Jen co vešli do čtvrti Uchiha stočila se na ně veškerá pozornost.
„Bezva," zavrčela Tsumi.
Naruto se na ní jenom povzbudivě podíval a dál šel za Sasukem, který je vedl na zahradu hlavního domu, která sloužila jako tréninkový prostor.
Když tam dorazili nemohli si nevšimnout trénujícího Itachiho.
„Bráško," zamával na něj Sasuke.
Teprve teď si jich Uchiha všiml nebo aspoň nedával znát, že by o nich věděl.
„Co vy tu?"
„Poprosil jsem Naruta a Tsumi, aby mi pomohli s trénikem s shurikeny."
Itachi přikývl na souhlas a vydal se do domu.
„Fajn," začala Tsumi.
„Než vůbec začnem potřebujem shurikeny, takže si nějaký sežeň," řekla hlasem, který nesnesl odpor až se Sasuke podivil. 
Podíval se na Naruta a ten se na něj povzbudivě usmál, čímž dál najevo, že už tohle taky zažil.
Sasuke zaběhl do domu, aby našel někoho z rodičů nebo svého bratra.
Doma ale nikdo nebyl a tak se Sasuke vracel s trochu kajícným výrazem.
„Nikdo to není."
Tsumi si povzdechla, ale vytáhla jeden ze svých-šikovné schovaných-zbraňových svitků a po chvíli měla v ruce asi deset shurikenů.
„Ale vrátit," usmála se na čenovláska.
Ukázala mu že je nejlepší si ze začátku stoupat k terčům bokem, protože se mu bude lépe mířit a spolu s Narutem si sedla pod nejbližší strom a sledovala Sasukeho počínání.
Mezitím přišla domů Sasukeho matka.
Všimla si, že v domě je podezřele ticho-sice byl její manžel v práci a Itachi měl misi, ale to, že nikde neviděla Sasukeho jí trochu mátlo.
Na něčí přítomnosti jí upozornily až tlumené rány ze zahrady.
Vyšla na zahradu a hned si všimla trénujícího Sasukeho a dvou osob, ve kterých poznala Naruta a Tsumi, jak odpočívají pod stromem.
To už si jí všimla i Tsumi, tak se postavila a vydala se jejím směrem.
„Omlouvám se, že jsme sem vrthli bez ohlášení Mikoto-san, ale Sasuke byl...jak to říct...neodbytný," našla správný výraz.
„V pořádku," pousmála se.
„Až budete končit dejte vědět, připravím vám něco k jídlu."
„To nebude nutné," začla hned Tsumi.
„Pomáháte Sasukemu s tréninkem a jak se zdá, bere vás jako opravdové přátele," řekla a aby nemusela čelit dalším námitkám vydala se zpět do útrob domu.
„Problémová ženská," zavrčela Tsumi. Vůbec se jí tahle situace nelíbila a sama vůbec nevěděla proč.
„No...snad se nic nestane," pokrčila nakonec rameny a šla si sednou zpět vedla Naruta.
„Jak dlouho myslíš, že mu to bude trvat?" Zeptal se blonďáček aniž by otevřel oči.
„Jak to mám vědět," řekla otráveně.
Aniž by byli nějak unavení, tak po chvíli oba usnuli a probudil je až něčí výkřik.
Rychle se posadili a hledali zdroj onoho zvuku.
Nikde neviděli Sasukeho, ale na trávníku byla pouze omráčená Mikoto.
„Myslíš na to na co myslim já?"
„Myslim, že myslim úplně na to samý."
„V tom případě musíme rychle za Hokagem," řekla Tsumi trochu přiškrceným hlasem.
Na hlas by to nikdy nepřiznala, ale měla o mladého Uchihu strach.
Nebylo tajemstvím, že se spousta nepřátelských ninjů zajímá o dva nejsilnější kekei-genkai ve vesnici a to Sharingan a Byakugan.
„Rychle," pobízela Tsumi Naruta mezitím co běželi ulicemi Konohy směrem k budově Hokageho.
Zaklepali(spíše zabušili) na dveře a aniž by počkali na vyzvání vtrhli do kanceláře jako velká voda.
„Vy dva co tu děláte," zeptal se jich okamžitě jeden z přítomných.
„Omluváme se Iruka-sensei, ale musíme vám něco říct."
„Na vaše problémy tu není čas ani místo. Ve vesnici nám pobíhají shinobi z Iwagakure no Sato(skrytá kamenná)."
„Ale oni..."
„Ne Naruto-na prkotiny tu není čas," přerušil ho Iruka a než se nadál byl spoutaný několika hady, které na něj poslala Tsumi.
„Krucinál nepřerušujte nás sensei! Unesli Sasukeho!" Řekla naštvaně to proč sem s Narutem bežěla přes celou vesnici.
„Uchihu Sasukeho?"
„Hai," přikývli oba.
„Byli jsme zrovna u něj doma a pomáhali mu s tréninkem, ale nejspíš jsme usnuli," řekl Naruto.
„Ale ne dobrovolně."
„Jak jsi to myslela Tsumi," zeptal se jí Sandaime.
„Pravděpodobně nás nějak uspali."
„Z čeho soudíš?"
„Ukázala na vpich na svém a Narutově krku."
„To můžete mít z čejokoliv," namítl další přítomný shinobi.
„A jak vyvsětlíte tohle?" Zeptala se a ukázala na dvě jehlice co měla v ruce.
„Našla jsem je vedle nás, když nás probudil křik Mikoto-san."
V tu chvíli je začali všichni dospělí ignorovat a domlouvali se s Třetím, jak zachránit mladého Uchihu.
Malou černovlásku to začalo štvát a spolu se svým přítelem zmizela.
„Co chceš teď dělat?"
„Co asi?! Pomoct Sasukemu, protože než se ti paprikové k něčemu rozhoupou můžou být už dávno v prachu."
„Jak je chceš ale najít?"
„Popráme se."
„Koho?"
„Podej mi ruku," vybídla ho.
Naruto jí tedy podal ruku a během chvíle se ocitli před Kyuubiho klecí v Uzumakiho nitru.
„Co chcete?"
„Samozřejmě se tě na něco zeptat."
„A...?"
„Jistě poznáš chakru lidí, kteří nás uspali a potom odnesli Sasukeho."
„To škrvně z toho proklatýho klanu?"
„Hai."
„Možná poznám možná ne. Podle toho co za to."
„Hej! Máme na spěch!"
„Děvče nic není zadarmo. Takže jaká je tvoje nabídka?"
Tsumi se na chvíli zamyslela a potom se otočila na Naruta a něco mu šeptala. Tomu se po chvíli rozsvítily oči a jenom nadšeně přikývl.
„Řekněme, že když nám budeš nápomocna-našli jsme způsob jak tě dostat vždycky alepsoň na nějakou dobu ven."
„Zničit pečeť?"
„Ne," zakroutil hlavou Naruto.
„Jednoduše jí obejdeme," ušklíbl se.
......
„Kam že to máme jít?"
„Směrem na jih."
„Ale skrytá kamenná je na sever."
„Právě," přikývla.
„Snaží se nás zmást. Všechny jejich pachové stopy směřují k severu, aby to vypadalo, že se snaží dostat co nejrychleji do své vesnice. Všechny pátrací týmy budou úplně mimo jejich trasu, protože ti z Iwagakure půjdou nějakou dobu na jih a pak to stočí k severu. Typla bych, že půjdou přes území Větrné země."
„Takže jdeme?"
„Hai," přikývla a oba zmizeli v obláčku kouře.

Sedm ninjů z vesnice ukryté v kameni spolu se svým nákladem v podobě šestiletého chlapce z Uchiha klanu mířila přesně tím směrem, který Tsumi předpokládala.
Tím pádem netrvalo nijak dlouho, než je ti dva dohnali.
„Co chceš teď dělat?"
„Počkáme než se setmí a oni půjdou spát."
„Tak jako tak nechají někoho hlídkovat."
„To ano, ale když jich bude míň bude jednodušší je potom vyřídit. Nevíme jaké mají hodnosti, takže nemůžeme ani odhadnout jaké techniky by teoreticky mohli zvládat."
„Jak to myslíš?"
„Jestli jsi chuunin nebo jounin nezáleží jenom na počtu tvých úspěšných misí vysoké úrovně. Zaléží také na tvých schopnostech. Můžeš být sebesilnější, ale když nedokážeš chvíli posedět a být zticha nikdy se na pozici jounina nevyškabeš."
Naruto přikývl na znamení toho, že rozumí a podíval se směrem k obloze.
„Slunce zapadne asi za tři hodiny."
„Do té doby je budeme z pezpečné vzdálenosti sledovat. Snaž se být co nejmíň nápadný a svojí chakru udržuj na co nejnižší hladině."
„Hai," přikývl a společně dál sledovali únosce jejich přítele.