„Kolik toho ještě je," zabědovala, když se podívala na hromadu tašek,co právě dotáhli do pokoje, které jenom čekali až budou zapečetěny do svitku.
„Vždyť je tam toho jak pro celou armádu a ne pro jedenáct lidí."
„Máme sotva polovinu," řekl Itachi, když pročítal seznam.
„Konan neplýtvala fantazií, co?"
„Očividně."
„Já-už-nemůžu!"
„Nedělej, že tě to tak zmohlo."
„To se radši vrátim to toho obchodu s oblečením, než absolvovat znova tenhle maraton!"
„Nepovídej! Jdeme!"
„Ani mě nehne!"
Itachi si jenom povzdechl a dal si ji přes rameno jako pytel brambor :-)
„Okamžitě mě pusť."
„Ne, protože se s tebou nechci hodiny dohadovat, než se uráčíš jít znovu na nákup."
„Ať si pro to Konan dojde sama."
„Konan? Vždycky zapřáhne někoho z nás. Ještě jsem nezažil, aby šla sama."
„Fajn, takže ona si válí šunky a ostatní makaj?"
„Dá se to tak říct."
„.......Můžeš mě položit? Umim chodit sama."
„Jakou mám záruku, že to neotočíš a nezamkneš se v pokoji."
„Nemám náladu tady běhat jak ztřeštěná."
„Jak myslíš," pokrčil rameny a postavil jí na zem.

„Tohle si Konan nejspíš šerendně odskáče. Jsem úplně grogy," položila miliony :-) tašek a svalila se na postel.
„A pro mě tam žádná energie nezbyla?"
„Zeptej se těch tašek co mě tak vycucly. Možná tam na dně nějakou najdeš," řekla a promnula si ramena.
„Bolej tě záda?"
„Spíš mám jenom ztuhlý ramena. Nic co nenapraví horká sprcha."
S těmi slovy se zvedla a zamířila do koupelny.
Pod proudem horké vody cítila jak se jí všechny svaly v těle postupně uvolňují.
Najednou jí ze zadu někdo objal a ona leknutím vykřikla. Nicméně tento zvuk :-) byl utlumen Itachiho rty přitisknutými na těch jejích.
„Tos nemohl počkat deset minut?"
Itachi jenom zavrtěl hlavou.
„Jako malý dítě," pousmála se a znovu se nechala políbit.

„Nad čím přemýšlíte Kakashi-sensei," chtěl vědět Kiba. Bylo ráno a jemu právě sundali sádru a snažil se nohu trochu rozhýbat.
„Nad ničím důležitým," odbyl ho.
„Kakashi, už včera jsi nad něčím zarytě přemýšlel, co se ti nezdá," zeptala se Kurenai.
„Jde o tu dívku a o jejího bratra, co byli s Kibou chvíli na pokoji."
„Co vám nesedí na Ankoku a Kirai," řekla nervózně Hinata.
„Přišlo mi, že on použil přeměnu, aby zakryl svůj skutečný vzhled a tu dívku už jsem taky někde viděl, jenom si nemůžu vzpomenout, kde.
No, asi si jenom něco nalhávám," pokrčil rameny a zašmátral v brašničce odkaď hodll vytáhnout svojí milovanou knížku ze série Icha Icha-pozn. knížka už je asi tisíckrát přečtená. :-)
„Jejda, tohle jsem nechtěl," zamumlal, když mu do ruky padla nejnovější Bingo kniha.
„Ale počkat..." a začal horlivě listovat div mu stránky nezůstávali v ruce.
„Co se děje Kakasi-sensei?"(Shino)
„Tady to je. Myslel jsem si, že jsem tu dívku už někde viděl."
„A co tedy?"
„Povězte mi, neměli ti dva takové zvláštní prsteny?"
„Ano," přitakala Hinata.
„Ale neřekli nám co znamenají."
„Byli by hloupí, kdyby to udělali."
„Proč?"
„Protože ta dívka-Kirai, jak jste jí nazvali, se ve skutečnosti jmenuje Kitou a patří do řad Akatsuki," řekl a díval se do jejich šokovaných tváří.
„To není možné, vždyť ona...."
„Sama víš Hinato co jsou Akatsuki zač. Lháři, zločinci..."
„Ale ona tak vůbec nepůsobila. Poradila mi i ať...." v tu chvíli si dala ruku na pusu na znamení, že řekla něco co nechtěla.
„Co ti poradila?"
„Nic důležitého. Jenom něco v mém osobním životě," a zčervenala do té nejsytější rudé co kdy kdo viděl.
„A kdyby byla z Akatsuki, proč by mi pomáhala s tou nohou? Jsme z Konohy! Klidně nás mohli zajmout a chtít místo nás Naruta," namítl Kiba.
„Co my víme," pokrčil Kakashi rameny.
„Ale další věc co mě znepokojuje je, kdo tedy byl s ní. Protože teď už je jasné, že použil techniku přeměny."
„Možná..."začal Shino.
„Co možná?"
„Podle toho o čem se bavili, by měli odcházet z vesnice až dnes. Tedy pokud to nezabalili už včera večer."
„Zkusíme to. Kibo, až budeš moct pořádně hýbat s tou nohou, půjdeme se podívat k hlavní bráně vesnice."
„Hai," řekli sborově.

„Dobré ráno," přivítal je prodavač s úsměvem. Avšak když viděl koho přivítal, úsměv mu na tváři zamrzl.
„Stihl jste to?" Řekl Itachi místo pozdravu.
„J-jistě. Před chvílí jsem vše dokončil."
Podal jim dva pláště úplně stejné jako mají Akatsuki, akorát byly celé černé a na zádech byl vyšitý znak klanu Uchiha.
Potom vyndal menší balík ve kterém byli čtyři trička, co Kitou normálně nosí, avšak dvě byly červené a dvě černé.
„Vyhovuje?"
Kitou přikývla, vzala své věci a zapečetila je do svitku. S Itachiho pláštěm udělala to samé a jenom čekala až její drahá polovička zaplatí.
„Takže teď odcházíme," řekl Itachi a zamířil k bráně vesnice.
„Měli bysme pohnout, protože Kakashi a spol. míří stejným směrem co my."
„Ničemu to nebrání."
„Hrdino," odfrkla si potichu.
„Hele, Kakashi vlastně neví co jsi za člena Akatsuki, když jsi použil přeměnu. Udělej to znova!"
„Proč?"
„Protože ten jeho pohled bude k nezaplacení."
„Henge!" Zamumlal Itachi a potom dál pokračovali v cestě.
U brány se zastavili, obrátili se čelen k vesnici a čekali, kdy tam dorazí skupinka z Konohy.
......
„Co vám tak trvalo," přivítala je s výsměšným úsměvem Kitou.
„Ten úsměv, pohled a chování-je to vážně ona?!" Říkala si Hinata s Kibou.
„Tak co chceš Kakashi," řekla znuděně.
„Kdo jsi?"
„Víš to moc dobře. A jim jsi to taky řekl," pokynula hlavou ke skupince geninů.
„Jste z Akatsuki, ale kdo je on," pokynul na Itachiho.
„Myslím, že už není potřeba maskovat svůj vzhled," podotkl Itachi.
Oba vytáhli svitek a už si na sebe oblékali své pláště a v rukou měli klobouky.
„Stále jsi neprozradil kdo jsi."
Itachi zrušil přeměnu a podíval se na Kakashiho ve své pravé podobě.
„Řekl bych, že jsme se dlouho neviděli."
„Uchiha Itachi," řekl Kakashi vyjeveně a Kitou se rozesmála.
„Já jsem ti říkala, že ten jeho pohled bude k nezaplacení."
„Tvůj smysl pro humor mě neustále udivuje."
„A s tebou je občas stejná sranda jako s vůdcem," podotkla naoko uraženě.
Pohled jí padl na Kibu a v očích se jí objevil sharingan.
Všichni zděšeně ucouvli, včetně Kakashiho.
„Co to má znamenat? Modrý sharingan!"
„Nic co by tě mohlo zajímat," řekla Kakashimu s pobaveným úsměvem.
Ale její výraz se změnil, když se podívala na Kibu a jeho tok chakry v noze.
Nikdo z nich se nedokázal ani hnout, i když věděli, že by měli.
Přešla ke Kibovi a majzla ho po hlavě, že skočil na zemi s boulí na hlavě.
„Říkala jsem ti, ať tu nohu nenamáháš! A ty hned den na to sprintuješ jako o život. Blbče!"
Přešla k Itachimu a znovu se podívala na všechny přítomné.
Chtěla si nasadit klobuk, když si všimla jak Kakashi začíná formovat pečetě. Co chtěl použít okamžitě poznala.
„Ať tě to ani nenapadne."
Kakashi se zarazil.
„Ale jak jsi to...."
„Znám pečetě pro vytvoření Chidori."
„Ale to jutsu umí používat už jenom Sasuke."
Kitou se na něj usmála a potom v obláčku kouře zmizela a Itachi udělal to samé.
„Kibo," začala Kurenai.
„Dokážete s Akamarem zachytit jejich pach?"
„Bohužel ne, Kurenai sensei. Jdou po větru, takže nevíme jakým směrem se vydali."

„Za jak dlouho dorazíme do sídla?"
„Za pár hodin."
„Fajn."
„Hlavně nikomu ne..."
„Nejsem pitomá," vyjela na něj.
„Promiň," řekla smířlivěji.
„Já vím, že se to z Akatsuki nesmí nikdo dozvědět. Nechtěla jsem na tebe tak vyjet."
„V pořádku," pousmál se Itachi a přidal do kroku, aby se do skrýše dostali co nejdříve.
Nemohli riskovat, že se otočí vítr a ninjové z Konohy dostanou možnost je sledovat až k úkrytu.
......
„Hele kdo se vrátil," řekl Hidan, když viděl Kitou s Itachim vstoipit do sídla.
„Aby ses z toho nepo...." zavrčela jen a šla k sobě do pokoje.
„Co jí je," zeptal se Itachiho.
„Nesnáší nemocnice," plácl první věc co ho napadla.
„A třešničkou na dortu k tomu všemu je, že musí na dva týdny vypustit tréninky nebo mise."
„Pein bude nadšenej."
„Radostí skáču do stropu," řekl, když vešel do obýváku.
„Stejně to nedodržim, ať si ten doktor říká co chce," podotkla vzdorovitě.
Nikdo nevěděl, kde se tam tak najednou vzala. Seděla v křesle, v ruce Bingo knihu co vytáhla z knihovny a náruživě listovala.
„Co tam hledáš?"
„Sebe."
„Kde by ses tam vzala?"
„Orochimaru zlobil. Nahlásil, že jsem mu vyzabíjela jednotku. A zrovna on si stěžoval," ušklíbla se.
„A pak že si dáme pokoj za to pečetící jutsu," prskla Pein.
„Nevyváděj, mě je to putna," pokrčila lhostejně rameny.
„Mám pocit, že něco tají. Itachi i Kitou."
„Kdybys tak věděl," ušklíbla se pro sebe. Nikdo jí ale vidět nemohl, díky tomu, že měla skloněnou hlavu.