„Pche jak se dalo očekávat, tak ten feudální dědek nesouhlasil. Teď už zbývá jenom zajít k Tsunade," mumlala si, když usínala.
Ráno vstávala s ukrutnou bolestí zad.
„Bolí mě i dejchat jak mám s timhle běžet?"

Další den večer dorazila před bránu Konohy. Už se pomalu stmívalo, ale stále by se nedokázala dostat do Konohy nepozorovaně.
Štěstí jí ale přálo a kolem ní právě procházela skupinka obchodníků a mířila přesně tam kam ona.
„Henge," zašeptala a přimíchala se mezi ně v podobě postaršího muže s trochu delšími už šedými vlasy svázanými do ohonu.
„Tohle bylo stejně snadné jako ukrást dítěti lízátko. Teď už jenom najít najít budovu Hokage a modlit se, aby tam ještě byla, ale bez své otravné asistentky nebo někoho jiného."
Najít onu budovu nedalo moc práce. Byla postavena přímo pod monumenty předchozích Hokagů a všimla si, že v Tsunadině kanceláři se ještě svítí.
Vyšla schody a zamířila ke dveřím na kterých byl nápis ´Hokage´.
Zaklepala a po otráveným ´dále´ vešla dovnitř.
„Přeji příjemný večer Hokage-sama," pokynula hlavou.
„Shizune tu není. Díky Jas...Bohu."
„Co si přejete?"
„Promluvit si.
„A kdo vůbec jste?"
Vytáhla Bingo knihu a hodila jí Tsunade.
„Tam kde je záložka," řekla jen a čekala jak Tsunade zareaguje.
„TY?!"
„Nemusíte se hned čertit, tentokrát jsem si vážně přišla jenom promluvit a zodpovědět nějaké vaše otázky-pokud to bude v mých silách."
„Zruš aspoň tu přeměnu."
„A jakou mám mít jistotu, že na mě nikoho nezavoláte?"
„Stačí ti, když ti to slíbím jako Páta?"
Přikývla a zrušila přeměnu.
„Co jsme se viděli jsi se vůbec nezměnila."
„Vždyť je to sotva pár měsíců. Nesmíte se tak divit. Tak jaké máte dotazy?"
„Co jsi zač?"
„Kitou. Jsem někdo, kdo svou minulost nikdy neprozradí. Avšak našli mě dva členové Akatsuki, Hidan a Kakuzu. Nejprve mě chtěli jenom prodat do otroctví, ale nakonec se to nějak zvrtlo a většina z nich mě začala učit vše co zatím umím."
„A co tedy umíš?"
„Ovládám všechny podstaty chakry na 100% krom větrné. S tou teprve začínám. Dále mám trochu praxe v umění léčit a dovoluji se nazvat expertem na různé jedy a omamné látky včetně protijedů. A dál ovládám víc než obstojně boj s katanou."
„Proč mi to teď všechno říkáš?"
„Protože chci někoho nejmenovaného chránit."
„Proč?"
„Jste doufám obeznámena se skutečnou pravdou o vyvraždění klanu Uchiha?"
„Ano, Uchiha Itachi to dostal jako rozkaz a od té doby žije jako nukenin."
„Přesně tak. Zachránil vesnici před obrovským povstáním nejmocnějšího klanu ve vesnici. A já dělám skoro to samé."
„Proč?"
„To je moje věc. Další otázky?"
„Koho chráníš?"
„To vám povím později."
„Proč jsi u Akatsuki."
„Splácím dluh co u nich mám. Až nastane čas, odejdu od nich a připojím se k tomu koho chráním."
„Ale oni tě nenechají odejít."
„Nechají. Jsme tak domluveni."
„Ale co budeš dělat až od nich odejdeš?"
„Právě na to jsem se vás chtěla zeptat Tsunade-baachan."
„Ale tak mi říká jen..."
„Přesně tak."
„Tak co tedy po mě chceš?"
„Až opustím Akatsuki budu chtít, abyste mě očistila ode všech obvinění a i kohokoliv koho bych přivedla sebou."
„Víš co žádáš?"
„Ano, žádám toho hodně, ale uvědomte si jak moc riskuji v jejich řadách. Jakákoliv špatně vyřčená věta a všechno by šlo do kytek."
„A co když tě tedy očistím?"
„Připojím se k ninjům z Konohy, pokud budete mít zájem o mé schopnosti."
„Dobrá tedy, jsme domluvené, ale můžu tě nějak zkontaktovat?"
Kitou jenom zavrtěla hlavou.
„Bylo by to příliš riskantní. Dále se k Akatsuki chovejte jako kdyby sme se nikdy nepotkali."
Přikývla a čekala jak to bude pokračovat.
„Ale teď tu musím splnit úkol. A potřebuji abyste mi na mou otázku odpověděla ať bude jakákoliv."
„Fajn."
Kitou se na ní vděčně usmála. Potom se její výraz změnil v nic neříkající a nasadila si klobouk.

„Dalo se čekat, že nebude souhlasit," pousmála se, když běžela co nejrychleji od Konohy směrem do sídla.
Jakmile složila pár pečetí, otevřel se před ní vchod do skrýše. Čekala snad cokoliv a zářivě usmívajícího se Deidaru vážně ne.
„Vítěj zpátky," a objal jí div jí nepovalil na zem.
Kitou se tvářila jak....no hodně vyjeveně.
Když jí Deidara pustil, podezíravě se na něho podívala a potom mu sáhla na čelo.
„Nemáš horečku? Nebo jsi za tu dobu co jsem tu nebyla stihnul chytit Tobiho komplex?"
„Ne," řekl jí už normálně.
„Akorát jsme se tu s Hidanem děsně nudili."
„No jo terčík posměchů se vrátil, co?"
„Ale houby. A poď už dovnitř nebo bude zase Kakuzu vyvádět," popadl jí za ruku a táhl za sebou do obýváku, kde právě seděl Hidan.
„Proč by měl vyvádět?"
„Protože Tobi zapomněl jednou "zavřít" a skoro na nás přišli.
„Blbec," ulevila si a sedla si do křesla.
„A vůbec co ti tak dlouho trvalo?"
„Šla jsem místo Itachiho a Kisameho do Země Vody navštívit tamního feudálního pána a potom jsem si udělala zaslouženou dovolenou v lázních. Ty masáže byly nezapomenutelný."
„Co? Tys utrácela moje peníze za tohle," vešel do místnosti Kakuzu a div se mu z uší nezačalo kouřit jak byl naštvanej.
„Uklidni se. Taky potřebuju někdy voraz. A vůbec kde je Sasori, Zetsu a Tobi?"
„Tobi nevim, ale Sasori a Zetsu jsou právě u našich ocasých hostů."
„Jak je dvouocasé?"
„Žije, ale ty nohy jí asi pořád bolej, protože jsme jenom zastavili krvácení, ale nejspíš jí to hnisá," zasmál se Hidan.
„A to si říkáte gentlemani."
„Já jsem o sobě nikdy nic takovýho neříkal."
„A pětiocasý?"
„Ani jednou necek co je tady."
„Kdy začneme vyjímat Bijuu?"
„Až se vrátí Kisame s Itachim."
„Na Peina s Konan se nečeká?"
„Ty už jsou dávno tady. Pein je u sebe v kanclu."
„Fajn, tak to musim jít za ním."

„Pein je tam s Tobim."
Bez zaklepání vešla dovnitř.
„Zdravím."
„Neslyšela jsi o klepání," obořil se na ní Madara.
„Co se hned čertíš, tak jsem prostě zapomněla, no," pokrčila rameny a provokativně se usmála.
„Za tu dobu co jsme se neviděli jsi se hodně zlepšila," přerušil je Pein.
„Z čeho odvozuješ?"
„Madara by tě nepřijal do Akatsuki, kdyby jsi byla neschopná."
„Ale já jsem o tom stále přesvědčen."
V Kitou to začalo bublat vzteky, ale navenek nedala nic znát.
„Přišla jsem podat hlášení a přeberte si to jak chcete. Feudální páni a Kagové Země Ohně a Blesku s námi stále nechtějí mít nic společného. Země Vody je naprosto loajální," otočila se na podpatku a odešla z místnosti.
V koupelně si dala uklidňující sprchu, ale i tak byla pořád naštvaná. Proto šla za Hidanem do obýváku, kde se právě ZASE dohadoval s Kakuzem na téma Jashin a peníze jsou na hovno!"
„Hidane můžeš jít se mnou? Ahoj Konan, vítej zpátky," usmála se na ní.
„Proč bych měl jít s tebou?"
„Protože jsem brutálně nas*raná a potřebuju si to na někom vybít."
„Protože si nutně potřebuju zabojovat a nerada bych tady z toho udělala kůlničku na dříví."
„Čím je Pein zase naštval," zeptala se vševědoucí Konan.
„Ničim," prskla naštvaně.
„Tak půjdeš se mnou nebo ne?"
„A proč zrovna já?"
„Protože seš nesmrtelnej," řekla a zamířila do podzemní jeskyně.

„Už tam jsou nějak dlouho, nemyslíte?" Řekl Deidara.
„Kdo je kde dlouho, Deidara senpai," řekl Tobi, který právě přišel do místnosti a Peinem v závěsu.
„Kitou si šla zabojovat s Hidanem a už tam jsou nějak moc dlouho."
„S Hidanem? Ta holka se zbláznila ne?"
Všichni se na Peina podívali nechápavě, jak na tohle přišel.
Právě v tu chvíli se mezi dveřmi objevil pěkně potlučený Hidan a Kitou, která neměla ani škrábnutí.(Jedno jo, ale nebylo vidět)
Nesmrtelný se s hlasitým zaúpěním posadil do křesla.
„Teď bych si přál umřít jak mě všechno bolí."
„Tvůj problém, že seš nesmrtelnej," řekla jenom a odešla.
„Co se tam dole proboha stalo," chtěla vědět Konan.
„No víš jak byla naštvaná?"
Modrovláska přikývla a vybídla ho ať pokračuje.
„No začali jsme bojovat, ale hned mi zmizela z očí a já jsem jenom dostával jednu ránu za druhou, že jsem tam lítal jak fotbalovej míč.
Po nějaký době se mi jí podařilo zasáhnout a získat trochu její krve-což měl pro nás bejt signál, že zápas končí, ale..."
„Ale?"
„Tak krev se začínala vypařovat jak pára nad hrncem."
„To má bejt zase co," nevěřil Deidara svým uším.
„Zdá se, že na to přišla," řekl Sasori.
„Na co přišla?"
„Vytvořila látku s jistým proteinem, díky kterému se krev na vzduchu vypařuje. Je udivující, že to zvláda."
„Proč?"
„Protože ani mě se nikdy nepodařil vyrobit tak, aby fungoval."
Všichni na něj nevěřícně koukali.
„Bez urážky Sasori, ale zdá se že tu máme nového mistra jedů."
„Spíš bych řek, že žák překonal svého učitele," řekl jen a dál to neřešil.
Kitou byla po tom všem tak unavená, že jen co přišla do pokoje, svalila se na postel a usnula.