to je všechno co o tom vím...tedy-myslím," dokončila svou řeč Kitou.
„A to ti mám jenom tak věřit?"
„Proto jsem před tím říkala, že si uděláme menší výlet za důkazy."
„A to kam?"
„Do Konohy."
„Hlídají to tam-jen tak nepozorovaně se tam nedostaneme."
„Už jsem se tam v klidu dostala dvakrát a když jsem nechtěla nikdo na mě nepřišel. Ani ten tvůj sensei-Kakashi.
Nebo jestli chceš můžeš počkat před vesnicí a já se mezitím dostanu k Tsunade do kanceláře."
Sasuke chvíli váhal, ale nakonec kývl.
„Vyrazíme ještě teď večer. Jestli můžeš dej nějak vědět Orochimarovi, že se na tři dny zdejchneme a připiš tam, že už vím v čem jsme celou tu dobu dělali chybu."
Potom zaplatila a šla čekat ven na Sasukeho.
„Můžeme vyrazit?"
Přikývl a v tu chvíli oba zmizeli v korunách stromů.

Nasadili ostré tempo a tak se příští den dostali k branám Konohy.
„Tady na mě počkej a já se mezitím postarám o zbytek."
„Ale Tsunade bude v kanceláři. Nedostaneš se tam."
Na to už mu neodpověděla. Jenom se usmála a zmizela za branami Konohy.
Běžela po střechách přímo k budově Hokage.
Sharinganem zjistila, že je Tsunade v kanceláři sama a tak tam jednoduše skočila oknem.
„Zdravím Tsunade," mávla rukou na pozdrav a snažila se zakrýt pobavení nad tím jak Hokage doslova nadskočila leknutím.
„Kitou?" 
„Jen já a nikdo jiný."
„Co tu chceš," zeptala se, ale nijak nepřátelsky.
„Potřebovala bych kopii rozkazu o vyvraždění klanu Uchiha."
„Z jakého důvodu?"
„Čekáte teď někoho?"
„Ne," zakroutila hlavou.
Kitou se tedy posadila a začala s vysvětlováním.
„Vůdce Akatsuki mě pověřil úkolem, abych pomáhala Orochimarovi s jedním experimentem."
„Orochimarovi?"
„Přesně tak-takže by vás ani nemělo překvapovat, že jsem u něj narazila i na Sasukeho."
„Pokračuj."
„Opravdu nechci, aby se honil za Itachim s touhou ho zabít a pomstít tím svůj klan. Čili jsem mu řekla pravdu, ale ještě potřebuji důkazy. Dáte mi je?"
„Neměla bych, ale..."
„Je ve vašem zájmu, aby se Sasuke vrátil zpátky do Konohy, že?"
„Jistě, že ano. Kdybych řekla ne a dozvěděla by se to jedna nejmenovaná osoba, nastalo by mi peklo," pousmála se.
„Jistě-Naruto by zuřil."
„Znáte se?"
„Jednou jsem ho potkala."
„A ví co jsi zač?"
„Jistě, že ano. Dostal ode mě svitek, díky kterému mě může zkontaktovat, avšak může ho použít jedině tehdy, půjde-li o jeho život."
„Kdy bys ten rozkaz potřebovala?"
„Nejlépe okamžitě, protože pospíchám. Jenom jsem si odběhla," pousmála se.
Tsunade zalovila ve svém stole a vytáhla jednu složku.
„Ještě že se k takovým věcem dělají kopie. Nechtěla bych teď nikde lítat," řekla a podala jí už trochu zažloutlý list papíru.
„Díky a můžu mít prosbu?"
„Jakou?"
„Můžete se postarat, aby se na veřejnost dostala pravda?"
„Z jakého důvodu?"
„Protože až se příště vrátím do vesnice a budu se chtít přidat do vašich řad, tak se se mnou nejspíš ještě někdo vrátí."
„Kdo?"
„Uchiha Itachi a nejspíš i Sasuke."
„A teď mi pověz jednu věc."
„Jakou?"
„Proč tak Itachiho bráníš?"
Kitou se pousmála a naklonila se přes stůl co nejblíž k Tsunade.
„Řeknu vám teď celé své jméno, ano? Ale nesmí se to nikdo dozvědět. I když jste Hokage a já stále člen Akatsuki, zatím to bude naše malé tajemství."
„Souhlasím."
„Mé celé jméno zní ....Uchiha Kitou."
„Takže Itachi je tvůj....?"
„Přesně tak. Budete schopná do té doby připravit papíry pro naše očištění?"
„Za jak dlouho?"
„Teď je Září....hm.....aspoň tak od té doby až se vrátí Naruto zpět do vesnice, takže v Dubnu příštího roku, půjde to?"
„Tak akorát," souhlasila Tsunade.
„A postarám se i o to, aby se nějakým malým nedopatřením dostala tato informace k uším veřejnosti."
„Děkuji," lehce kývla hlavou.
„Ty se asi nikdy nikomu neukloníš, že ne?"
„Ehm....Ne!" A zmizla v obláčku kouře.

„Tak tady to máš," podala Sasukemu papír.
Ten se do něj začetl a v jednu chvíli byl nebezpečně červený a potom zase bílý jako stěna.
„Takže za to vážně může Konoha?"
„Vypadá to tak."
„Takže to mám teď svojí pomstu přesměrovat z Itachiho na Konohu?"
„Ne!"
„A to proč?"
„Chceš zničit to, pro co si Itachi zničil život? Podívej se pořádně-Sandaime(Třetí) sice vydal ten rozkaz, ale z důvodů, že na něj tihle tři tlačili," ukázala na jména:
Mitokado Homura, Koharu Utatane a Danzou
„Až nastane čas, pomůžu ti zbavit se těhlech tří. Zbytek Konohy o tom nemá ani zdání, tak proč by měli pykat za něco za co nemůžou."
„Ale když se tam ukážu..."
„To už jsem zařídila. V Dubnu budou naše jména očištěna. Moje, tvoje a Itachiho, takže se budeme moct vrátit do Konohy, kam náš klan patří."
„Ale ti tři...."
„Do té doby se musíme činit a odstranit je, protože jakmile se naše jména očistí a znovu něco uděláme, přijde všechna moje snaha vniveč," řekla a zatvářila se jako bůh pomsty.
„A proč zrovna Duben?"
„Tou dobou se vrátí Naruto do vesnice a já musím být u něj, protože Akatsuki začne dělat nájezdy."
„Ale jak chceš zakamuflovat můj souboj s Itachim?"
„Už jsme se o tom jednou bavili. (nehledejte to-nikde ten rozhovor v povídce nenajdete :P)
Přemýšleli jsme, že by se to stalo tak na přelomu Února a Března.
Itachi proti tobě pošle jedno tělo, přeměněné do jeho podoby a bude mít 99% jeho chakry a ty ho budeš muset zabít, aby to vypadalo věrohodně.
Potom se budeš-JAKO-chtít vrátit k Orochimarovi, ale nedorazíš tam. Později ti dám souřadnice místa, kde bude schovaný Itachi a tam na mě oba počkáte než dorazím."
„Ale to může trvat..."
„Nebude! Moje členství bude neplatné jakmile se vy dva střetnete."
„To to máš všechno tak naplánované?"
„Se divíš co," ušklíbla se a skoro slítla ze stromu, protože nedávala pozor kam šlape.
„Kiba měl pravdu, vážně se to může stát každému."
„Žiješ?"
„Jo, protože na zem jsem jaksi nedopadla. A teď pohni, chci k Orochimarovi dorazit za svítání," popohnala ho a sama přidala do kroku.