Vyhoupla se na odeslaného koně a Chris každou chvíli očekával, že se během příštích okamžiků bude nažit uklidnit vzpínající se zvíře, ale nic takového se nestalo.
„Co tam stojíš jak solnej sloup. Jedeme ne?"
Probral ho z letargie její hlas. Přikývl a také nasedl na svého koně a během pár chvil už byli mimo vesnici.
„Za jak dlouho se plánuješ vrátit na hrad?"
„Za pár dní, asi. Chci se ještě stavit na jednom místě a tipnul bych, že se bude líbit i tobě."
„Vážně? Kam chceš jet? Řekni," zasvítily jí oči nadšením.
„Budeš si muset minimálně do zítřejšího večera počkat," zasmál se a pobídl Bleska, aby jel rychleji. Aiko udělala to samé a jejich trošku rychlejší jízda se během chvíle změnila v závod plný smíchu.
Když se začínalo stmívat, zastavili u jezera, kde rozdělali oheň, odsedlali koně a nechali je na volno, protože věděli, že nikam neutečou a po jídle si hlavu podepřeli sedly svých koní a během chvíle oba usnuli.
Ráno se probudil jako první Chris a k jeho překvapení si z něj Aiko udělala polštář.
Než stačil jakkoliv zareagovat, začala se probouzet i hnědovlasá dívka a jakmile zjistila na kom spí, lehce se začervenala a sedla si.
„Dobré ráno," usmál se zlomyslně princ.
„Ehm…dobré," odpověděla a šla nachystat jídlo.
…
„Pááni," bylo jediné na co se Aiko zmohla, když večer dorazili do další vesnice.
„Štípni mě, jestli se mi to nezdá."
„Vážně?"
„Ne!" Zakroutila rychle hlavou a zasmála se.
„Vesnice s horkými prameny. No to je snad sen."
„Znáš ji?"
„Tuhle vesnici ne, ale u nás jsem si vždycky našla čas zajít si do lázní. Horké prameny perfektně uvolňují ztuhlé svaly a skvěle se v nich relaxuje."
„To máš pravdu," přikývl Chris a pobídl koně.
…
Když vyšla z převlékárny, nemohla se ubránit pobavenému úsměvu.
Kolem Chrise bylo snad deset dívek, které se z něj snažily cokoliv vymámit. Házely po něm svůdné úsměvy a celkově bylo poznat, že s ním flirtují.
Když si princ konečně hnědovlásky všiml, hodil po ní prosebný pohled.
„To si ze mě dělá srandu, ne!!!!" Pomyslela si, ale navenek se usmála. Po schůdkách vešla do horké vody a pomalu přešla k „davu" dívek.
„Promiňte," řekla naoko plaše a když se na ní všechny podívaly, pomalu přešla ke Chrisovi a posadila se mu na klín, „ale tenhle je můj," přeměřila si je všechny výhružným pohledem, a aby tomu přidala ještě korunu objala prince kolem krku. Líp se jí tak sedělo a v duchu se bavila těmi překvapenými i žárlivými pohledy.
„Chrisi zlatíčko, copak tohle se dělá," podívala se na něj naoko ublíženě a ukazováčkem mu lehce přejela od brady až k hrudníku, „obzvlášť, když jsem hned vedle."
„Promiň můj lotosový kvítku, ale za tohle já opravdu nemůžu," uchopil její bradu mezi palec a ukazováček a políbil jí.
Aiko si přitom v duchu opakovala jediné slovo: „NEZABÍJET!"
Když se všechny dívky zklamané tím, že nepochodili u toho neznámého fešáka, odporoučely pryč, chytila Aiko Chrise pod krkem a pomalu ho začínala škrtit.
„Ještě jednou mi řekni lotosový kvítku a postarám se o to, abys už nikdy nemohl mít dědice pro to svoje slavné království."
„J-jasně," řekl chraplavým hlasem a potom co ho dívka pustila se rozkašlal.
„Ne-neměla bys mě spíš chránit než přizabíjet?"
„Mám tě chránit před cizíma o mě už řeč nebyla."
„Bože komu jsem se to upsal," zakroutil nevěřícně hlavou.
„Vážně o chceš vědět," zasmála se Aiko.
„Radši ne."

Byly to už dva týdny, co Christopher odjel z hradu pryč a král ho čím dál tím častěji vyhlížel.
Patnáctého dne se konečně dočkal a viděl, jak jeho jediný syn přijíždí na svém černém koni a hned v závěsu za ním jela postava v černém plášti, který zakrýval zbytek oblečení a tentokrát na bílém koni.
Když oba přijeli blíž, rozpoznal v té postavě dívku. Král se zatvářil zuřivě a během pár minut stál na nádvoří jako bůh pomsty.
„Christophere, kdo má být toto," ukázal na Aiko, která seděla na Hromovi s takovým klidem, jako kdyby se ti dva bavili o počasí a ne o ní.
„Toto je otče Aiko."
„Další milenka?" Teď už je poslouchali všichni přítomní a čekali, co princ odpoví.
„Ne a ačkoliv to teď bude znít divně a je to proti všem naším zásadám, bude moje osobní stráž."
„Dívka?!"
„Otče, v lese mě zajali nějací zloději a ona porazila během pár vteřin jejich vůdce, takže jsme mohli v klidu odejít."
„Musel to být nějaký slaboch."
„Právě že ne, byl minimálně o hlavu a půl větší než já."
„Ale to dívka ti sahá sotva po ramena," řekl, když si dívka stoupla dva kroky za prince.
„A? Já v tom nevidím problém veličenstvo. Nezáleží na velikosti soupeře ani jeho hmotnosti, když dokážete jeho sílu využít ku svému prospěchu."
„Aiko," řekl šeptem Christopher.
„Už mlčim," ušklíbla se a odvedla Hroma i Bleska do stáje, kde je předala podkoním a během chvilky se vrátila zpět na nádvoří a opět si stoupla za prince, tentokrát však celou dobu mlčela a tvářila se nepřítomně.
„Christophere, ale je proti všem naším zvykům, aby takové postavení měla žena. Ona ani nemá právo držet zbraň."
„Otče, je to cizinka vychovaná úplně jinými způsoby a já jí to dlužím."
„Dělej si co chceš. Konec konců je to tvůj život. Já můžu být jedině rád, že to není další tvá milenka."
„Ještě to tak," pomysleli si oba, ale navenek nedali nic znát.

Aiko byla na hradě již něco přes měsíc a nikdo jí ještě neviděl nijak než s pláštěm, takže pro všechny bylo záhadou co pod něm nosí. Pro všechny až na prince, který to ale odmítal říct. A kdokoliv se pokusil jí ho nějak odkrýt skončil na zemi a polykal prach nebo pro něj v horším případě si dal koupel v bahně.
Po celou dobu stála princi za zády jako stín. Sem tam mu s něčím poradila, když už byl v koncích a jí nebavilo poslouchat jeho bezmocné skuhrání a nebo když jednal neuváženě na své postavení a ani Leadrusovo domlouvání nepomohlo, stačilo, aby si prokřupla klouby na rukou a byla po problému.
 „Chrisi okamžitě vstávej!" Ozvalo se jednoho rána ze sousedního pokoje. Podle hlasu poznala, že se jedná o krále a snaží se dostat do pokoje svého syna. Na svou žádost měla pokoj vedle Christophera, aby mu mohla být kdykoliv po ruce, to však neznamenalo, že jí budou budit rodinné nesrovnalosti, které se řeší skrz dveře.
Odkopala ze sebe deku a začala se oblékat, přičemž si stále něco naštvaně mumlala. Nakonec si do vysoké boty zasunula svou dýku a na záda si připásala meč a vyšla ze dveří. Na plášť se vykašlala a v tu chvíli na něj neměla ani pomyšlení. Nesnášela, když jí někdo budil a to zrovna v tak nekřesťanskou hodinu.
„Děje se něco veličenstvo," zeptala se hraně milým hlasem a když se po ní všichni přítomní podívali, mohli v její tváři spatřit vztek.
„Nemohu se dostat k synovi do pokoje."
„To je samozřejmé když se na noc zamyká."
„Od kdy?"
„Od té doby, co mu tam Leadrus několikrát po sobě vlítnul v nejméně vhodný okamžik."
„Jak ho ale přinutíme, aby vstal?"
„Však ono se něco najde," ušklíbla se a zatvářila se jako bůh pomsty.
Jak se zdálo tak král jako jediný nezaznamenal, co má Aiko na sobě a nevěřícně si jí kvůli tomu neprohlížel. Avšak dva strážní a tři služebné na ní hleděli jak na zjevení.
Dívka přešla ke dveřím a rázně na ně zabušila.
„Chrisi otevři hned nebo ty dveře vyrazim!"
Z pokoje se nic neozvalo.
„DĚLEJ NEBO SI TAM PRO TEBE DOJDU A GARANTUJU TI, ŽE TĚ TO BUDE HODNĚ BOLET!!!!!"
Všichni přítomní se pro tentokrát přikrčili pod jejím hlasem, ale s osobou za dveřmi to jak se zdálo nijak nehlo.
„Výsosti, ty dveře doufám nepůjdou z mýho platu," řekla ještě a potom je vykopla, až sebou praštily o zeď.
To už plavovlasého následníka trůnu probudilo a první co spatřil byl obličej hodně naštvané Aiko.
„Děje se něco?"
„'Děje se něco?' Já ti povím co se děje. Člověk se tě tu snaží už asi deset minut probudit, ale ne-ty si chrápeš dál. A pro jistotu se i zamykáš, takže to probudilo i mě a já jsem kvůli tobě musela vykopnout dveře, ale věř, že místo nich bych nejradši nakopala tebe."
Dokončila svůj monolog a zhluboka dýchala.
„Mimochodem, proč jste ho chtěl probudit," otočila se na krále a ignorovala služebné, které začaly ještě na půl spícímu princovi chystat oblečení.
„Dnes má dorazit několik vážených hostů."
„K jaké příležitosti?"
„Na dnešní hostině si tady Christopher vybere svou nastávající manželku, jinak se z trůnu nehnu ani jako duch."
V obou hrklo, jak v princi, tak v Aiko, která si začala svého zaměstnavatele zkoumavě prohlížet.
„Proboha do čeho ho to soukáte, vždyť v tom vypadá, jako kdyby mě zácpu," zakroutila nevěřícně hlavou a rychle se začala přehrabovat v otevřeném šatníku, aby nikdo nemohl zahlédnou výraz, který byl momentálně v její tváři.
„Otče, můžete všichni odejít?," ozval se z nenadání Chris a po chvíle skutečně všichni odešli a v pokoji zůstal jenom on a stále otočená Aiko.
„Stalo se něco?"
„Ne, proč?"
„Chováš se divně."
„To se ti musí zdát," otočila se, na tváři falešný úsměv.
Chris si jí chvíli podezřívavě přeměřoval, ale poté to nechal být.
Aiko mu podala černé kalhoty a rudou košili za zlatým vyšíváním.
„Vezmi si k tomu ty tmavé boty," dodala a chtěla odejít z pokoje.
„Vážně se s tebou nic neděje? Co mi otec oznámil, to kdo všechno dneska přijede, se mi zdáš divná. Předtím jsi byla naštvaná, ale teď jsi nějaká zamlklá."
„To se ti musí jenom zdát. Jestli mě teď k ničemu nepotřebuješ, doufám, že ti nebude vadit, když si dám do odpoledních hodin volno. Vrátím se včas, než dorazí ostatní, o to se bát nemusíš."
„Volno?"
„I já si musím někdy něco zařídit," pokrčila rameny, ale celou dobu se mu nepodívala do tváře.
„Dobře," svolil princ, ale to už Aiko v pokoji nebyla.
Dívka mířila rychlým krokem směrem ke stájím a všechny kdo si jí cestou nějak prohlíželi obdařila naštvaným pohledem.
Rychle osedlala Hroma a během chvíle vyjížděla kvapným tempem z hradu. Chris pozoroval její odjezd z okna a připadal si, jako kdyby měla odjíždět už navždy a on mohl za to, jak se právě cítí.