„Ty mě vlastně nevidíš, co? To je škoda, protože hned by šlo všechno líp," zamumlala a v tu chvíli se zvíře uklidnilo a drclo do ní hlavou, což jí udivilo.
Chvíli zápasila z křovím (XD) které ne a ne pustit uzdečku a když se jí to po chvíli povedlo, zavedla Bleska k nedaleké tůni, kde se mohl v klidu napojit. Znovu si z blízka prohlédla zranění a musela usoudit, že není až tak zlé, jak na první pohled vypadalo. Už ani nekrvácela, proto, když se ujistila, že bude v pořádku, rozhodla se jít hledat pohřešovaného prince.
Jediná „normální" možnost byla, že se nachází v jeskyních, které se linuly hluboko do nitra skal, ale proč by nechával svého koně venku a zraněného, když na něm bylo vidět, že mu na zvířeti záleží.
„Leda že by se mu něco stalo," zamumlala a potichu, ale rychle se vydala do největší jeskyně.
Plížila se kolem zdí a v tu chvíli byla ráda, že nemá boty, protože ty by v tuto chvíli nadělaly spoustu randálu.
Před tím v tůni ke svému údivu zahlédla svůj odraz a podle chování Bleska usoudila, že momentálně jí může vidět kdokoliv.
Zarazila se, když zaslechla nějaké zvuky. Rozhodla se jít dál a po chvíli se dočkala pověstného „světla na konci tunelu" a ocitla se v obrovské kruhové jeskyni, kde plápolalo několik tuctů ohňů. Ony zvuky, které zaslechla před chvílí, byly hlasy lidí, kteří tu neustále pobíhali sem a tam.
Všichni muži ať dospělí nebo malí chlapci měli u pasu připásanou dýku.
„A ženský zase nic," pomyslela si v duchu.
„Feministky na ně. Ty by s nima zatočily, že by nevěděli kde je nahoře a dole."
Začala se rozhlížet po celém prostranství, jestli náhodou neuvidí Christophera.
„Bingo," usmála se, když ho zahlédla na opačném konci jeskyně, bohužel svázaného.
„A jajaj," zamumlala.
„Jako bych mu neříkala, ať nejezdí sám, pitomec! Tohle nepůjde snadno. Všichni-skoro-jsou tady ozbrojený a s prázdnýma rukama na ně nepůjdu, zas takovej sebevrah nejsem."
Všechen rozruch ustal, když do „hlavní" jeskyně vešel muž, kterého typovala tak na třicet. Měl dlouhé černé vlasy stažené do ohonu a i na tu dálku si všimla, ještě černějších očí. Přes levou tvář se mu táhla ošklivá jizva a u pasu se mu kromě dýky houpal meč.
„Vypadá jako katana…Hodně nevkusně přezdobená katana," dodala.
Celá katana byla černá, ale na jejím pouzdře bylo zasazeno několik drahých kamenů a pouzdro samotné bylo zdobené zlatem.
Nikým nezpozorována se dostala podél zdi blíž k Chrisovi a podle všechno vůdci těhlech…lidí, aby mohla vyslechnout o čem to mluví.
„…Jestli pak tohle není samotný princ našeho krále, Christopher."
„A kdyby jo, tak co?"
„Kdyby ano,"zlomyslně se usmál, „už slyším ty hory zlata co nám tvůj otec za tebe dá."
„A kdybych nebyl princ?"
„Museli bysme tě zabít. Jsi jenom další hladový krk navíc."
„Buď a nebo, že?"
„Přesně tak, ale podle tvého oblečení a výstroje koně, který je venku si myslím, že ta první možnost je ta pravá."
„Možná, ale…"
„Tohle je hodně prekérní situace," pomyslela si Aiko během toho, co je poslouchala.
„Je možnost, abych se odtud dostal sám?"
„Musel bys mě ty nebo někdo z tvého doprovodu porazit, ale vzhledem k tomu, že jdi tu sám a ještě k tomu zraněný, nemáš sebemenší šanci.
„A kdo tvrdí, že je tu Christopher sám," ozval se černovlasému za zády dívčí hlas.
Všichni přítomní se tím směrem otočili a z nejtmavšího koutu kam světlo ohně nedosáhlo, vyšla asi patnáctiletá dívka s černým pláštěm, který jí byl očividně velký.
„A ty jsi?"
„Aiko, doprovod tady jeho veličenstva," řekla chladným hlasem a obdařila černovlasého muže stejně chladným pohledem svých hnědých očí.
Nemohla si nevšimnout povýšených pohledů mužského osazenstva.
„Zaujal mě váš návrh…"
„Eclipse, jmenuji se Eclipse."
„Zaujal mě váš návrh, Eclipsi. Pokus někdo z princova doprovodu nebo princ samotný, který je zraněný, vás porazí v souboji, mohou v klidu všichni odejít."
„Ano, to jsem řekl. Ale nikdy jsem netvrdil, že se to týká i žen," řekl povýšeně.
„Ah, opravdu?" Pousmála se Aiko.
„Mě to však problém nečiní."
„Avšak mě ano," otočil se na s úmyslem odejít.
„Bojíte se, že vás porazí dívka?" Ozvalo se mu za zády provokativně a v davu to zašumělo.
„Co jsi to řekla?"
„Bojíte se, že vás porazím…Já?!" Zlomyslně se jí zablýsklo v očích.
„Snažíš se mě vyprovokovat?"
„Ne, snažím se přijít na to, proč nechcete přijmout mou výzvu."
Nastala chvíle hrobového ticha.
„Dobrá, přijímám tvou výzvu."
„Výborně," ušklíbla se dívka a přešla ke zděšeně se tvářícímu Christopherovi a během pár okamžiků ho rozvázala.
„Co si myslíš, že děláš?"
„Zachraňuju ten tvůj královskej zadek."
„Tohle dělat nemusíš."
„Ale s radostí, potřebuju si na někom vybít vztek, kterej mám na tebe," sladce se usmála.
„Až se odtud dostaneme, tak mi za odměnu koupíš něco na sebe-co si sama vyberu-a už se bez mého doprovodu nikam nehneš."
„Hraješ si snad na mou chůvu."
„To bych si dala. Jenom nemám co dělat a zrovna ty sis naivně vyjel ze zámku beze zbraně."
„Fajn," kapituloval princ a s pomocí Aiko se zvedl snažíc se moc nedošlapovat na zraněnou nohu.
„Bolí to moc?"
„Ne svědí to."
„Tak jsem se zeptala," protočila očima.
„Potom se ti o tom postarám. Nevypadá to, že je ta rána hluboká."
„Co jsi vlastně zač?"
„Holka, co si nenechá od chlapů nic líbit," ušklíbla se.
Otočila se čelem k Eclipsovi, který si jí celou dobu zaujatě prohlížel.
„Problém?" Zdvihla nepatrně pravé obočí.
„Ne. Jenom jsem se rozhodl něco malinko poupravit."
„A to…?"
„Když vyhraju já, za prince dostaneme od krále pěknou sumu peněž nebo ho zabijem a ty tu zůstaneš se mnou," objevil se mu na tváři úšklebek.
„Myslim, že nám dvěma by to neklapalo."
„A to z důvodu?"
„Mě nedělá problém chlapovi jednu natáhnout."
„Dlouho by ti to nevydrželo."
„Řekla bych ‚chceš se vsadit?' ale nehodlám tu bejt dlouho, tak to ani nemá cenu. A teď si vyber jakou braní chceš bojovat."
„Něco navrhni ty."
„Co souboj na nože+pěstní souboj, hn?"
„Nevěříš si moc, děvenko?"
„Jeden z nás musí," ušklíbla se a obratně chytila stříbrnou dýku v pouzdře z černé kůže, kterou jí Eclipse hodil.
Aiko si jí připevnila kolem pasu a vyčkávala jestli její protivník zaútočí jako první.
„Bojíš se?"
„To by mě ani nenapadlo," usmála se andílkovsky.
„Uvědomuješ si, že tě nehodlám nijak šetřit."
„Na tenhle souboj jsem tě vyzvala já, takže ani žádné ohledy nečekám a pohni už, začínaj mě studět nohy."
„Koleduješ si o průšvih."
„Průšvih je moje druhý jméno," pousmála se a v tom na ní Eclipse zaútočil.
Levou rukou odklonila jeho pěst a během okamžiku ho chytila za zápěstí a škubnutím přitáhla k sobě, když byl kousek od ní, pravou rukou ho praštila spodní hranou zápěstí ze spodu do brady, přičemž mu stále držela levou rukou jeho zápěstí (pravé).
Hned na to mu pravou nohou podkopla nohy a pravou ruku mu dala na krk, takže během pár sekund ležel na zemi s vyraženým dechem.
Když se mohl opět normálně nadechnout, cítil na svém krku studený kov, který by se mi při sebemenším pohybu zařízl hluboko do krku.
„Já čekám," ušklíbla se Aiko.