Kitou přešla potichu do svého pokoje a když viděla, že je k ní Kisame otočený zády, začala se rychle oblékat.
Měla na sobě všechno co jí Kakuzu koupil:
Boty, kraťasy, krátké tričko a přes nej vestu co se nezapínala.Natáhla si i svoje "stále nikým nepokřtěné" rukiavičky. Do boty si opatrně zastrčila kunai, na nohu si připla pouzdro na kunaie a k pasu brašničku na shurikeny a do ní dala i pár zbraňovývh svitků.
„Díky bohu, že jsou tady všichni hezky zásobený zbraněma." (Komu pak to zase šlohla xD)
Popadla svůj Aka plášť, klobouk, katanu a stužku do vlasů. Naposledy se podívala na klidně spícího Kisameho a v duchu mu záviděla, že si může přispat.
Potom šla do koupelny, kde spáchala základní ranní hygienu a nakonec si sepla vlasy do stužky.
Ještě přes sebe přehosila plášť a katanu pod nej schovala tak ,aby nebyla vidět, ale i přes to jí mohla mít kdykoliv po ruce.
S poslední věcí v ruce, a kloboukem, který si ještě nenandávala přešla k Itachiho pokoji.
Potichu do něj vešla a sedla si na okraj Itachiho postele. Nepatrně se spícím Uchihou zatřásla, aby se probudil.
„Copak hoří?" Zamumlal ještě na půl spící.
„Ne jenom jsem se přišla rozloučit."
To už se Itachi probral úplně a sedl si, ignorujíc tím fakt, že právě ukazuje Kitou svojí obnaženou hruď a ta má co dělat, aby nezčervenala.
„Co myslíš tím rozloučit?"
„Madara změnil plány a proto musím odejít o den dřív."
„Stalo se něco?"
„Nevím, ale říkal, že mě chce mít co nejdřív zpátky, takže můžu očekávat, že jakmile se vrátím, budu v jednom kole."
„Už víš, kde začneš hledat?"
„Zkusím to v Rýžové zemi."
„Proč tam?"
„Je tam Skrytá Zvučná a podle všeho tamním ninjům velí Orochimaru."
„A tohle ses dozvěděla jak? Protože kdyby to věděl Madara hned by nás tam poslal."
„Já vím věcí!" Ušklíbla se. 
Koukla se na hodiny a všimla si, že má ještě hodinu čas.
„Asi se dojdu nasnídat," vstala a zamířila ke dveřím.
„Počkej půjdu s tebou, teď už stejně neusnu."
Počkala tedy dokud se neoblékne a pak společně zamířili do kuchyně.
Celou dobu spolu mluvili a oba věděli, že to může být i naposled, přece jenom Kitou neměla moc zkušenosti v boji, i když bojovala víc než dobře, ještě nikdy nebyla vystavena takové situaci, aby někoho zabila a potom tu byla druhá věc-je člen Akatsuki, největší zločinecké organizace.
Potom jí doporovodil před skrýš, kde stál Madara s maskou Tobiho.
„Co se děje Itachi? Chováš se jako by se konal pohřeb a to dokonce můj," usmála se na něj povzbudivě.
Stoupla si na spičky a krátce ho políbila.
„Vrátím se co nejdřív to půjde, slibuju!"
Madara jí ještě dal nemalý obnos peněž a ona si hned představovala jak musel Kakuzu prskat jak kočka co chrání mladé.
Potom už si nasadila klobouk a pomalým, ale i dostatečně rychlým, krokem vyrazila vpřed.
Na svých zádech ještě cítila Madarův a Itachiho spalující pohled, když jí pohltily stromu a ona zmizela kdesi v hlubokém lese.
„Proč jsi jí poslal dřív," otočil se na Madaru.
„Chci jí co nejdřív zpátky. Její schopnosti se čtením myšlenek se můžou hodit a já jen můžu doufat, že to není všechno co dokáže."
„Takže on netuší, že dokáže s lidmi skrz myšlenky komunikovat!"
Neznatelně se ušklíbl. Uvědomil si, že Kitou se zase nechová k Madarovi až tak důveřivě. Podala mu základní informace, ale to nejlepší si nechala pro sebe.

Kitou ač Itachimu slíbila, že se vrátí co nejdřív, tak nikam nespěchala. Trochu se nad tím pozastavila, ale potom to pustila z hlavy. Nikdo se přece nemusí dozvědět, že se loudala. Ani Itachi ne.
Na večer narazila na jednu menší vesničku a tam zjistila, že je asi den chůze od Konohy a to se jí moc nelíbilo. Určitě tu narazí na spousty jejich shinobi. Věděla, že by to znamenalo menší kopmlikace nebo možná.....
Pro někoho to možná bylo šílené, ale ona se rozhodla, že si udělá menší výlet so skryté Listové.
Našla si hotel a předem zaplatila za jednu noc. Ráno vyrazí časně a nehodlá čekat, až se na recepci někdo objeví.
„Jsem zvědavá jestli se mi to podaří. Listová je přece jenom nejinformovanější co se týče Orochimara," přemýšlela nahlas, když se pokoušela usnout.
„Bude to buď a nebo."
Ráno vyrazila ještě před svítáním. Svůj pokoj nechala odemčený a vyskočila ven oknem. Nikdo jí přece nemusí vidět takhle časně odcházet.
„Když si pospíším, tak bych tam mohla po setmění dorazit."
Vyskočila na nejbližší větev stromu a rychlým tempem vyrazila do Konohy.
Po cestě cítila mnoho silných, ale i slabších chaker co mířili stejným směrem jako ona, ale i opačným.

Přesně jak předpokládala, že jakmile padla tma, objevila se před ní hlavní brána do vesnice.
Zhluboka se nadechla a teď už se jenom modlila ke všem bohům, včetně Jashina, aby to, co plánovala, vyšlo.
Jen co prošla bránou, uviděla vedle sebe malou boudu, ve které seděli na své hlídce Izumo a Kotetsu a koukali na ní jako na největší zjevení.
Chtě nechtě se musela pobaveně ušklíbnout a byla i ráda, že to přes její klobouk s třásněmi není vidět.
Jakmile zamířila jejich směrem nemohla si nevšimnout jako oba stuhli a nenápadně si vzali do ruky kunai.
„Co tu chceš?" Vyjel na ní nepřátelsky Kotetsu.
„Taky přeju příjemný večer."
„Ptal jsem se co tu chceš! Tak koukej odpovědět."
„Přišla jsem za Hokagem. Mohli byste mě u ní ohlásit, aby to hned nevypadalo, že útočím?"
„Ha to sotva! Mezitím co jeden z nás odejde, tak toho druhýho bez problémů vyřídíš a pak si dojdeš i pro Hokage-sama."
„A na tuhle teorii jsi přišel prosím tě jak," zeptala se udiveně, ještě udělala pár kroků směrem k nim a všimla si karet co měli položené na stole.
„Co maj všichni s tim pokrem?"
„Kdo je teď na řadě?"
Izumo pokynul na Kotetsua a Kitou se pomalu, aby stále viděli na její ruce, natáhla pro Kotetsovi karty.
Chvíli si je prohlížela a potom ty karty sbalila a položila na stůl.
„Nemyslím si, že bys s těmahle kartama měl pokračovat pokud nechceš, aby tě pěkně vobral. A teď už prosím-můžete mi zavolat Tsunade?"
„Už jsem řekl, že tě tady samotnou s jedním z nás nenecháme."
„Fajn, tak to tady budeme sedět do rána, hrát karty a čekat než vás sem příjde někdo vystřídat. Potom tady budete sedět tři a ten čtvrtej už konečně pro tu náladovou semetriku dojde?"
„Neurážej Tsunade-sama!"
„Neurážim, jenom říkám co si vždycky všichni myslej, když na ně zase vyjede. A teď mám k vám dotaz Kamizuki Izumo, Hagane Kotetsu."
Oba se zarazili a divili se jak to, že zná jejich jména.
„Jak jste si asi už stihli všimnout, tak jsem z Akatsuki, takže kdybych vážně přišla zabíjet, myslí te si, že bych se tu s vámi vybavovala a čekala? Já bych řekla, že ne. Prostě bych vás zabila a pokračovala v cestě."
„Tak teď mi nasadila brouka do hlavy.
...Ne nemůžu se jí nechat ošálit je přece z Akatsuki, určitě něco chystá."
„A nebojte se, vážně nic nechystám," řekla vesele.
„Odkud znáš naše jména?"
Opatrně, aby jí stále nebylo vidět do tváře si položila ukazováček na ústa.
„Pššš...to je moje malé tajemství.
A teď, už mi konečně zavolejte tu Tsunade nebo si potom do její kanceláře vtrhnu jako uragán a je mi jedno jak to bude vypadat."
Oba ještě chvíli váhali, ale potom udělali své klony a poslali je pro Tsunade.
Nečekali ani pět minut a už tam přibíhala Tsunade ve tváři vražedný výraz.
„Co tu chce verbeš z Akastuki?"
„To musej hned všichni slovně útočit? Co jsem vám udělala?"
„Ptala jsem se co tu chceš!"
„Na to už se mě ptali i tamti dva," pokynula na chuuniny stojící opodál.
„Přišla sis pro Jinchuurikiho?"
„Ne."
„Zničit vesnici?"
„Ne."
„Zabít mě?"
„Ne."
„Tak co tedy?"
„Chci informace."
„Jaké informace?"
„O Orochimatovi," řekla jako by se bavili nad počasím.
„Nevím pro bych ti měla nějaké dávat!"
„Řekněme, že ho hledám. Je to zrádce naší organizace."
„Orochimaru patřil k Akatsuki?"
„Další položka, co si k němu můžete vyplnit."
„Přestaň se mi vysmívat do očí!"
„Dobrá tedy. Co uzavřít malý obchod Tsunade? Ty mi dáš ty informace co chci a já ti na oplátku..."
„Ty mi na oplátku řekneš kdo jsi!"
Kitou se na chvíli zamyslela, ale nakonec kývla.
„Jak chceš, aspoň bude legrace."
„Ta její podmínka se dá tak krásně obejít až mě bolí jak jí oklamu."
„Zítra v poledne tady u brány," řekla ještě a zmizela v obláčku kouře.
„Klon? Celou tu dobu to byl klon?"
Skutečná Kitou to všechno pozorovala, pečlivě ukrytá ve stínu nedalekého domu.
„Musim si najít nějaký nocleh, ale kde mě nikdo nebude hledat....Potřebuju místo, které se moc nehlídá."
„Mám to," zašeptala a zamířila na druhý konec vesnice.
Stanula před zavřenými vraty na nichž byl namalován znak klanu Uchiha.
„Snad se nebude Itachi zlobit," a opatrně, aby nadělala co nejmíň hluku, bránu otevřela.
„Bezva a teď ještě hledat barák, u kterýho nebude hrozit, že mi každou chvíli spadne na hlavu."
Po půl hodině hledání objevila relativně nezbořenou budovu.
„Fůůůůj, sice se to stalo už dávno, ale od té dobu tady asi nikdo nevětral!"
Všude to páchlo zaschlou krví a jedinná čistá místnost v domě byl malý pokoj.
„Sice nic extra, všude samej prach, ale postel tu je, tak co?"
Pootevřela okno, aby se v noci díky prachu neudusila. Potom i ještě sundala boty, klobouk a plášť a lehla si do postele.