Potom co se Kitou jakš takš vzpamatovala z počátečního šoku, popadla Sasukeho za jeho kimono a přirazila ho ke stěně až ho donutila bolestně syknout.
„Tohle se nesmí nikdo dozvědět jasný?"
....
„Tak jasný?"
Sasuke se jí podíval do teď už šedých očí z kterých číšel obrovský strach. Takovouhle jí neznal. Vždycky to byla osoba co se buď směje nebo někomu nadává, ale rozhodně ne osoba co cítí strach a v této chvíli i panickou hrůzu.
„Už jsem ti řekl, že jsme přátelé. Nikomu to neřeknu, slibuju."
Teprve teď ho pustila a opět nasadila ten svůj lehce výsměšný výraz.
„Tak to bych ti radila."
Sasukeho to donutilo trochu se pousmál. Takovouhle jí měl rád, ne jako vystrašený uzlíček neštěstí.
„Ale musíš počítat s tím, že to vyjde najevo."
„To mi už bude jedno. Potřebuju se jenom dostat z rozsahu Orochimara, protože kdyby se to dozvěděl, nejspíš by mě někam zavřel a už nepustil."
„Taky fakt. A kdy zítra odcházíš?"
Kitou se pobaveně blýsklo v očích.
„Chceš to vědět jenom tak nebo se mě chceš už konečně zbavit?"
„Dobře víš, že je to ta první možnost, i když začínám uvažovat spíš nad tou druhou."
„Ty...."
„Copak?"
„Jestli toho nepřestaneš tak se mnou půjdeš na další oslavu."
„Tak tam bys mě nedostala ani stádem volů."
„Tse, to si jenom myslíš."
„Tak kdy odcházíš?"
„Hned ráno, nepotřebuju, aby na mě zase všichni čučeli."
„Čučeli i když jsi tady byla ten měsíc."
„Ale ne tolik, protože nevěděli že jsem z Akatsuki. Mysleli si, že jsem jenom jeden z dalších Oroxichtových poskoků."
„Kam ty na ty přezdívky chodíš?"
Jenom pokrčila rameny.
„Další tvoje malé tajemství?"
Přikývla
„Začínám si myslet, že jich máš pomalu víc jak Orochimaru."
„Tak to si nemyslím. Přece jenom mi není přes padesát, takže nejsem na světě dostatečně dlouho, abych jich stihla tolik nasbírat."
„Taky fakt."
„No, tak já si asi půjde lehnout, dobrou Sasuke." Chtěla odejít, ale zabránila jí v tom Sasukeho ruka co se jí obmotala kolem pasu.
„Nechoď, tohle je naposled co se za dlouhou dobu uvidíme, jestli se ještě vůbec někdy uvidíme."
„Jsi jako malé dítě, to zaprvé a za druhé, můžeš ze mě dát tu ruku?"
„Nehledej v tom hned něco, jenom jsem tě chtěl zastavit. Navíc už na 100% souhlasím s tou naší dohodou."
„Myslíš s tou, že budeme jenom přátelé a nikdy nic víc?"
„Máme snad jinou?"
„Počkej musim si zamyslet.....Ne!"
„Tak vidíš."
„A co že jsi tak najednou změnil názor?"
„Uvědomil jsem si, že na něco podobného jako je láska nemám čas."
„Pomsta? Kdy si konečně uvědomíš, že to nic nevyřeší? Rodinu ti to nevrátí."
„Já vím, že mi jí to nevrátí, ale dal jsem slib, že pomstím svůj klan a Uchiha nebere svoje slovo zpátky."
„Achjo, ty jsi prostě nepoučitelný." Zakroutila nevěřícně hlavou a znovu se otočila ke dveřím.
„Zůstaň tady," popadl jí za ruku.
„Jdu si jenom omýt obličej od té krve. Co si myslíš, že by řekl Orochimaru, kdyby mě tak viděl?"
„Jasně." Uvolnil sevření své ruky.
Kitou se za chvíli vrátila a posadila se na Sasukeho postel a opřela se zády o zeď.
„Tak co máš tedy v plánu, abys mě udržel vzhůru? Protože když náhodou usnu, tak mě dřív jak za několik hodin neprobudíš."
„Tak to abys vážně necestovala sama, aby tě po nocích nikdo nezaškrtil."
„To jenom dneska a to kvůli tomu včerejšku. Sice jsem nebyla opilá, ale přece jenom jsem toho v sobě měla dost."
„Tak když už usneš, tak doufám, že nebudeš chrápat."
„No dovol!"
„Co ti mám dovolit?" Zeptal se provokativně.
„Ať ti jednu vrazim."
„To radši ne. Pořád mám v živý paměti jak dopadl ten ninja s tou obrovskou jizvou co ti dělal návrhy."
„Zřejmě nepochopil ten fakt, že už jsem zadaná." 
„A kdo je ten šťastný, abych mu mohl poslat kondolenci?"
„Provokuješ? Kam se poděl ten Uchiha Sasuke s tou maskou říkající ´všechno je mi putna´a s pěkně arogantním chováním?"
„Tvoje dušička by si takový chování nezasloužila jinak si nemysli, že se tak k ostatním pořád nechovám."
„Ó cítím se poctěna," ušklíbla se posměšně.
„To bys měla," udělal tu samou grimasu co ona.
Povídali si celou noc a až nad ránem neudrželi svá víčka a ta jim pomalu překryla oči.

Probudili se až ráno, když Kabuto zaklepal na dveře Sasukeho pokoje a bez vyzvání vešel.
Naskytl se mu pohled na spící dvojici, přičemž Kitou byla pořád opřená o zeď a Sasuke měl hlavu opřenou o její rameno.
„Ehm ehm," odkašlal si a tím probudil Kitou. Sasuke se jenom zavrtěl a hlavou spadl Kitou do klína, jenom něco zamumlal a spal dál.
„Déja vu? Další Uchiha co na mě chrápe!"
„Dobrý dáno, Kabuto."
„Dobrý," pozdravil.
„Je čas snídaně a Orochimaru-sama se ptal kde jste, tak jsem se po vás šel podíval."
„Jo jasně. Trochu jsme se v noci zapovídali a potom usnuli."
„Mě to neříkej."
„Za chvíli jsme tam," zamávala mu a tím mu dala najevo, že se má odebrat pryč z místnosti.
„Sasuke," trochu s ním zatřásla.
Nic.
„Notak Sasuke je čas vstávat."
Zase nic.
„Zkusíme to jako u Madary. Uchiha jako Uchiha."
„Sasuke," sklonila se nad něj.
„Před bránou stojí Itachi a přišel si pro tebe."
V tu chvíli se Sasuke probudil a tvářil se jako bůh pomsty.
Chvíli nevěděl, která bije, ale když se podíval na smíchy svíjející se Kitou hned všechno pochopil.
„Ty!"
„Co já?"
„Ty nic, protože jsi svatá."
„Když to říkáš," pokrčila rameny a dusila v sobě další salvu smíchu.
„Nemůžu za to, že si se nechtěl probudit. Nic jinýho mě už nenapadlo. A teď šup. musíme vstávat, protože je čas na snídani."

Ještě na půl spící se došourali do jídelny, kde seděli Orochimaru s Kabutem.
„Konečně jste nás poctili svou návštěvou?" Usmál se na ně slizce Orochimaru.
„Jasně, přece jsme tě nemohli nechat jíst samotného," ušklíbla se na něj Kitou.
Sasuke měl zase tu svou neprostupnou masku vyzařující naprostou lhostejnost a ani jednoho z těch co seděli u stolu nepozdravil.

„Takže tady to je," podal jí Orochimaru svitek o takové velikosti co u sebe neustále nosí Jiraiya a ona si ho dala na záda stejným způsobem.
Stáli před Orochimarovým sídlem, když si Kitou na něco vzpomněla.
„Já sem ale kr..."
„No jenom to dořekni," popíchnul jí Kabuto.
„Zapomněla jsem tam svůj klobouk a plášť. Nějak jsem si zvykla chodit bez něj. Sasuke," podívala se na něj smutným pohledem.
Sasuke tomu chvíli odolával, ale pak pro něj s odevzdaným pohledem vykročil.
„Takže Orochimaru, teď se jakékoliv styky s Akatsuki jaké jsi kdy měl, ruší."
„Samozřejmě," olízl se svým dlouhým jazykem.
„Ale ale, koho pak to tady máme?" Zaslechla za sebou trochu povědomý hlas.
Otočila se a tam spatřila hnědovlasého muže s velikánskou jizvou přes obličej.
„Co je, ty ses troufnul ještě ukázat? A jak koukám přivedl sis i kámoše," ušklíbla se pohrdavě.
„To mi chceš říct, že aby ses mě vůbec dokázal dotknout potřebuješ k sobě takovou gardu?"
Orochimaru s Kabutem to všechno se zájmem pozorovali.
„Kliď se mi z cesty a já tě možná nezabiju."
„Myslíš si, že se nám můžeš rovnat? Nemáš ani prokletou pečeť."
„Na takový padavky jako ste vy ji ani nepotřebuju."
„Orochimaru," natočila trochu hlavu jeho směrem.
„Co je tohle za skupinu?"
„Jenom potížisti...a jsou snadno nahraditelní," dodal, když si všiml Kitouina výrazu.
„Máš poslední možnost mi uhnout," zavolala zpátky na velitele té skupiny.
„Co si o sobě myslíš? Vždyť jsi jenom další ze služebníků Orochimara-sama."
„A na to jsi přišel jak," zasmála se.
To už tam přišel Sasuke a v rukou držel její plášť s kloboukem.
„Stále zapomínáš, že sem před měsícem, přišel jeden člen Akatsuki a v té době jsem se tady objevila i já. Doufám, že si to ve svém pilinami posetém mozku dáš už dohromady."
Nandala si plášť a pomalu i klobouk.
„Naneštěstí pro tebe, už jsem ti dala dvakrát možnost, aby jsi mi se svou jednotkou uhnul z cesty a bohužel, já třetí možnost nedávám." Dodala a v mžiku se objevila za všemi ninji, které sebou ten chlápek přivedl.
Ti se za ní hned otočili, ale to neměli dělat. Jakmile to totiž udělali, bylo to to poslední co v jejich životě udělali a koho viděli.
Kitou měla tasenou svou katanu a z ní už odkapávala krev. Všem se v očích objevil výraz čiré hrůzy. Někteří ucítili na hrudi obrovskou bolest, načež se jim tam objevila rána a oni padli mrtví k zemi a nebo těm ostatním se jednoduše skutálely hlavy na zem.
„Ale jak to," vykřikl velitel teď  již totálně vyhlazené skupiny.
„Neměl jsi mě podceňovat," usmála se na něj a ve všech přítomných hrklo.(Jo i v Orim, Kabutem a Sasukem).
Kitou měla ve tváři vepsanou jasnou a neuhasitelnou touhu po krvi.
„Teď už jenom ten modrý sharingan a byla by jak chodící smrt," pomyslel si Sasuke.
Kitou se pomalým krokem vydala k poslednímu žijícímu nepříteli. Ten se snažil couvat, ale před jejím krvelačným pohledem a katanou nikam neutekl. Za pár vteřin skončil i jeho život.
„Orochimaru," pronesla ledovým hlasem.
„Problémová jednotka je v tahu."
Schovala katanu znovu pod plášť a výraz v její tváři se opět změnil. Opět to byla ta stará Kitou.
„Takže já se loučím," usmála se na ně.
„Třeba ještě někdy Sasuke," zamávala mu a pomalým krokem se vydala zpět do skrýše.
„Právě zabila padesáti-člennou jednotku plus kapitána bez mrknutí oka a během pár vteřin," řekl užasle Kabuto.
„Ta dívka má velký potenciál. Kdybych na ní narazil dřív jak Akatsuki, měl bych ve svých rukou silnou zbraň, ale nu což? Ona už patří jinam." S tím se otočil a zamířil zpět do sídla.

Kitou právě vycházela z vesnice ukryté ve zvuku a stále přemýšlela o tom co udělala.
„Lidský život je tak pomíjivý až to bolí," řekla potichu a zmizela v korunách stromů právě začínajícího lesa.


PS: jinak všem sry, ale nedokážu psát scény s bitkama pokud se dá takhle poprava nazvat bitkou :-)