Naše trojice se právě vracela z kina, když v tom z postraní uličky vyšlo několik mužů s nožem v ruce.
„Naomi, vážně, proč jsi musela vybrat film, kde pořád něco vybuchuje?"
„Líbí se mi to," řekla pouze blondýnka, ale to už si i ona všimla několika přítomných.
Naomi s Kath jako na povel ztuhly, ale Abel si zachovala chladnou hlavu.
„Copak chcete," zeptala se jich tónem jako když mluvíte na malé děti.
„Nemluv na nás jak na malý haranty holčičko nebo se tobě a tvým kamarádkám něco ošklivého stane," řekl jeden z nich podle všeho vůdce skupinky.
„Sakra! Umět používat chakru, tak s těma hajzlama rychle zatočim. Tady to bohužel nejde," přemítala sklesle.
„Opravdu? Podle mého by jsi nebyl schopný se mě ani dotknout natož mi ublížit tím tvým rádoby nožíkem."
Kath a Naomi jenom šokovaně přihlížely. Proč toho chlápka Abel provokuje, když je v očividné výhodě."
„Abel…"
„V pohodě Kath," natočila hlavu směrem k ní a povzbudivě se usmála.
„Nedovolím, aby se vám dvěma něco stalo."
„Jak dojemné, ale bohužel neměla jsi mě provokovat! Všichni na ně!"
Rozešli se tedy směrem k dívkám stojícím k sobě zády, ale po chvíli se zarazili a zmohli se pouze na přihlížení nastalé situace.
Ačkoliv ten večer nefoukal vítr Abel začaly povlávat vlasy a její černé oči získaly červenou barvu, která zářila do tmy.
„Neměl jsi si s námi nic začínat," řekla Abel hlasem, který jí vůbec nepatřil. Byl hlubší, zlověstnější a krvelačnější.
„Vyšiloval jsi, že jsem k tobě mluvila jak k dítěti, problém však je, že oproti mě dítě stále jsi."
Poté se rozeběhla a po chvíli byla její ruka zaražená v hrudi onoho vůdce skupinky.
„Nestojíte mi ani za snahu," řekla opovržlivě a tentokrát se vítr skutečně rozfoukal nebo to tak aspoň vypadalo.
Jenom Katharinino bystré a stále vytrénované oko zachytilo, že se na okamžik Abel v ruce mihl pár vějířů.
Během chvíle bylo na silnici několik osob, ze kterých rychle vyprchával život a kolem hlav se jim tvořila svatozář z životodárné karmínové tekutiny-krve.
„Děcka!" Zavrčela Abel a otočila se na své kamarádky. Její oči už nabyly černé barvy a znepokojeně sledovaly reakci těch dvou, která přišla posléze.
Naomi ošklivě zezelenala a odběhla k blízké popelnici, kde se následně pozdravila s popcornem a colou, které měla v kině a teď toho litovala.
Kath si tu scénu stále promítala v hlavě a v její tváři nebyla rozpoznatelná žádná emoce. Viděla už lidi umírat a to mnohem horším způsobem přičemž několikrát to bylo její vlastní rukou.
Zhluboka se nadechla a s chladným pohledem se otočila na Abel.
„Co jsi vlastně zač?"

„Nikdy bych si nemyslela, že něco jako upír může existovat," zasmála se Naomi a zatočila se na židli v Katharinině pokoji, kam se všechny uchýlily, aby jim mohl Abel vše vysvětlit.
„Co všechny ty povídačky, že upíři nesnášejí světlo?"
„Pravda to je. Ale já jsem se už jako upír narodila a oba mí rodiče jsou také upíři. Je to ojedinělé, aby měli dva upíři biologického potomka, ale když už se tak stane, má jejich dítě několik nevídaných vlastností včetně možnosti chodit na denní světlo."
„Proč je to tak ojedinělé?"
„Dítě by v tělo matky minimální šanci na přežití. Upíři se živí krví, protože jejich tělo krev spotřebovává, ale nevytváří. Proto je riziko, že když bude matka bez dostatečného přísunu krve, pro dítě jí nebude dostatek a k němu se dostane málo živit. Ale upřímně o tohle jsem si nikdy moc nezajímala, takže odborník vážně nejsem."
„Kolik ti vlastně je?"
„Hodně."
„Ale notak Abel," udělala Naomi psí oči.
„No tak dobře brzy mi bude 421 let."
„Fíha," hvízdla blondýnka.
„Jak jsi si tak jistá, že nám můžeš věřit?" Měřila si jí podezíravě Kath.
„Připadá mi, že jsem u výslechu. Přiznej se, že ty už jsi tohle někdy dělala?"
Kath se na chvíli zasekla.
„Možná."
Tomu se musela Abel zasmát, ale nechala tu být.
„Nechcete tu dneska přespat? Máma se stejně už nevrátí, takže byt je úplně volný."
„No já nevím," zamyslela se Abel.
„Promiň Ab, ale rakve tu vážně nemám. Snad ti bude stačit obyčejná postel pro smrtelníky," utahovala si z ní hnědovláska.
„Ha! Ha! Ha! Děsně vtipný!"
„Taky si myslim," ušklíbla se.
„Obvykle vůbec nespím, ale pár hodin týdně mi neuškodí," usmála se Abel a záměrně ignorovala, že jí Katharin před chvílí řekla Ab. Jednou to udělal její strýček a okamžik po tom už mohl oplakávat levou ruku.
„Takže dobrou," ozvalo se po chvíli trojhlasně a všechny tři už za chvíli klidně oddechovaly.
Tu noc se jim zdálo o minulosti, aniž by věděly, jak moc jí mají podobnou.
Ráno se jako první probudila Abel, která toho nepotřebovala naspat tolik. Potichu vstala a odebrala se do koupelny, která byla hned vedle Katharinina pokoje.
Dala si rychlou sprchu a poté si půjčila nějaké Kathiny věci. Potom si už jenom sedla na židli u stolu a jala si prohlížet Akatsuki plakát. Přesněji nemohla odtrhnout pohled od jedné osoby, která se jí vždycky líbila.
Asi za hodinu se vzbudily i Naomi s Katharin.
„Dobré ránko," usmála se na ně Abel.
„Hn," bylo jediné co z nich vylezlo. Vstaly a měřily se pohledem, když  tom se skoro nastejno rozeběhly a mířily do koupelny div se nepřerazily. To celé bylo doprovázeno Abeliným smíchem.

„Co podnikneme dneska?"
„Nevím, co navrhuješ?"
„Včera bylo kino a moc valně to nedopadlo," ušklíbla se Kath.
„Co takhle nákupy?"
„COOO?!" Zakřičela nepříčetně Naomi, až to bylo slyšet všude možně a lidé si jí pohoršeně prohlíželi.
„Co ti vadí? Víš, jak dlouho už jsme nebyly nakupovat, a prý otevřeli nový obchod s oblečením."
„Koho to zajímá! Já trpím akutním nedostatkem peněz," snažila se vymluvit.
„Jasně! Tak proč máš peněženku doslova narvanou?"
„No…t-to…"
„Mám tě! Takže se nevymlouvej a jestli Abel souhlasí, tak jdeme!"
„Já nemám nic proti."
…
Celý den strávily nakupováním a jak je při těchto příležitostech obvyklé-pomlouváním. J
Pomalu se stmívalo a ony obtěžkány taškami mířily tentokrát k Naomi domů. Její otec byl opět na služební cestě, tak to nemělo komu vadit.
…
„Jdete se mnou ještě ven?" Zeptala se Abel.
„Proč?" Upřely na ní kamarádky nechápavý pohled.
Isabel se nechtělo nic vysvětlovat, tak jenom ze své kabelky vyndala krabičku cigaret.
„Abel, víš, že bys tohle dělat neměla!"
„Nebo co? Dostanu rakovinu a umřu? Skvělej vtip Kath. A potřebuju nějaký nezdravý zpestření svého ještě hoooodně dlouho nekončícího života."
„Jak myslíš," pokrčila hnědovláska rameny.
„Jsou to tvoje …ehm… prokouřený peníze," dodala Naomi.
„Ale tak jako tak půjdeme. Přece tě nenecháme jít samotnou a nechat tě napospas nebezpečným živlům."
„Snažíš se žertovat?"
„Kdo? Já?"
„Kdo jinej!"
„To bych si nedovolila. Ale nezajdeme potom ještě někam do klubu?"
„Proč ne. Když už je sobota, tak si jí musíme užít," souhlasily Naomi a Abel.
„A do kterýho chceš jít?"
„Do Soundu."
„Nepouštěj tam až od osmnácti?"
„To jo, ale hlídač je starej známej. Jenom se budem muset trochu jinak oblíknout, aby z toho zase on neměl problémy."
„Kde ty bereš takovýhle známý?"
„Nechtěj vědět," mávla jenom rukou a dál to odmítla rozebírat.
Abel si na sebe vzala černé upnuté tříčtvrťáky a tmavě červené tričko na ramínka s velkým výstřihem.
Naomi se s tím nijak nezaobírala a oblékla se skoro jako vždycky.(viz. Obr.kap.1).
Katharin si na sebe oblékla černou sukni přes kterou dala červený pásek zakončený křížkem a bílé tričko. Černé nadkolenky a kozačky téže barvy a vlasy si svázala do dvou culíků.
„Můžeme?" Zeptala se Abel.
Kath s Naomi pouze přikývly a vydaly se směr-centrum města, které bylo vzdálené asi 20 minut cesty.
Asi po deseti minutách se dostaly na místo, kde je včera přepadli ti chlápci. Všude byly žluté pásky zamezující vstup a stále byl ve vzduchu cítit pach krve.
„Byl to pořádný masakr, co?"
„Ani ne," pokrčila Abel, „věř mi, že jsem byla svědkem mnohem horších."
„Za těch 400 let jsi toho musela hodně zažít."
„To ano."
„Půjdeme se podívat?" Navrhla Naomi.
„Nebude tě to moc dráždit Abel?" Otočila se na přítelkyni Kath.
„V pořádku," přikývla a jako první podlezla pod páskou.
Všude na zemi i po stěnách byla krev a na zemi křídou obkreslené siluety teď už chybějících těl.
„Kdyby někdo přišel na to, že s tím máme něco společného, tak…"
„Mu prostě vymažu paměť, aby to nemohl vyžvanit dál."
„To dokážeš?"
„A proč by ne," pokrčila nesmrtelná rameny.
Chvíli se ještě rozhlížely, když v tom Katharin zaujal v blízké uličce nepatrný pohyb. Vydala se tedy tím směrem a po chvíli vyděšeně vykřikla, když jí jakási vlna strhla na zem.
Abel a Naomi byli v mžiku u ní, to už ale byly zasaženy i ony a po chvíli  se už ocitly v říši snů.