Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neuvážené přání 30

9. 8. 2009

 

(Flashback pokračuje)

„Dobré ráno," popřála oběma, když je potkala přede dveřmi do jídelny.
„Dobré," zívali a z Jiraiyi bylo ještě teď cítit saké.
Po snídani šli před hotel.
„Kam teď máte namířeno?"
„Kousek odtud je louka a ero-sennin říkal, že dneska budeme trénovat."
„Mohla bych s vámi?"
Oba se na sebe podívali a potom přikývli.
Kitou s Jiraiyou se posadili do stínu stromu a Naruto začal s tréninkem.
„Co vlastně teď trénuje?"
„Teď si zvyšuje svojí rychlost."
„A jak mu to jde?"
„Pomalu."
„Někam spěcháte?"
„To ne, jenom ho musím za nějakou dobu přivést zpět do jeho vesnice."
„Je z Konohy, že?"
„Jak jsi na to přišla?"
„Ta ochranná čelenka se nedá přehlédnout. Ale jinak za jak dlouho?"
„Příští rok v dubnu."
„Teď je přelom června a července. Času máte stále dost."
„Ale ne tolik kolik bychom potřebovali."
„A proč vlastně přesně v dubnu?"
„Nemusím ti to tajit. Naruto je Jinchuuriki a jde po něm organizace známá jako Akatsuki."
Přikývla, že rozumí a ať pokračuje.
„Na nějakou dobu jsem ztratil přehled o jejich pohybu, ale prý zase vylejzají ze svých nor."
Copak jsme králíci???!!!"
„Před nějakou dobou chytili Gobi no Jinchuuriki(pětiocasý) na území Země Ohně."
„Aha."
Jak to tak vypadá, ještě se k tobě nedoneslo, že to schytala i dvouocasá. Kdybyste měli šanci nás najít, tak byste je ještě mohli zachránit, ale hold máte smůlu."
„Něco mě napadlo."
„A co?"
Není to sice můj nápad, ale komu to ublíží."
„Jaké je vlastně využití stínových klonů v boji?"
„No pokud je útočník v přesile, můžeš si dorovnat počty."
„A ta druhá možnost?"
„Při příliš nebezpečných špionážních misích se místo skutečných shinobi posílají klony, protože když klon zmizí..." Jiraiya se zatvářil jako dítě co dostane pod stromeček všechno co si přálo.
„....všechny zkušenosti se přenesou do skutečného těla," dořekla za něj Kitou.
Jiraiya byl v mžiku na nohou a šel k Narutovi. Přetlumočil mu to a za chvíli už bylo kolem Naruto kolem stovky klonů.
„Myslíš že to bude stačit," zeptala se ho, když se vrátil a sedl si znovu vedle ní.
„Mělo by." Jashin ví odkud vytáhl nějaký poznámkový blog a začal do něj cosi psát.
Radši se mu nebudu koukat na myšlenky nebo bych se nemusela udržet a na místě bych ho zabila."
Kolem jedenácté se zvrhlý poustevník zvedl s tím, že jde na oběd.
Jo jasně, teď se začínal lázně naplňovat lidma, tak jdeš šmírovat."
„Zůstanu tu s ním."
Podal jí nějaký lístek na kterém byla jakási pečeť.
„Kdyby se začala objevovat chakra co není jeho, přilož mu to na čelo."
Přikývla a dál pozorovala Naruta jak se snaží.
Nechala ho trénovat ještě hodinu než mu řekla, aby klony postupně zrušil.
Unaveně přešel k ní a plácl sebou do stínu stromu.
„Nemáš hlad?"
„Hlady přímo šilhám."
„To je dobře."
„Co tim myslíš?"
„Protože jsem poslala svůj klon, aby došel pro nějaké jídlo a čirou náhodou to bude ramen."
Naruto najednou úplně ožil jako kdyby celý den seděl na zadku a netrénoval.
„Zklidni se nebo nic nedostaneš."
To už vedle ní stál její klon a nesl tašku s jídlem.
Mezitím co si vychutnávali jídlo a povídali si o všem možném, objevil se vedle Kitou nějaký svitek.
Jsem zvědavá jak odpověděl."
„Co je to," zeptal se Naruto.
„Tuším, že to budou rozkazy nebo co já vím. Už mám zpoždění, takže to zase bude, kde se flákám a podobně."
„Jak dlouho už máš být zpět?"
„Několik dní, ale absolutně to neřešim. Šéf bude zase hodinku vyvádět, poslechnu si kázání a všechno bude cajk."
Rozvinula svitek ve kterém bylo napsáno jediné slovo:
´Přijmám´
Srab jeden."
„Co se tam píše?"
„Nejsi nějak moc zvědavej? A co bys vlastně řek malýmu tréninku taijutsu."
„Kunai proti kataně? Děláš si srandu?"
„Vezmu si kunai, aby to bylo vyrovnanější."
„Říkalas, že je nemáš ráda."
„Ale nikdy jsem netvrdila, že to s nimu neumím."
Postavili se proti sobě do bojové pozice a vyčkávali jestli ten druhý zaútočí. Nevšimli se, že je z povzdálí někdo pozoruje a ten někdo byl-jak jinak Jiraiya.
Teda to si aspoň myslel, že o něm nikdo neví, ale Kitou si ho všimla moc dobře.
Jako první zaútočil Naruto, když po ní hodil několik shurikenů.
V klidu se jim vyhnula a ještě je za letu chytila a hodila je zpátky jejich majiteli.
To Naruto nečekal a jen tak tak se jim vyhnul. Avšak ztratil z očí Kitou, který se najednou objevila za ním a přiložila mu kunai ke krku.
„Od nepřítele musíš očekávat cokoliv. Znovu!"
Bojovali až do večera a ani jednou jí Naruto nedokázal zasáhnout. Sám byl plný modřin od jejích kopanců a měl i několik šrámů od svých vlastních hozených kunaiů a shurikenů.
„Pro dnešek končíme nemyslíš?"
Naruto jenom zadýchaně přikývl a svalil se do trávy.
„A ty vylez Jiraiyo vím,že tam seš a celou dobu nás pozoruješ."
Oslovený seskočil ze stromu a tvářil se hodně překvapeně.
„Jak dlouho už o mě víš?"
„Od začátku."
„A kde ses naučila takhle bojovat?"
„Kde asi!"
„Musela jsi na mě jít tak agresivně?" řekl dotčeně Naruto.
„Něco ti povím," přiklekla k němu.
„Ať už je to jenom trénink nebo skutečný boj, vždy musíš jít na toho kdo proti tobě stojí s jednoznačným úmyslem a to je zabít! Pokud to při tréninku takhle nebudeš dělat, zjistíš, že ve skutečném boji váháš a děláš zbytečné chyby. Nemohla jsem své útoky tolik mírnit, protože kdybych na tebe šla někdy příště doopravdy nepřežil bys to."
„Tolik mírnit? Ty chceš říct, že jsi mě šetřila?"
Přikývla a pobaveně se usmála.
„Kdybych ti totiž dala svojí nejsilnější ránu už bys teď polykal hlínu. 
...
Teď bysme si měli zajít na večeři a potom do lázní. Jsem celá ztuhlá."
„Půjdu s vámi," připojil se Jiraiya.
„Ale opovaž se mě zase okukovat, ty jeden zvrhlíku."
„Já nejsem zvrhlík jenom sbírám data."
„Pro svoje zvrhlý romány."
„Chceš jeden? Dám ti ho i s věnováním a podpisem."
Kdybych je donesla do sídla tak se ty šašci přetrhnou. Bude sranda k pokukání!"
„Co takhle mi dát všechny díly Icha Icha co už vyšli?"
„Tobě se ty věci líběj," koukal na ní blonďáček jako kdyby spadla z Marsu.
„Ne jenom se nemůžu dočkat jak se o to budou ostatní přetahovat."
Večer usínala s úsměvem na tváři, který jí celý večer neopustil. Už dlouho se tak nenasmála. Vždycky, když je před někým jako člen Akatsuki nemůže si dovolit ukázat přívětivý úsměv komukoliv jinému než ostatním členům.
Je to unavující."

Další den probíhal s podobným scénářem jako ten předešlý. Nejdřív Naruto trénoval rychlost pomocí klonů a potom jí zkoušel využít proti Kitou.
Za ty dva dny se hodně zlepšil, ale proti ní byl stále pomalý.
Potom se zašlo na večeři do lázní a potom šli spát.

„Tak kudy půjdete teď?"
„Na sever a tam překročíme hranice."
„Tak v tom případě se naše cesty dělí už tady. Ráda jsem vás oba poznala a snad se ještě někdy uvidíme."
„Proč si vlastně ten plášť neoblékneš."
„Nechce se mi. Je hezky a nechci bejt bledá jako zombík," zasmála se.
Rozloučili se a vydali se svou cestou.
Když se jí oba ztratili z dohledu hned si nandala svůj plášť a klobouk.
Asi po hodině potkala Kitou skupinu nějakých lidí a vypadali vystrašeně.
„Co se vám stalo," zeptala se jich.
„Před nějakou dobou nás přepadli nějací bandité."
„Byli silní?"
„Ano, měli čelenky z různých ninja vesnic." 
Nukenini."
V očích se jí objevil sharingan a hledala jakoukoliv silnější chakru v okolí.
„Kudy se vydali?"
„Na jih."
Takže šli na sever. Ale tím směrem mířili Naruto a Jiraiya."
„Teď pokračujte do vesnice. Asi za hodinu byste tam měli být," řekla a zmizela.
Proč musím být tak dobrosrdečná, že jim jdu pomoct?...Že by proto, že je Jichuuriki? Ne, to ne. Neplánuju ho k nám přece přivést."
Zastavila se kousek od místa, ze kterého se ozýval hluk boje. Po chvíli ustal, ale díky svému sharinganu viděla, že jsou tam dvě osoby ležící na zemi, zřejmě v bezvědomí a pár osob mrtvých. Zbytek měl minimální úbytek chakry.
Bude sranda! Krucínál, já už jsem tím úplně posedlá stejně jako Hidan Jashinem!"
Opatrně se k nim zezadu přiblížila a vyčkávala co se bude dít.
„Svažte je a potom pořádně prohledejte."
„Hai," ozvalo se sborově.
Jiraiya byl v bezvědomí a Naruto se nemohl hýbat z nedostatku chakry.
„Ještě pro jistotu jim dejte tohle," ukázal na jakési náramky.
„Zablokuje jim to chakru."
Jako bych to nečekala."
Když viděla, že jsou oba svázaní, rozhodla se že se konečně ukáže.
Aspoň mě potom vyslechnou a nebudou na mě útočit."
„Zdravíčko pánové," ozvalo se jim za zády a jako na povel se všichni otočili.
To už nabyl vědomí i Jiraiya a všechno se zaujetím sledoval.
„Akatsuki," všimla si jak oba svázaní neslyšně řekli.
Tak to je můj konec," pomyslel si Uzumaki.
„Copak to tu děláte?"
„Okrádáme je nevidíš?"
„Ale to se přece nedělá," řekla.
„Co kdybys nám místo toho poučování ukázala svoji tvář?"
„A proč?"
„Chci vědět koho z Akatsuki zabiju."
„Nějak moc si věříš!"
„V Aka jsou jenom dvě ženy a chci vědět, která z nich jsi ty. Modrovláska nebo Hnědovláska."
„Koho by sis přál?
„Modrovlásku."
Kitou se ušklíbla.
„A to jako proč?"
„S tý druhý mám...."
„Co strach? Ale to jsi mě potěšil," řekla a sundala si svůj klobouk.
Narutovi s Jiraiyou se na obličeji objevil výraz překvapení a banditům zase zděšení.
„Takže ty jsi Kitou. Ta co jí v boji vycvičili samotní Akatsuki a teď jsi jedna z nich. Ta Kitou co během vteřin vyzabíjela...."
„Jednotku ninjů o hodnoti Jounin."
„Jo, to už jsem někde slyšela."
„Co tu chceš?"
„Přišla jsem pro ty dva."
„My je viděli první," ozval se ninja z Kamenné.
Nikdo nepostřehl sebemenší pohyb a dotyčný už měl v krku zabodnutou jehlici.
„Ty si myslíš, že ho zastavíš jedinou jehlou?"
„Samozřejmě že ano. Protože je otrávená. Jed co se mu právě dostává do těla způsobí, že se mu vzduch v plicích přemění na vodu a on se prostě utopí.
....
Ostatně i vy brzy zemřete."
„To tedy ne," řekl velitel a dal pokyn všem naráz zaútočit.
Kitou se ani nehla, prostě pořád stála na svém místě.
Když byli dostatečně blízko u ní ozval se výbuch a většinu z nich odhodil, ale i několik z nich zabil.
„Co tě mělo znamenat?"
„Bunshin Bahuka"(Zářící nebe), ozvalo se za ním.
„Vybuchující klon?"
„Člověk by si myslel, že s vámu bude sranda a ono nic. Už mě nebavíte, takže to skončíme rychle.
Doton: Ganchuusou(Živel země: kamenné ostny). - (PA: asi si představíte co se stalo ne?)
Potom pomalu přešla k Narutovi s Jiraiyou.
„Co chceš," vyjel na ní Naruto.
„Chceš Kyuubi? Ne? Tak co,ale mluv už sakra."
Kitou k němu přišla a dala mu fakcu.
„Jak mám podle tebe mluvit, když tu řveš na celé kolo. Všechno ti vysvětlím, ale nejdřív si to potřebuju přebrat v hlavě."
„A můžeš nás aspoň rozvázat," zavrtěl se Jiraiya.
„Promiň, ale ne. Nemůžu riskovat, že na mě zaútočíte."
Nastala chvíle ticha.
„Slyšeli jste, co před tím řekl ten chlap. Co jsem zač?"
Přikývli.
„Je to pravda. Vycvičili mě ostatní Akastuki a teď jsem jednou z nich. Zaujala jsem místo po Orochimarovi, které bylo díky chybějícímu prstenu deset let neobsazené."
„A co ta vyvražděná jednotka?"
„To byli Orochimarovi lidé a musím říct, že to od něj byla pěkná podpásovka. Zabila jsem je přímo před ním a ani to nevypadalo, že by mu to vadilo."
„Tak jak se to tam dostalo?"
„Sám dobře víš, že ten had nehraje fér. Ale to je teď jedno. Nemáme moc času."
„To mě k nim chceš vážně donýst?"
„Copak jsem něco takového řekla? Ne, nechci a ani to teď neudělám. Dokážu je zadržet do té doby než se vrátíš do Konohy, ale jakmile se roznese, že jsi zpátky musíš se mít na pozoru. Může se stát, že proti tobě vyšlou i mě a musíš být připravený mě porazit."
„Proč to děláš?"
„Jenom chráním někoho z Konohy a hlavně svého přítele," pousmála se trochu.
„Avšak moje slovo v Akatsuki nemá moc velkou váhu, takže pokud bude v ohrožení kdokoliv ať už z Konohy nebo z tvých přátel nesmíš ode mě očekávat pomoc nebo že se jich zastanu. Hned by mě pokládali za zrádce. A to já nechci."
„Proč jsi se k nim vůbec přidala?"
„Dlužila jsem jim to. Sice ze začátku se mnou měli jiné úmysly, ale nakonec jsme se vedle sebe naučili žít. Dali mi místo, kde můžu žít a troufám si je nazvat i svými přáteli. Sám jsi si stačil všimnout jak jsem se k tobě za těch pár dní chovala a přesto jsem stále byla Akatsuki. Jsme zabijáci, ale i my máme nějaké city na to nezapomínej."
Rozvázala je a otočila se k odchodu.
„Málem bych zapomněla. Pomocí tohohle mi můžeš poslat zprávu," položila na zem svitek.
„Jenom tam napíšeš text a potom zmizí. Ale udělej to jen v tom nejnutnějším případě a to je-pokud bude v ohrožení tvůj a ničí jiný život."
Začala skládat pečetě.
„Nezapomeň, že i když jsem Akatsuki budu na tvé straně a budu bojovat i po tvém boku, ale až nastane čas," řekla a zmizela v obláčku kouře.

Flasback-end!

„Jsem zvědavá jak to nakonec všechno dopadne," řekla si pro sebe a zvýšila tempo, aby k domu feudálního pána dorazila co nejdříve.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hih

Vl k,9. 8. 2009 18:28

nádherné :)

Som takááá nadšenáááááááááá.

Zulík,9. 8. 2009 17:15

Tak predsa je z narutom.To mi dáva nádej že v poslednéj kapitole neumrie.Ale som rada že aj ked je s Narutom stále má rožky na hlave,a tiež zase o tajomstvo viac.