„Vidíš? Já ti říkala, že to nebude trvat dlouho!"
„A už zase se válim na zemi pod Uchihou!"
„Ale držela ses. Musím přiznat, že jsem s tebou měl menší problémy," zasunul svou katanu do pouzdra, ale z Kitou stále neslezl.
„Ehm...nechci se připomínat, ale tady pod tebou někdo leží a dost ho ta podlaha studí do zad!" Zavrtěla se trochu, aby unikla tomu chladu.
„Ale mě se nechce!"
„Děláš si srandu? Koukej sakra slíst!"
Sasuke se sklonil co nejblíž k její tváři a zadíval se jí do očí.
„A co cena pro vítěze?"
„Pokud vim, tak tohle nebyl závod, ale přátelský zápas, ne? Takže na nějakou cenu pro vítěze můžeš zapomenout." Zasyčela na něj vztekle.
„To se vždycky chováš takhle nebo tě jenom žere, že si prohrála?"
„Nežere mě, že jsem prohrála ale trochu, ne hodně mi začíná vadit, že na mě sedíš!"
„Tak to máš..."
„Sasuke-kun, máš jít za Orochimarem-sama," vešel do haly Kabuto a ve dveřích se zasekl a nechápal co se to tam děje.
Kitou ležela na podlaze a v ruce katanu a na ní obkročmo seděl Sasuke a oba byli značně zašpinění a zadýchaní.
„Co se tu dělo?"
„Přátelský zápas," pokrčil Sasuke rameny.
„Vážně?" Nevěřil jim a stále se na Kitou podezíravě díval.
„Máš snad problém? Kdyby to nebylo jen tak, tak asi nejsme bez jedinýho škrábnutí, pidlovočko bez mozku! A ty už ze mě koukej sakra slíst!"
„Jaks mi to řekla ty pijavice z Akatsuki?"
„Řekla jsem ti, ať si pořídíš další brejle a novej mozek, protože jak se zdá, ti z toho dlouhodobýho nepoužívání zakrněl!"
„Ta holka se mi začíná líbit," mihlo se Sasukemu hlavou.
„Říkal si, že mě volá Orochimaru?"
Kabuto přikývl.
Sasuke vstal a naposledy se podíval na Kitou než vyšel z místnosti.
„Na co pořád tak vejráš?" Obořila se na něj Kitou, když si všimla Kabutova zkoumavého pohledu.
Začala se sbírat ze země a zasunula katanu na své místo.
„Kabuto?"
„Hn," vytrhla ho z jeho myšlenek do kterých se pro své dobro radši nekoukala.
„Víš asi jsme nezačali zrovna nejlíp..."
„Co má v plánu?"
„No a tak mě napadlo, jestli bysme na to všechno nemohli zapomenout a začít od začátku."
„Proč mi to nabízíš?"
„Nic proti Orochimarovi, ale jedině ty a Sasuke mi tady připadáte, že nejste šílený."
„I když kecám, tak se to nikdo dozvědět nemusí."
„Tak tedy platí? Začnem od začátku?"
Kabuto se chvíli rozmýšlel, ale nakonec kývl.
Kitou k němu napřáhla ruku, kterou následně přijal.
„Co sme si to sme si," usmála se na něj mile a nemohla si nevšimnout jak Kabuto zčervenal.
„Bože já jsem potvora. Teď už si ho jenom trošinku omotat kolem prstu a pak už jenom vítej, Kabutova laboratoři." Pozpěvovala si v duchu.
„Tak nevíš o něčem co by se tady dalo dělat?"
„Nevim jak ty, ale já jdu pokračovat ve své práci."
„A co je?"
„Zrovna se s Orochimarem-sama zabýváme jednou látkou.
„A to je?"
„Nevim jestli ti to můžu říct. Přece jenom jsi nepřítel."
„Jo jasně, promiň. Neříkej, když nechceš."
Bok po boku šli chodbo a mluvili o všem možném. Sem tam se na něj koketně usmála a v duchu se bavila pohledem na červenajícího se Kabuta.
„Vidět tohle Itachi, tak mám ten pocit, že mi byl Kabuto na maděru a já nadosmrti zavřená v pokoji. Ale snad to všechno zabere."
„Jak jsem tady na tom s volností?"
„Jak to myslíš?"
„No jestli nebude vadit, když se třeba dojdu ven projít. Víš co, aby to nevypadalo, že tady slídim."
„To nevim budeš se muset zeptat Orochimara."
„Zavedeš mě k němu?"
„Nevím jestli bych tě měl brát do laboratoří."
„Prosím....," udělala na něj kukuč pod kterým by roztál i ledovec.(viděli jste Shrek 2? Tak si vybavte toho kocoura a hned budete vědět :-) )
„Tak....tak dobře," rezignoval.
Vyvedl jí ven a vedl do vedelejší budovy ze které se ozýval křik.
„Že ti z toho neběhá mráz po zádech," oklepala se.
„Zvykneš si a teď pojď. Orochimaru-sama teď nejspíš mluví se Sasukem a potom už nebude chtít být rušen nikým jiným."
Šli ještě asi dalších deset minut, až se objevili u jakých si dveří na kterých byla číslice 15.
„Vítej v laboratoři patnáct."
„Díky."
Vešli dovnitř a právě tam Orochimaru živě diskutoval se Sasukem a jak Kitou pochytila z útržků slov, bylo to o nějaké nové technice.
„Kabuto, proč jsi jí sem zavedl?"
„Hluboce se omlouvám Orochimaru-sama, ale chtěla se vás na něco zeptat," uklonil se Kabuto.
Kitou je vůbec nevnímala a studovala jeden papír co byl položený na stole.
Kabuto do ní opatrně drcl a ona zase začala vnímat realitu kolem sebe.
„Jo-pardon...Chtěla jsem s zeptat," položila papír zpátky na své místo.
„Jak je to tady s mými vycházkami."
„Vycházkami," nechápal.
„Mno, jestli můžu normálně chodit ven třebas bez doprovodu, ale zase nechci, aby to vypadalo, že tady slídim."
Orochimaru se zamyslel.
„Stejně po mě Akatsuki potom nepůjde jakmile jim dám postup a pečeť pro zapečetění Bijuu, tak nevidím důvod proč by se tu nemohla potulovat."
„Nevidím v tom žádný problém."
Kabuto vypadal, že mu každou chvíli vypadnou oči z důlku.
„Myslíte to vážně Orochimaru sama?"
„Jistě že Kabuto," zasmál se.
„Ale teď chci, aby ste odtud ty Sasuke-kun a Kitou odešli. Chceme s Kabutem pracovat."
„Kdo dával dohromady ty ingredience?"
„Proč se ptáš?"
„Protože značně pochybuju, že to bude fungovat."
„Nejsi nějaká chytrá?"
„A i kdybych byla?"
„To je jedno, proč si myslíš, že to nebude fungovat?"
„Protože tohle," zapíchla prst kamsi doprostřed seznamu.
„Tam očividně nepatří."
„A víš vůbec o co se snažíme?"
„Mno, když tu ingredienci škrtnu, tak to vypadá jako látka na změnu pohlaví."
Ori a Kabuto se zatvářili udiveně.
„Tos na to přišla jenom, když ses na to koukla?"
„Máš s tim problém?"
„Oroxicht jeden šťouravej."
„Co jsi vlastně zač?"
„Člen Akatsuki."
„Tak jinak, kdo tě tohle naučil?"
„Nikdo tě nenapadá? Neznáš nikoho, kdo se vyzná v jedech a podobných látkách?"
„Tím chceš říct, že tě učil Sasori?"
„Bingo, vyhráváte doživotní zásobu ramenu zdarma," zatvářila se jako kdyby jedna citron.
„Kdo jinej?"
„Tomu nevěřím."
„Čemu?"
„Že tě Sasori učil, když mě nechtěl dát ani jeden jedinej návod na jed."
„Bez urážky, ale mezi námi je poněkud rozdíl."
„A to je?"
„Seš starej, protivnej a slizkej."
„Nechci nikoho urážet, ale jedno ti řeknu, že mi dalo trochu práci ho přesvědčit."
„A to bylo?"
„Jedna blbá sázka a pusa."
„To je moje malé tajemnství. A teď když mě omluvíš," podívala se na něj a potom i se Sasukem v patách odešla.
Venku jí padl pohled na Sasukeho, který byl v obličeji celý brunátný vzteky.
„Děje se něco?"
„Ne," prskl a šel do sídla.
„Už asi vim, co mu přelítlo přes nos," povzdychla si, ale potom zamířila za právě mizejícím Uchihou.
Chvíli ho sledovala až kde koupelně nebo jak by se dalo nazvat horkým pramenům???!!!(PA:*Kiki  si marně láme hlavu*)
Chvíli počkala a potom šla za ním. Všude byla pára, takže se mohla v klidu svléknout a omotat kolem sebe ručník. Stále však sledovala Sasukeho myšlenky, kdyby se náhodou rozhodl šmírovat pomocí sharinganu.
Teprve, když sestoupila do vody rozeznala Sasukeho siluetu. Opíral se o stěnu lázní a relaxoval.
„Udělala jsem něco špatně Sasuke?"
....
„Proč se mnou nemluvíš?"
.....
Kitou začínala být naštvaná.
„Tak hele, okamžitě mi řekni proč se tváříš jako právě nakopnutej hroch!"
„Byla jsi s ním někdy v týmu?"
„Co?"
„Jestli jsi byla někdy s mým bratrem v týmu."
„Ach tak. Ne nebyla. Členem Akatsuki jsem teprve krátce a pracuju jenom sólo."
„Heh, jsem zvědavá jak by reagoval, kdybych mu řekla o svém vztahu s Itachim."
.....
Chvíli bylo ticho a oba si ho naprosto užívali do doby než ho kupodivu prolomil Sasuke.
„Omlouvám se."
„Za co?"
„Že jsem se tak choval."
„Nemáš za co," usmála se pro sebe a sedla si vedle něj.
„Vím co cítíš ke svému bratrovi a když jsme se s Orochimarem bavili o tom, že mě členové Akatsuki učí bojovat a podobné věci....zkrátka mělo mi to dojít."
„Nemohlas to vědět."
Jenom pokrčila rameny.
„Kolik ti vlastně je?"
„Bude mi patnáct za tři měsíce."
„Omlouvám se," uchichtla se.
„A to jako proč?"
„Než jsme spolu bojovali jak jsem si tě dobírala, že si ještě neměl holku. Omlouvám se, neuvědomila jsem si kolik ti je."
Opět nastalo hrobové ticho.
„Sasuke,....okamžitě dej tu ruku z mých ramen. Jenom proto že mám slabou chvilku a snížila jsem se k omluvě neznamená, že se tu nechám kýmkoliv balit."
„Jasně, promiň."
„Měli bychom vylíst."
„Hn."
„A neciť se ukřivděne."
„Máš pravdu."
„O tom že jí mám se dokázali přesvědčit i ti dva rádoby vědci."

„Kdes nechala tu vestu?"
„Nejspíš v tréninkové hale," pokrčila rameny a vydala se tím směrem a Sasuke za ní.
„Nechci bejt nepříjemná nebo něco podobnýho, ale nemáš něco na práci nebo tě Orochimaru pověřil tím, abys mě hlídal?"
„Ani jedno ani druhý. A teď pohni jdem se najíst."
„Vždyť už du..."