„Zato ty máš pěkný kimono." Prohlédla si svou bělovlasou přítelkyni, která na sobě měla černé kimono s bílými květy na rukávech a na záda si dala dva vějíře.
 
„Jop! Mimochodem neviděla jsi Naomi?"
„Ne," zavrtěla hlavou, když v tom se kousek od nich ozval nějaký zvuk. Vydaly se tedy za ním a tam spatřily Naomi, jak trénuje házení kunaiů.

„Naomi!" Zavolala Kitou a v tu chvíli už uhýbala hozenému kunaii.
„Bezva! Dávej příště pozor, já tu nejsem ta nesmrtelná," zavrčela podrážděně.
„Promiň," řekla nervózně Naomi a rychle přiběhla ke svým čekajícím společnicím.
„Co to oblečení?"
„I já mám pár es v rukávu, ale musela jsem ho zvětšit, už mi bylo prakticky malý," zašklebila se blondýnka a s očekáváním v očích se otočila na hnědovlásku.

„Takže," spustila Kitou, „včera jsem vyšla na menší výzvědy a poslouchala stráže u brány vesnice. Prý se chystá útok na Konohu-vážně nevím kým-a Kazekage jim tam poslal nějaké posily. Proto si musíme pospíšit nebo můžeme přijít pozdě."
„Kdy má ten útok být?"
„Za dva dny."
„Promiň, ale tak rychlá vážně nejsem. Víš, jak dlouho už jsem nebojovala?"
„Sedm-osm let?"
„Máš recht, takže si to laskavě uvědom."
„Neboj se, se vším se počítá," usmála se hnědovláska-momentálně černovláska.
„Už jsem nad tím přemýšlela, ale několikrát bych na nás mohla použít techniku přemístění. Ušetří nám to několik hodin běhu, takže do vesnice to nejspíš stihneme jen tak tak."
„Proč nás nepřemístíš rovnou tam?"
„Je to moc daleko. Nejspíš bych tak náhlým výdejem chakry zkolabovala. Sama bych se tam nejspíš dostala tak na třikrát, ale ještě s vámi to bude pomalejší. Vždycky nás přenesu a potom nějakou dobu poběžíme. To by neměl být problém ani pro tebe Naomi," usmála se povzbudivě Kitou.
„To ne," přikývla blondýnka.

„Ještě tak dvakrát a budeme před branami vesnice," řekla zadýchaně Kitou a čekala až se jí chakra opět doplní.
Sice jí měla spoustu, ale velký výdej jí vžycky příliš vyčerpal."
„Kitou jsi v pohodě? Můžeme na chvíli zastavit a odpočinout si."
„V pořádku," zakroutila hlavou.
„Jenom pět minut víc ne a bude mi zase hej," usmála se mdle a dál soustředila svou chakru do nohou, aby nespadla z větví stromů po kterých skákaly.

Mezitím v Konoze
„Volala jste nás, Hokage-sama?"
„Ano. Vím, že jste měli právě odcházet na další pátrací misi, ale to teď bude muset počkat. Podle všeho se na nás chystá útok a i kdyby to byl planý poplach, tak musíme být připraveni. Proto nemohu vesnici tak najednou oslabit o jednotku silných ninjů. Připravte se tedy na boj."
„Hai," ozvalo se sborově a skupinka shinobi se vydala k sobě domů připravit vše potřebné.
„Itachi," ozval se za Uchihou Deidarův hlas.
„Hn?"
„Najdeme ji, ale teď to tu musíme ochránit, abychom jí vůbec měli kam přivést."
„Nejde mi to do hlavy. Byla smrtelně zraněná, ale i přesto se nám jako duch rozplynula před očima. Nehledě na to, že ten parchant Madara zdrhnul."
„S tím nic nenaděláš. Pokud jí máme najít, tak jí najdeme. A teď se půjdeme všichni najíst. Sice je vyhlášená pohotovost, ale to jenom znamená, abychom byli vždycky připraveni k boji."

Kitou-Naomi-Abel
„Je to divný," řekla trochu zadýchaně Kitou.
„Co je divný?"
„Nikde necítím přítomnost větší skupinky lidí, krom vesničanů v Konoze."
„Máš pravdu, krom zvířat a nás tu nikdo není." Přikývla Abel.
„To ale neznamená, že se tu nemůžou kdykoliv objevit. Proto navrhuju, abychom se šly někam najíst s prázdným žaludkem se špatně bojuje."
To už Kitou nevydržela a musela se začít smát až se na ní její kamarádky nechápavě dívaly.
„Je poznat, že jsi nějakou dobu byla s Deidarou. Pokaždé, když na něco čekal nebo se nudil, chtěl se někam jít najíst."
Obě jí úsměv opětovaly a pomalým krokem se vydaly do vesnice.
Tam je však zadrželo několik ANBU hlídek.
„Promiňte, ale do vesnice je vstup momentálně zakázán."
„A důvod?"
„Do toho vám nic není."
Na Naomi už byl vidět jasný vztek a Abel, ač se jí to příliš často nestávalo, taky neměla daleko od toho, aby nevypěnila. Kitou byla kvůli jejich rychlému přesunu unavená, jakkoliv se to snažila skrýt. Byla jenom nepatrný kousek od toho, aby po tom chlápkovi z ANBU vystartovala a během chvíle ukončila jeho život.
„Abel, Naomi, uklidněte se," řekla Kitou překvapivě klidným hlasem a zaměřila svou pozornost na hlídku.
„Nechceme působit potíže, ale máme za sebou tři dny dlouhé cesty s Písečné vesnice a chceme si odpočinout. Podle toho zmatku bych řekla, že vaše vesnice očekává útok a je nanejvýš nebezpečné někoho nechávat za ochrannými zdmi vesnice ač to není její obyvatel. Proto vás prosím, pusťte nás dovnitř," při poslední větě nahodila výraz opuštěného štěněte což všechny donutilo se nad nimi slitovat a pustit je do vesnice.
„Blbci," pomyslely si všechny tři, když se vzdalovali od brány. Ani jeden si nevšiml jak s nimi Kitou pomocí lehkého genjutsu manipuluje.
„A to si říkaj ANBU," řekla potichu a nevěřícně zakroutila hlavou.
Vešli do restaurace, která byla relativně blízko brány, takže měly perfektní výhled, kdyby se něco radikálního dělo a přitom to bylo dostatečně daleko, aby nebyly příliš na očích měnícím se hlídkám.
Zapadly do nejbližší volné kóje a čekali, až k nim někdo přijde a obslouží je.
Slyšeli servírku jak zašla do vedlejší kóje, ale Kitou se vůbec nechtělo čekat a díky čtení myšlenek věděla, co si její kamarádky chtějí objednat se postavila a rukama se opřela o stěnu dělící jejich box a ten vedleší.
„Sumimasen," řekla a ignorovala podrážděné pohledy, k jejímu překvapení, bývalých členů Akatskuki.
„Trochu pospícháme a pánům jistě nebude vadit, když si objednáme jako první," usmála se na ně.
Hidan už se na ní chtěl vztekle rozeřvat co si to dovoluje, ale Kisame ho zadržel a jenom zakroutil hlavou, aby nedělal zbytečný rozruch.
„Co to tedy bude?"
„ Jednou bakudan (vařené vajíčko zabalené v surimi), Omusubi (rýžové koule) a extra porci Dango."
„Všechno?"
„Ano, děkujeme," s tím si sedla a měla co dělat, aby nevyprskla smíchy, když viděla výraz Itachiho, Deidary a Hidana, když objednala jejich oblíbená jídla.