„Hádám, že na nás Sasori nepočkal, co?" uvažovala nahlas
„Taky si myslim."
„Za chvíli tam budem a pak se o tebe postarám."
„Nehodláš se mi mstít, že ne?"
„Tse-pomsta! Začínám bejt na to slovo silně alergická. Jinak nevim, proč bych se ti měla mstít, jsi zraněný."
„Takže to až se zase uzdravim tak si zase půjdem po krku?"
„Nemusíme, když nebudeš chtít," usmála se na něj.
„Ale teď pohni, už mě z tebe začínaj bolet záda."
„Hej!"

Skrýš Akatsuki:
Před vchodem stáli všichni z Aka co neměli misi. Což znamená úplně všichni krom Peina a Konan, protože se stále nevrátili.
„Kdes nechal Deidaru?" Chtěl vědět Kisame.
„Je někde za mnou. V boji to trochu schytal."
„A jak přesně?"
„Shuriken v noze a v rameni blízko tepny."
„A tos ho tam nechal?"
„Ne, pomáhá mu Kitou."
„Kde se tam vzala?"
„Náhodou na nás narazila, když se vracela ze Zvučné."
„Takže to u toho hada přežila ve zdraví?" zasmál se Hidan.
„To bych neřek."
„Co tím myslíš," zajímal se Itachi.
„Potřebovali jsme dostat Deidaru zpátky na zem, protože kumpáni tady toho," ukázal na Jinchuurikiho.
„Si na nás nachystali past. Nejspíš bysme na to ani nepřišli, kdyby Kitou nezačala se svojí teorií."
„A jak jste ho dostali na zem?"
„Právě se k tomu dostávám. Kitou najednou zmodraly oči a chvíli na to se Deidara vrátil k nám."
„Co by to mohlo bejt? Ještě aby z ní Orochimaru udělal svýho špeha!" uvažoval Kakuzu. 
„Není špeh," ubezpečil je Uchiha.
„Jak to víš?"
„Kitou dokáže číst lidem myšlenky a když jí takhle zmodrají oči, tak dokáže s lidmi i pomocí myšlenek komunikovat."
„Fííha a že nám to neřekla," písknul Tobi.
Itachi ho sjel nenávistným pohledem, ale nijak to nekomentoval.
„Ale to není všechno," pokrčoval Sasori.
„Co ještě?"
„Ty její oči, se jenom nezbarvily do modra. Vypadaly zvláštně jako bych je už někde viděl, ale nevzpomenu si kde."
„Už je cítím a s nimi přichází i nádherná vůně krve," přerušil je Zetsu.
Všichni se podívali tím samým směrem jako se díval Zetsu.
Chvíli čekali, ale pak se z lesa vynořily dvě postavy a jedna podpírala tu druhou, která se už sotva vlekla a byla celá od krve.
„Vidíš, říkala jsem ti, že se sem brzo dostanem," bylo slyšet Kitou.
„Heh, ale podle toho co  je to chví..." nestačil ani dopovědět větu, protože omdlel.
„Hej, můžeme mi pomoct?" Zavolala na ně přidušeně, když se o ní Deidara opřel celou svou váhou.
Přenesli ho na místo, které trochu připomínalo malej operační sál.
„Proč jste mi tady o tom nikdy neřekli?"
„Nebylo proč?" Pokrčil Kakuzu.
„Fajn, Kakuzu budu potřebovat, abys mu ty rány potom zašil, až ty shurikeny vytáhnu. A vy ostatní-ven!"
Všichni poslechli až na Hidana, kterej jako by zamrz na místě.
„Hidane, řekla jsem ať jdete VŠICHNI ven!"
„A proč bych tě měl jako poslouchat?"
„Tady jde o čas-vypadni! Ztratil moc krve!"
„Nikam nejdu!"
„Jak chceš," pokrčila rameny. Přešla k němu a ubalila mu takovou, že proletěl zdí ve které zbyla jenom jeho silueta :-)
Neuvědomila si však, že tím dala možnost ostatním, aby dírou koukali dovnitř co se tam děje.
„Hotový kino," zašeptal Kisame.
„Asi mám otřes mozku," vyhrabal se Hidan ze sutin zdi.
„Dobře ti tak, neměl jsi jí provokovat. A ty uhni Zetsu překážíš!"
„Jau šlápnul si mi na nohu," zavrčela kytička.
„A já si říkal co tu ruplo jako suchá větev," posmíval se mu nesmrtelný.
„Buďte už ticho," umlčel je Kakuzu a všichni sledovali co se tam právě odehrává.
Sundala si svůj Aka plášť a přešla ke zranění co měl blonďáček na rameni.
„Tohle je nejhorší. Až mu to vytáhnu, budu se snažit zastavit to krvácení a ty to co nejrychleji sešiješ, jasný?"
Kakuzu přikývl.
„Tak fajn," zhluboka se nadechla, levou ruku zafixovala Deidaru, aby sebou nemohl moc hýbat a pravou rukou rychlým pohybem vytáhla shuriken.

Asi po hodině byli hotoví a nechali Deidaru odpočívat v jeho pokoji.
Kitou se vrátila do obýváku a z unaveným povzdechnutím si sedla.
„Jak je na tom?" (Tobi)
„Bude v pořádku, akorát má teď na nějakou dobu od misí útrum než se mu to zahojí."
„Dotaz," ozval se Itachi.
„Jakej?"
„Kde jsi se naučila technikám léčení?"
„Kde asi?"
„To jsi to zvládla všechno za měsíc?" Divil se Sasori.
Jenom zakroutila hlavou.
„Kdepak. Zatím dokážu jenom na nějaký čas zastavit krvácení. Pravda, teorii bych zvládala, ale praxi zatím takovou nemám."
„Jak to myslíš teorii?"
„Sám moc dobře víš, že si všechno hned pamatuju. Stačí mi, abych si něco jednou přečetla a pamatuju si to napořád. No a když jsem u Orochimara neměla co dělat, tak jsem se zašila do doslova gigantické knihovny co tam měl. A do začátku mi s tím pomohl Kabuto."
„Kabuto?"
„Oroxichtův brýlatý poskok," ušklíbla se.
Nastalo ticho, kdy se každý utápěl ve svém vlastním světě myšlenek.
„Deidara se vzbudil, jdu mu dát pár léků proti bolesti," prolomila mlčení Kitou.
Všichni se na ní podívali s otázkou ´jak to můžeš vědět?´, když si všimli, že má modré oči. Všem přišly nějak povědomé, ale za Jashina nevěděli odkud. Jenom Itachi nebezpečně zbledl a kdyby Tobi neměl masku, všimli by si, že se mu stalo to samé.
„Co je Itachi?"
Místo toho, aby něco vysvětloval, aktivoval svůj sharingan.
Všem hned došlo, kde ty oči už viděli. Byly úplně stejné jako Uchihův sharingan, ale v modrém provedení.

„Znovu usnul. Co všichni koukáte jak kdyby vám Pein řekl, že dostanete Bonusovou vejplatu?"
Nikdo nic neřekl, jenom Itachi vstal, popadl Kitou za ruku a táhl jí za sebou do svého pokoje.
Když se za nimi zabouchly dveře a Itachi pustil její zápěstí, teprve tehdy se jí Uchiha podíval do tváře.
„Jak jsi k němu přišla?"
„K čemu?"
„K tomu Sharinganu?"
„Jo tak! No, se Sasukem jsme se tam docela dost sprátelili a no, když jsem mu ukázala svojí schopnost najednou se mu aktivival jeho sharingan.Nevím jak se to stalo, ale pamatuju si jenom obrovskou bolest jako kdyby mi někdo vypaloval oči. Potom jsem dokázala vidět tok Sasukeho chakry a podobné věci, ale přesto jsem pořád dokázala číst myšlenky."
„A myslíš, že by jsi dokázala i získat Mangekyuou sharingan?"
„Řekla bych, že ne. Tahle věcička vlastně vypadá jako sharingan, ale v genjutsu jsem pořád stejně levá," zasmála se.
„A teď ještě jedna otázka," přešell k ní a dal jí ruce kolem pasu.
„Co jsi myslela tím, že jsi se spřátelila s mým bratříčkem?"
„Prostě jsem se s ním spřátelila, i když nejdřív chtěl něco víc," usmála se provokativně Kitou.
„A?"
„Co a?"
„Jak to dopadlo?"
„Pokud sis nevšim, tak za a) jsem pořád tady a za b) vážně nejsem na mladší."
„Nepovídej," zdvihl Itachi nevěřícně pravé obočí.
„Copak nevěříš mi?"
„Hm...moc ne. Budeš mě muset přesvědčit," usmál se na ní a začal jí líbat.

„Nechce se mi věřit, že má ta holka sharingan," nevěřícně kroutil hlavou Hidan.
„Tak to abys jí už vůbec neprovokoval," popíchnul ho Sasori.
„Jestli to takhle půjde s tou holkou dál, tak pokud se otočí proti nám, budeme mít hodně veliký problém," řekla bílá polovina Zetsua a všichni jenom souhlasně přikývli.