Kitou probudily hřejivé sluneční paprsky právě vycházejícího slunce.
„Taky bych brala každý ráno takovejhle budíček. Aspoň, že už nemusim bejt zalezlá v podzemí, i když ono hledat Orochimara taky není žádnej med."
Ještě dlouho se válela, ale nakonec jí stejně nezbylo nic jiného než vstát, protože se nudila.
Oblékla se a svůj klobouk si schovala pod plášť.
„Nikdy bych nevěřila co všechno se pod tuhle věcičku vejde," a začala se rozhlížet po pokoji.
Včera tomu nevěnovala moc velkou pozornost, protože byla unavená a nechtěla svítit, aby jí někdo čirou náhodou nazahlédl.
Pokoj byl laděn do tmavší modré se světlým nábytkem. Na stěně naproti ní byla malá knihovnička, ke které hned přišla a vytáhla první knihu co jí přišla pod ruku.
„Heh, učebnice...tak se kouknem kdo byl majitel..."
Chvíli nechtěla věřit vlastním očím.
„Itachi....takže tohle je jeho pokoj? Dobrá shoda náhod."
Postupně si prohlédla všechny knihy. Bylo to jenom pár učebnic a potom už jenom samé knihy o ninjutsu. Avšak pohled jí padl na knihu, který byla schovaná za všemi.
„Nechce se mi věřit, že by tu měl Itachi vydání Icha Icha!"
Otevřela jí a pohled jí hned padl na prsten, který tam byl zasazený.
„Na první pohled to vypadá jako obyčejná knížka, ale na ten druhý...."
Vzala prsten do ruky a nevěřila vlastním očím. Chvíli si myslela, že ještě spí.
„Ale vždyť tohle je prsten Akatsuki a všichni ho mají neustále na ruce. Leda že by....Původně byla Akatsuki deset, když beru v potaz i Orochimara, ale potom co zdrhnul se nenašel ani on ani jeho prsten. Heh, nikdy by mě nenapadlo, že ho schová zrovna tady."
„Kuchin....prázdnota, jsem zvědavá jak budou reagovat ostatní," při představě všech jak kulí oči se musela začít smát.
„Teď jenom na jakým prstě ho nosil Orochimaru....Notak vzpomeň si, vždyť už jsem to někde četla....BINGO!"
Nasadila si tedy prsten na malíček u levé ruky a šla do vesnice na snídani.
„Já jsem ale kr...HENGE!"
V nejbližší výloze se prohlédla. Kdo by hledal desetiletýho prcka a ke všemu kluka, když do vesnice přišla holka.
Měla trošku delší černé vlasy a stejně černé nic neříkající oči.
„Nejspíš jsem byla ve společnosti Itachiho moc dlouho," zakroutila hlavou sama nad sebou.
Chvíli bloumala po vesnici a hledala místo, kde by se mohla najíst, když jí do nosu praštila omamná vůně. Šla tedy za ní a za chvíli stanula před Ichiraku ramen.
„Tohle je teda náhoda jako blbec!"
„Ale notak prcku, takhle bys neměl mluvit," napomenul ji/ho kolemjdoucí.
Musela se hodně zaklonit a když dotyčného zahlídla skoro jí spadla čelist.
„A proč tak nemůžu mluvit-obzvlášť vy mi do toho nemáte co krafat!"
„Kluku jak se jmenuješ?"
„Prý nemám mluvit s cizími lidmi!"
„Kdo to říkal?"
„Maminka, když ještě žila. Tak mě teď nechte jít mám hlad!" A odběhla k Ichiraku.
„Dobrý den,"pozdravila.
„Zdravím, tak co to bude?"
Objednala si a když už se chtěla pustit do jídla, přiletěl jí zezadu menší pohlavek.
„Au...kdo to kruci..." otočila se naštvaně a polilo jí horko.
„Zase on!"
Pro jistotu ještě zkontrolovala jak je na tom s hladinou chakry.
Nenápadně si úlevně povzdechla, když zjistila, že je všechno jak má být. Má stejně chakry jako jakékoliv desetileté dítě co netrénuje na shinobiho.
„Zase vy? A za co to bylo?"
„Za to, že nevíš jak se máš chovat ke starším!"
„Nevim, proč bych se k vám měl chovat hezky! Vůbec vás neznám a ani to nechci měnit!"
„Jsi pěkně rozcapenej víš to?"
„No a?"
„Á zdravím Kakashi, tak co to bude?" Pozdravil ho Teuchi a přerušil tak jejich rozhovor, který se jistě schyloval k hádce. Přinejmenším z její strany.
„Dneska nic Teuchi díky, jenom musim dohlížet tady na toho špunta."
„To není pravda! To vy za mnou furt chodíte a špehujete mě! Co jsem vám proved?" Pohled jí padl na hodiny co měl Teuchi za sebou a úplně v ní hrklo.
Bylo za pět dvanáct.
Rychle do sebe naházela zbytek ramenu, zaplatila a rychlým krokem vyrazila k hlavní bráně.
„Kam ten spěch škvrně?"
„Nejsem škvrně a už musím jít!"
S Kakashim v patách dorazila k hlavní bráně, kde už čekala Tsunade a po boku měla svou asistentku Shizune.
„Ty maskáči? Kdo je to?" Ukázala na Tsunade.
„Tohle je pátá Hokage, Tsunade-sama."
„Aha," přešla spolu s Kakashin až k Tsunade.
„Zdravím Tsunade-sama. Co se děje na někoho čekáte?"
„Více méně ano a koho sis to přivedl sebou?"
„Ani ho neznám narazil jsem na něj u Ichiraku."
„Jak se jmenuješ kluku?" Usmála se na něj Shizune.
Kitou si všimla, že k nim právě přibíhá tým Gai vracející se z mise.
„To mi ještě chybělo-publikum."
Mezitím co si jí nikdo nevšímal, protože se bavili mezi sebou, přešla ještě blíž k hlavní bráně, aby mohla kdykoliv vypadnout.
Teprve potom se otočila na Tsunade a už svým normálním hlasem pronesla:
„Jak koukám jste tu včas, Tsunade."
Všichni  na ní koukali jako kdyby spadla z višně.
„Desetiletý kluk a mluví dívčím hlasem a ke všemu je tak voprsklej?"
„Těší mě, že na vás nemusím čekat," usmála se zlomyslně a změnila se do své původní podoby a klobouk měla stále schovaný.
„Takže jsi nakonec přišla?"
„Přeci máme dohodu." Nemohla si nevšimnout jak všichni v její přítomnosti na chvíli ztuhli a potom se postavili do bojových pozic.
„Uklidněte se," řekla jim Tsunade.
„Není tady, aby bojovala nebo něco podobného."
„Ale Hokage-sama, vždyť je z Akatsuki. Je to nukenin a naší povinností je jí zadržet a poté soudit." Řekl jí udiveně Kakashi.
„Zklamu tě Kakshi! Nejsem nukenin ani nic podobného. Stále mám čistý trestní rejstřík!"
„Tak proč jsi u Akatsuki u organizace plné zločinců?"(Tsunade)
„To je snad moje věc, ne? Máte ty informace?"
Tsunade pokynula Shizuna, která měla v ruce jakousi hnědou obálku.
Shizune s neskrývanou obavou v očích přistoupila ke Kitou a podala jí tu obálku.
Kitou se na ní nepatrně usmála a vzala si jí od ní.
Začala jí rozdělávat, ale stále nespouštěla oči z ostatních. Proto udělala pár pečetí a vedle níc stál bleskový klon, který se na ně nedůvěřivě díval.
Po chvíli zmizel a Kitou se na Tsunade podívala.
„Takže přece jenom jste tam tu kolonku dovyplnila?" Řekla s pobavením v hlase.
„Každá informace dobrá."
„Můžu si to nechat?"
„Jsou to jenom kopie, takže ano!"
„Dobrá tedy! Orochimaru minimálně do roka a půl ať už rukou Akatskuki nebo někoho jiného, zemře!"
„Neříkáš to nějak sebejistě? Je to jeden z legendárních sanninů."
„Copak jsem říkala, že zemře mojí rukou?"
„Svojí dohodu jsem splnila. Dala jsem ti informace o tom slizkým hadovi a teď ty splň svojí část dohody a řekni mi kdo jsi!"
„Já jsem jenom posel," usmála se a zmizela v obláčku kouře.
„Potvora, doběhla mě!" Rozčilovala se Tsunade a všichni kolem se radši stáhli do bezpečné vzdálenosti.
„Shizune!"
„Hai?"
„Postarej se ať je zarazena do Bingo knihy!"
„Hai, Tsunade-sama," a odběhla.
„Tsunade-sama, vždyť to není nukenin."
„To máš sice pravdu TenTen, ale je to Akatsuki a tam se hned tak někdo nedostane. Musíme si na ní dávat pozor!"

Kitou skákala z větve na větev od Konohy směrem na sever, kde ležela Rýžová země.
„Snad tě tam najdu ty hade."
Stále se plně soustředila a hledala sebe nižší chakru, která by mířila jejím směrem. Sice tušila, že za ní Tsunade nikoho nepošle, když nemá důvod, ale nechtěla nic riskovat.
„Aspoň že se to povedlo. Mám informace o Orochimarovi, našla jsem i jeho prsten a ten ramen stál za to!"
Běžela celý zbytek dne a potom ještě celou noc jen s malými přestávkami na jídlo a odpočinek, až druhý den ráno dorazila na hranice Země Ohně a Země Rýže.
„Teď už jenom najít Zvučnou, ale líp se to řekne než udělá."
Nasadila si svůj klobouk, aby jí nebylo vidět do tváře, seskočila ze stromu na zem a vycházkovým krokem se vydala kamsi do vnitrozemí.

Pátrala už celý týden, ale stále nenarazila na jakoukoliv stopu. Právě chtěla projít mezi obrovskými skálami, když jí najednou něco našeptávalo, aby to otočila a šla jinam.
„Matoucí jutsu...tse! Reaguje to na sebemenší množství chakry, takže mi asi nezbyde nic jiného."
Po celou dobu co byla mimo sídlo se snažila potlačit svoje podvědomé rozkazy co se týče potlačování chakry a po večerech cvičila s katanou.
„Takovou práci mi to dá, abych tu chakru nepotlačovala a teď musim udělat tohle! Nejradši bych do něčeho kopla, ale bohužel Hidan ani Deidara tu nejsou!"
Polevila tedy ve svém soustředění, i když už nebylo tak usilovné jako na začátcích a hned pocítila mizející účinky Orochimarova jutsu.
„Doufám, že máš vycepovaný nádobí, protože se ti blíží nečekaná návtěva."
Po deseti nudných minutách cesty, které se po takové době zdály nekonečné dorazila na konec kratší jeskyně a jí se naskytl pohled na malé údolí ve kterém bylo několik domů ať menších nebo obrovských a na druhém konci údolí byla stavba, co jí nějakým způsobem připomínala vězení.
Až k ní se z té budovy donesl bolestný křik lidí na kterých Orochimaru prováděl své experimenty.
Kousek od té budovy byla o něco menší, ale rozlehlejší.
„Že by tam kraloval pan hadí král?"
Vyšla tedy opět krokem, který říká, nikam nespěchám stejně si tě najdu a konečně do svého chakrového oběhu dodala chakru.Jen co sešla mezi budovy už se na ní stočily pohledy všech přítomných.
„Co tu dělá Akatsuki? Musíme to rychle nahlásit Orochimarovi."
„Máte pravdu," pronesla trochu hlubším hlasem.
„Přece jim hned nevyzvonim, že jsem holka. Trochu si se všema pohraju."
„Měli byste Orochimarovi nahlásit, že tu má návštěvu!"
Několik ninjů se oddělilo od ostatních a mířilo kamsi na druhý konec vesnice.
„Buď jdou k těm laboratořím nebo k tomu "paláci"."
Na nic nečekala a vydala se pomalu za nimi.
Přesně jak předpokládala za chvíli došla k tomu rozlehlému domu.
„Taky bych si dala říct bydlet tady," hvízdla v duchu.
Její myšlenkové pochody přeušil příchod Orochimara, který měl hned  závěsu Kabuta a Sasukeho.