„Akatsuki!...Ale ona? To není možné!"
„Kdo jsi?"
„To tě nemusí zajímat."
„A co po mě chceš?"
„Hloupá otázka Nibi no Jinchuuriki. Jako bys nevěděla, že Akatsuki si dělají sbírku všech Bijuu.
....
A teď mi řekneš, proč se tváříš jako bys mě znala."
Nastala delší odmlka jak Yugito přemýšlela. Ticho nerušilo nic krom větru, který s sebou přinášel déšť ne-li pořádnou bouřku.
„Já čekám...."
„Tvoje jméno je Kitou a jsi známá tím, že jsi během okamžiku vyvraždila jednapadesátičlenou jednotku shinobi hodnosti jounin."
„Orochimaru zlobí!"
„Jounin? Ani mi to nepřišlo," pokrčila rameny.
„A kde jsi se to dozvěděla?"
„Z Bingo knihy! Ale to se dozvědět nemusí. Trochu si s tou holkou pohraju."
„Z důvěryhodného zdroje."
„A to je?"
„Chceš si hrát, ty blonďatá čarodějnice? Máš to mít."
„Proč bych ti to měla říkat?"
„Možná tě potom nezabiju."
„Heh, ty si myslíš, že mě porazíš?"
„Před chvílí jsi řekla, že jsem dokázala vyzabíjet, jak jsi to říkala? Jednapadesátičlenou jednotku  hodnosti jounin? Tak proč bys mi ty měla dělat problém?"
„Copak nevíš co jsem zač?"
„Užvaněná Jinchuuriki?"
„Hraješ si s ohněm."
„To já ráda."
„Spálíš se."
„To mi nevadí. Ale můžeme uzavřít obchod."
Cítila jak se blíží Hidan s Kakuzem.
„Vy dva, ještě jsem nechoďte!"
„Proč?"
„Nemám zrovna čas ti to vysvětlovat."
„Jaký obchod?"
„Ty mi řekneš, kdo je ten "důvěryhodný zdroj" a já se postarám aby jsi "byly vyškrtnuta z našeho seznamu."
„Jak to chceš jako udělat?"
„Řekněme, že jsme se spletli a Nibi no Nekomata byla zapečetěna do někoho jiného."
„Dřív nebo později se na to přijde."
„Lepší později. Na nějakou dobu ti dáme pokoj a ty dostaneš šanci se zlepšit a potom třeba náhodou někomu z nás nakopeš zadek."
„To nedává smysl."
„Nic nemusí dávat smysl. Přijmeš mou nabídku nebo ne?"
„Trošku jsem ti zamotala hlavu co? Tahle hra mě začíná bavit."
„Hidane, připrav se!"
„Nejsi můj šéf, abys mi rozkazovala!"
„Zmlkni na to teď není vhodná doba."
„Dobrá."
„Co jsi říkala?"
„Že tvoji nabídku příjmám."
Kitou k ní pomalu přistoupila s napřaženou rukou, která jenom čekala, aby si s ní někdo potřásl.
„Pěkný náramek," pochválila jí ho.
„Díky, přece jenom jsem neodolala a zašla si na chvíli na slavnost."
„Pořád jí nevěřím, ale když ona bude mě, tak jí můžu kdykoliv zabít. Nebudu přece jednat s někým z Akatsuki. Jsou to jenom špinaví vrazi a zloději."
Podala jí ruku. V tom se Kitouin náramek změnil na kunai a ona ho levou rukou chytla a řízla Yugito do tváře.
„Co to má znamenat?"
„Přece sis nemyslela, že s tebou budu uzavírat nějakou dohodu." Pustila její ruku a odskočila od ní do relativně bezpečné vzdálenosti.
Zakrvácený kunai měla stále v ruce, ale ne nadlouho. Vytvořila svůj klon a kunai mu podala.
„Víš co máš dělat."
Klon přikývl a rychle se rozběhl do lesa.
Yugito se za ním chtěla rozběhnout, ale pravá Kitou jí zatarasila cestu.
„Nikam nepůjdeš Nibi. A zapomněla jsi na jeden důležitý fakt."
„A to je?"
„Akatsuki pracují ve dvou."
Yugito se zatvářila vyděšeně a ucítila za sebou něčí přítomnost.
„Zdravim Kakuzu," pozdravila ho.
„Co ti tak trvalo? Myslel sem, že tam zapustim kořeny."
„Ještě bys dopad jak Zetsu."
„To by mi tak ještě scházelo."
„Blíží se bouřka."
„Vypadá to tak."
„Už jste se vy dva vykecali?"
„Ne, chceš se zapojit?" usmála se na ní provokativně.
„Jak dlouho ještě asi?"
„Tak pár vteřin."
„O čem to mluvíte?"
„O tvém konci přece," řekl Kakuzu jako by se nechumelilo.
„Děláte si srandu? Myslíte si, že se váma nechám porazit? Zafáčovanym blbcem a nějakym spratkem?"
„Tak to pr! Komu tu říkáš spratek ty jedna čarodějnice?"
„Komu ří...," její věta zanikla v bolestivém křiku deroucím se z jejího hrdla.
„Co...to?" Podlomily se jí nohy, ze kterých se začala řinout krev.
„Myslíš co se to děje?
Já nevim-co myslíš ty Kakuzu?"
„Asi se někomu nelíbilo její chování."
„Nejspíš," pokrčila rameny.
Znovu se ozval bolestný křik, když se Yugito zlomilo zápěstí na pravé ruce a ukazováček na druhé ruce měla ošklivě vykloubený.
„Co mi to děláte," vykřikla zoufale.
„My nic, ale měla bych ti něco prozradit." Kitou se k ní sklonila a do ucha jí pošeptala:
„Já nejsem Kakuzův pravý partner."
V tom se ozval hrom.
„Co tím myslíš?"
„Říká se přeci do třetice všeho dobrého. A navíc jak jsi mohla čekat, že cituji ´špinaví vrazi a zloději´budou bojovat fér?"
„Jak to ...."
„Jak to vím?"
„Celou dobu jsem věděla na co myslíš. Celou dobu jsem ti četla myšlenky. Věděla jsem co plánuješ, ale já byla vždycky o krok do předu," ušklíbla se na ní.
Nebe proťal první blesk a silně se rozpršelo.
„Ty jedna malá....," nedořekla, protože bolestí omdlela.
„Hidane," zavolala kamsi za sebe.
„To už stačí!"
„Měli bychom jí svázat," podotkl Kakuzu a Kitou na to jenom přikývla.
„Brzy by se tu měl objevit Zetsu a potom jí odnést do skrýše kde je i Gobi(pětiocasý)."
„To už se loučíš?"
„Samozřejmě, mám ještě něco na práci a musím se co nejrychleji dostat k hranicím, i když teď mě napadá...." zasmála se zlomyslně.
„No nic já mizim, pozdravuj Hidana a to zápěstí ať si zafixuje," mávla a zmizela v obláčku kouře.
Když došla k okraji vesnice, použila na své oblečení přeměnu a šla najít ty shinobi se kterými před tím mluvila.
Stáli pořád na tom samém místě a živě o něčem diskutovali.
„Zdravím," usmála se na ně.
„Ahoj...ehm..."
„Kirai," napověděla jim.
„Jasně, promiň."
„Nic se neděje."
„Našla jsi tedy Yugito-san?"
„Jo našla. Přišla jsem vám ještě jednou poděkovat," uklonila se.
Stále měla na tváři úsměv, ale najednou se její výraz ve tváři změnil ve zlomyslný úšklebek.
„Nibi no Nekomata je pro nás cenným úlovkem. Určitě se ještě někdy uvidíme," řekla a zmizela v obláčku kouře.
„To jak se tvářili," pomyslela si. Nedalo jí to a začala se smát.

Za dva dny dorazila do malé čajovny přesně na hranicích. Zrovna pila čaj, když jí někdo položil ruku na rameno.
„Krucinál já se tě lekla, Kisame!"
„Nemáš čistý svědomí!"
„A  kdo z nás ho má?"
„Taky fakt."
„Jdete pozdě."
„Promiň, ale s Itachim jsme se shodli, že vyrazíme na cestu dřív a právě se vracíme z obchůzky u Raikageho a feudálního pána."
„A co odpověděli?"
„Země Blesku nechce mít a Akatsuki stále nic společného."
„Jejich škoda."
„Jak to dopadlo s dvouocasou?"
„Až moc hladce," zasmála se.
„Kam půjdete teď?
„Nejspíš do Země Vody a potom to vezmem do Země Země."
„Pěkná oklika."
„Taky bys nám to mohla trochu ulehčit," rýpnul si Kisame.
„Že bych vzala štafetový kolík a šla místo vás do Země Vody?"
Žralok přikývl.
„Když mě se moc nechce," řekla a naoko si zívla.
„Jsem totiž děěěsně utahaná."
„Vysmíváš se mi do očí."
„A to se nesmí?"
„Můžete toho nechat?"
Oba dva zmlkli, ale po chvíli Kitou znovu promluvila.
„Fajn."
„Co?" Nevěděl Kisame, která bije.
„Půjdu místo vás k Mizukagemu a feudálnímu pánovi Země vody.
...
Vlastně jenom k feudálnímu pánovi?"
„Jak si na to přišla?"
„Pein mi říkal, že Mizukage je k Akatsuki naprosto loajální. Teď si zbývá vzít na pifku jenom toho pána."
Potom Kitou zaplatila a vyšla z čajovny ven.
„Ale jedno vám řeknu, vůbec se mi tam nechce."
„Ani se ti nedívíme," řekl Itachi.
Kitou k němu přešla, stoupla si na špičky a Itachiho políbila.
„Uvidíme se za pár týdnů," usmála se a zmizela v obláčku kouře.
„Ty to s ní fakt táhneš?" Zeptal se Kisame, když už byly několik hodin znovu na cestě.
Uchiha mu neodpověděl a tak si žralok jenom uraženě odfrkl a dál to neřešil.