„Ale ale kohopak to tu máme," řekl Orochimaru slizce.
„Co tu chceš?" Obořil se na ní Kabuto.
Kitou přepadla menší deprese. Smutně svěsila hlavu a začala si mumlat něco v tom stylu, že po každý když nějak příjde tak na ní něco štěkaj místo toho, aby se normálně zeptali.
Za chvíli se ale vzchopila a trochu se naklonila na levo, aby se nekoukala na Oroxichta, ale na Kabuta.
„Promiň čtyřočko, ale tobě fakt odpovídat nemusim."
„Máš novou přezdívku Kabuto," rýpnul si do něj Sasuke a pak se otočil na Kitou.
„I když si z Akatsuki, tak máš bod."
„Díky."
„Můžete se už přestat vybavovat? A ty," pokynul na Kitou.
„Mi řekni co tady chceš?"
„To člověk nemůže přijít jenom tak na pokec?"
„Pochybuju, že bys mě hledal takovou dobu, a chtěl si jenom popovídat."
„Takže i on si myslí, že jsem kluk. Jindá by mi to vadilo, ale teď mám pocit, že každou chvíli vybuchnu smíchy."
„Máš pravdu nepřišel jsem jenom na pokec, ale i tak ti musím něco předat a tady není moc vhodné místo."
„Myslíš si, že pozvu někoho kdo se na mě chce vrhnout hned jak se k němu otočím zády, do svého sídla?"
„A kdo říkal, že s tebou chci bojovat? To samý si mysleli i v Konoze, když jsem se tam před týdnem stavil."
„A co jsi chtěl v Konoze?"
„Není to tajný, tak ti to můžu říct. Konoha je ze všech vesnic o tobě přece jenom nejlíp informovaná, tak jsem si zašel k Tsunade pro pár informací."
„A to mi chceš říct, že ti je jenom tak vydala?"
„Jistě že ne. Chtěla vědět co jsem zač."
„To samé chci vědět i já!"
„A pak mě pozveš dál?"
„Možná!"
„Prozatím ti tedy řeknu, že jsem jenom posel."
„Posel?"
„Přesně tak."
Orochimaru se na chvíli zamyslel.
„Ale jakou mám záruku, že na mě nezaútočíš!"
Kitou papadl záchvat smíchu až jí vyhrkly slzy.
„Zas tak dobře nebojuju, abych se odtud potom dostával násilím."
„Dobrá...pojď zamnou." Otočil se k ní zády a šel znovu do sídla.
Kabuto vypadal, že chce něco namítnout, ale Orochimaru ho zpražil takovým pohledem, že radši ani nehlesl.
Došli do velkého sálu, na jehož zdech plápolaly louče, protože byla plně zakrytá okna. Celá místnost byla prázdná, až si Kitou řekla, že je to obrovské mrhání místem. Jen na konci byla menší vyvýšenina, kde bylo veliké křeslo, připomínající trůn.
„Nevypadá to moc pohodlně," řekla si potichu a myslela si, že jí nikdo neslyšel.
„A taky že není," pošeptal jí Sasuke u ucha až jí donutil leknutím nadskočit.
„Příště mě tak neděs!"
„Příště si dám víc záležet, aby si z toho měl infarkt!"
„Vtipný, fakt děsně vtipný!"
„Takže, co pro mě máš?" Přerušil je Orochimaru, který si už stačil sednout.
Kitou z pod pláště vyndala jakýsi svitek a hodila ho po Orochimarovi.
„Vůdce mi řekl, abych ti tohle předal."
„Víš co v tom je?"
„Nemám zdání a ani mě to nezajímá. Je tam pečeť a podle toho jak vypadá si myslim, že bude reagovat jenom na tvojí a potom ještě na vůdcovu chakru."
Orochimaru svitek rozpečetil a dal se do čtení.
„Pein chce postup pro zapečetění Bijuu bez Jinchuurikiho! Prý po mě potom už nepůjdou za to, že jsem dezertovat. Tohle bude na delší dobu...."
„Vypadá to, že se u nás budeš muset na chvíli ubytovat."
„Nemůžu se dočkat," řekla ironicky.
„A jak se vůbec jmenuješ a ukaž konečně svoji tvář nebo tady budeš celou dobu chodit v tom klobouku?"
„Když jinak nadáš!" Pokrčila rameny.
Natáhla ruku ke svému klobouku a pomalu(aby si nezničila účes xD) si ho sundala.
„Moje jméno je Kitou,konečně se setkáváme Orochimaru," usmála se na něj škodolibě jako by s ní hrali všichni čerti.

„To je holka?!“ Mihlo se všem překvapeně v mysli, až měla Kitou co dělat aby se tam nezačala smíchy válet po podlaze.
„Nechce se mi věřit, že Akatsuki přijali tebe."
„Mám se urazit nebo jak to mám chápat?"
„Nehledě na to, že jsi holka,..."
„To je Konan taky!"
„....tak mi příjde, že nemáš skoro žádnou chakru."
„To je účel."
Teprve teď si všimla pohledů Sasukeho a Kabuta. Ty z ní doslova nemohli odtrhnout oči.
„Jestli na mě nepřestanete tak vejrat, tak tobě čtyřočko seberu brejle a tobě vypíchnu ty tvoje sharinganový kukadla!"
„Kolik si říkala, že ti to je?"
„Neříkala!"
„Tak teď se ptám!"
„Šestnáct."
„Kabuto," otočil se na něj.
„Hai Orochimaru sama?"
„Ukaž tady našemu hostovi jeho pokoj a pak jí tu proveď. Sasuke my půjdeme dál trénovat."
Kabuto jí provedl dlouhou chodbou až teprve na konci jí ukázal dveře od jejího pokoje.
„Tady budeš spát po dobu co zde zůstaneš."
Pokoj byl skromný. Postel, stůl se židlí a skříň.
„Nevyhovuje?"
„Copak si stěžuju?" Vytáhla kunai a Kabuto zpozorněl.
„Nevzrušuj se!"
Nechala jím proudit trochu své chakry a pak ho hodila na stěnu co byla naproti ní.
Kabuto se na ní jenom nechápavě díval.
„A já si myslela, že dokážeš používat mozek. Napustila jsem do něj trochu své chakry, abych ten pokoj potom našla. Nechce se mi tady potom bloudit a už vůbec se někoho ptát na cestu."
„Ona mi tím svým arogantním chováním připomíná Uchihu!"
Nepatrně se ušklíbla.
Potom jí ještě ukázal kde je kuchyň, jídelna a něco co vzdáleně připomínalo obývák. Ale v momentě kdy tam zahlédla obrovskou knihovnu se jí v očích objevily hvězdičky štěstí.
„Snad tam něco dobrýho najdu!"
Nakonec jí zavedl do poslední místnosti, kde se jí vyskytl přímo božský pohled.
„Hotový lázně," pochvalovala si.
„Teda, nežijete si ti zrovna špatně. Akorát ještě roztáhnout ty rolety a pak bych vás odtud vystěhovala," zasmála se a i Kabutovi se na tváři mihl pobavený úsměv.
„Dobrá tedy, teď mě omluv mám ještě něco na práci."
„To mě tu jenom tak nechaj? Spíš ne, ale sledovat mě budou nenápadně."
Chvíli soustředila svojí chakru a za chvíli si všimla malého hada, který jí zpoza rohu sledoval.
„Jako bych to neříkala!" Ušklíbla se a pomalu se vydala do svého pokoje.
Tak ze sebe shodila svůj plášť i s kloboukem a obojí přehodila přes židli.
Katanu si pořádně upevnil na záda a potom se rozhodla jít všechno pořádně prozkoumat.
Asi hodinu jenom tak bezcílně bloumala po chodbách až zaslechla zvuk boje.
„Takže trénují...že bych se tam šla podívat? Neměla bych, ale na to jsem až moc zvědavá."
Přešla k dvoukřídlým zavřeným dveřím a opatrně je otevřela a nakoukla dovnitř.
Sasuke právě odskakoval od Orochimara a oba už byli značně zadýchaní. Oba sebou trhli a podívali se směrem, kde stála Kitou.
„Pardon," zasmála se nervózně a začala před sebou mávat rukama v omluvném gestu.
„Zaslechla jsem zvuky boje a hned mi došlo, že nejspíš Sasuke trénuje. Nedalo mi to a šla jsem se podívat....Ehm, snad moc nerušim."
„Ani ne, právě končíme," odvětil Orochimaru.
„Jestli rušim, tak můžu odejít a vy pokračujte!"
„Řekl jsem, že zrovna končíme, takže nikam odcházet nemusíš. Půjdu si teď dát koupel, takže do horkých pramenů je teď vstup zakázán," otočil se výhružně na Kitou a potom na Sasukeho a podivně se mu zalesklo v očích.
„Pedofil jeden," pomyslela si, jakmile přečetla Orochimarovy myšlenky.
Potom se zaměřila na ty Sasukeho a bavila se nad tím, jak celým jeho tělem prochází odpor.
„Že si nedá pokoj-stejně mě nikdy nedostane!"
Uchiha se na něj podíval znechuceným pohledem, kterým dával jasně najevo, že za ním nepřijde.
Orochimaru jen pokrčil rameny a potom odešel a nechal je tam o samotě.
„Můžu se podívat," probudil jí z přemýšlení Sasukeho hlas.
„Co si říkal?"
„Jestli se můžu podívat na tu katanu."
„Jo jasně," sundala si jí ze zad a podala jí Sasukemu.
„Pěkná práce."
„Taky si myslím."
„Kde sis jí nechala ukovat?"
„Přítel mi jí dal k narozeninám. Ještě s ní moc neumim, ale na jakousi obranu to stačí."
„Kdo tě s ní učí?"
„Jestli řeknu Itachi, tak ho popadne záchvat nepříčetnosti a já to nejspíš nepřežiju!"
„Tak různě," pokrčila rameny a dala mu najevo, že se o tomhle nechce bavit.
„A můžu se teď podívat já na ten tvůj?"
Sasuke přikývl a ze svého opasku jsi odepnul katanu, kterou jí potom podal.
„Pěknej, i když já bych s ním bojovat nemohla."
„Proč ne?"
„Je na mě moc těžkej. Možná bych si po chvíli zvykla, ale mám radši ten co už mám," podala mu ho zpátky a Sasuke udělal to samé s tím jejím mečem.
„Co takhle menší přátelský zápas."
„Od kdy jsme my dva přátelé?" Podivila se.
„Nepadla sis moc do oka s Kabutem," ušklíbl se.
„A to z nás hned dělá kámoše? Chlape kolik ti po světě běhá přátel co ani neznáš-asi vážně nemáš zdání," zasmála se, ale téměř hned zvážněla.
„Nevim jestli je to dobrý nápad. Potřebuju odtud odejít po svých."
„Co když ti slíbím, že na tebe půjdu, ne zlehka, ale nebudu se tě snažit zabít."
„A s Orochimarem bojuješ jak?"
„Ta druhá možnost, protože i když to je jenom trénink on ti jinou možnost nedá, než na něj jít s úmyslem zabít."
„Tak to budu doufat, že se udržíš. Ale stejně to nebude trvat moc dlouho."
„Proč myslíš?"
„Vím to, protože s tou katanou ještě moc neumim, takže mě hned srazíš na lopatky"
„Vidíš menší trénink ti jenom prospěje."
Kitou si jenom odevzdaně povzdechla a svěsila hlavu.
„Máš pravdu." Sundala si vestu a položila jí ne menší výklenek pod okno.
„To mě tu chceš svádět?"
„Ne, jenom si nechci zničit oblečení, protože jak se znám určitě by to tak dopadlo."
Teprve teď se plně zastavila nad Sasukeho dotazem a trochu zrudla.
„Proč bych tě měla chtít prosím tebe svádět? Tos ještě nikdy neměl holku, že tě zaráží, když má na sobě jenom krátký triko a kraťasy?"
„I když je fakt, že takhle jsem skoro nahá! Noco-ostatním v Akastuki to nevadilo a já se nebudu podřizovat Sasukemu!“
„Mám právo nevypovídat!"
„Takže neměl!"
„Zmlkni nebo tě uškrtim!"
„OK...OK...už mlčim." Připevnila si katanu na záda a čekala.
Sasuke chvíli nečině stál, ale potom se na ní rozběhl tak rychle, že měla problém ho zahlídnout.
„Tohle je stejné jako trénink s Itachim. Když nemůžu protivníka vidět musím se soustředit na jeho chakru. K rychlosti jí musí použít, i když třeba jenom nepatrné množství."
Stejně rychle jako na ní Sasuke útočil, ona tasila svoji katanu a zablokovala mu jeho útok.
„Hele-používáš sharingan to je značně nefér, nemyslíš?"
„Co to plácáš ty huso, Itachi ho taky používal!"
„Potom bys to měla až moc jednoduchý!"
„Když tedy vsázíš na rychlost a shiringan, budu muset udělat to samé kromě toho sharinganu. Dobro se dobrem oplácí, Sasu-chan," ušklíbla se.
Sasuke dostal tik do oka.
„Já nejsem žádny Sasu-chan."
Oba bojovali ještě asi hodinu, když nakonec skončili na zemi, že jeden přitiskl toho druhého na zem a obkročmo na něm seděl se špičkou své katany u krku svého protivníka.