„Znovu!" Ozvalo se už po několikáté za ten den.
„Zítra nastupujeme do akademie a už na to nebude tolik času."
„Ale vždyť to je jutsu na úrovni jounina! To nikdy nemůžu zvládnout."
„Máš pravdu! Nikdy to nezvládneš pokud budeš házet flintu do žita, jakmile se ti hned nepodaří!"
„Už nemám žádnou chakru."
„Tak řekni Kyuubimu-s tímhle na mě nechoď Naruto," řekla už poměrně naštvaně.
Naruto si jenom unaveně povzdechl.
„Kage Bunshin no Jutsu!"
.....
„Konečně," neodpustila si Tsumi svojí jízlivou poznámku.
„Teď už se můžeme vrátit?"
„Copak? To už jsi unavenej? Vždyť se ještě ani nezačalo stmívat."
„Nerejpej do mě," zavrčel na ní podrážděně.
„Tak teda promiň," protočila oči vzloup.
„Jako omluvu tě zvu na ramen."
„Vážně?"
„Copak jsem ti někdy lhala?"
„Ne."
„Tak vidíš."
„Ale kde na to pořád bereš peníze?"
„Tajný fondy," ušklíbla se.
„A teď pohni," pobídla ho a vydala se pomalým krokem směrem k vesnici.
„Střihnem to přes hřiště?"
„Co tam?"
„Jen tak," pokrčil rameny.
„Jestli tam náhodou není nějaká nová tvář."
„Jen aby!"
„Copak jsem ti někdy lhal?"
„Ne."
„Tak vidíš," ušklíbl se.
„Opičák!"

„Už tu nikdo není," řekla, když se rozhlížela po prázdném hřišti.
„Zajímalo by mě proč."
„Kdybys trochu používal svoje smysly, zejména zrak, tak by sis všimnul těch mraků černejch jak bota!"
„Nemusíš se do mě hned navážet!"
„Já se to tebe ne...Co to bylo?!"
„Co?"
„Tam za tím stromem," ukázala.
„Nic jsem neslyšel."
„Ale pojďme se tam radši podívat."
„Když myslíš," pokrčil rameny, ale vyšel jako první
Čekali cokoliv jenom ne to, co se jim tam ukázalo (p.a.:jashine to zní blbě:D)
V trávě ležel Sasuke a očividně spal.
„Co ten tady chce."
„Spí, nevidíš?!"
„Děláš ze mě naschvál takovýho idiota?!"
„Možná," ušklíbla se.
„Měli bysme ho probudit. Vypadá to, že každou chvíli se strhne bouřka, tak aby to stihnul domů."
„Snad ho nelituješ."
„Uchihu? Ne!" Zatvářila se jako kdyby právě před sebou viděla blázna a ne Naruta.
„Ale tváříš se tak."
Zatvářila se naoko uraženě a klekla si vedle spícího Uchihy.
„Uchiho! Hej Uchiho vstávej."
Nic
„Ten spí jak zabitej," posmíval se mu Naruto.
„Ty mlč, nejsi o nic lepší," zamračila se na něj.
„A dost!" Naštvala se a dala Sasukemu nešetrný políček(pro nechápající facku).
„Au!"
„Konečně jsi vzhůru!"
„Proč jsi mě probudila?"
„Měla jsem tě nechat zmoknout?"
„Zmoknout?"
Ukázala prstem směrem k nebi.
„Aha."
„Fajn! Naruto, už jsme ho probudili, takže můžeme jít na ten ramen."
„Já už bych šel radši domů."
„Jak chceš," pokrčila rameny.
Na hlavy jim spadly první kapky.
Naruto se podíval na Sasukeho, který v právě vypadal značně nešťastně.
„Hádám, že domů už to nestihneš."
„Z čeho jsi to vydedukoval?"
„Okamžitě přestaňte-oba dva!" Zarazila jejich hádku hned v počátku.
„Sasuke půjde k nám, ale jakmile se to jakš takš přežene půjde domů."
„To u vás nemůžu zůstat?"
„A mít na krku celej váš klan? Ne díky!"
„TAK POČKAT!" Ozval se Naruto.
„Problém?" Otočila se na něj Tsumi.
„Jo, jeden a to dost zásadní!"
„A...?"
„To k nám vážně zveš Uchihu?"
„Jo, no a?"
„Copak nemá sám dost svých fandů, kteří by skákali do stropu jenom aby u nich na chvíli byl?"
Tsumi se otočila na Sasukeho:
„Vydrž chvilinku," přešla k Narutovi a následně ho odtáhla trochu stranou.
„Co ti na něm vadí? Ale po pravdě."
„Já nevím nedokážu to pojmenovat," pokrčil rameny.
„Ty na něj žárlíš."
„Prosim tebe...kvůli čemu?"
„Že byl vždycky středem pozornosti a byl u ostatních oblíbený."
„Tak to ne."
„Přiznej to."
„Nikdy!"
„Nikdy neříkej nikdy!"
„Budu, protože něco takového ni....co budu živej nepřiznám!"
„Ale," usmála se potutleně.
„Nepovídej. Víš co se říká?"
„Ne?"
„Pro pravdu se člověk zlobí!"
„Já nejsem naštvanej."
„Tak proč se ti z uší div nevalí pára?"
„Haha!"
„Tak to přiznej!"
„....."
„Já čekám...!"
Naruto něco zamumlal, ale přes silný vítr, který se mezitím zvedl ho neslyšela.
„Promiň, co jsi říkal?"
„Že možná trošku!"
„Tak-výborně! Problém je vyřešen. Naruto...?"
„Hn?"
„Nemáš důvod na něj žárlit. Oni si ho všímají jenom pro to, že je Uchiha. A nechceš se chovat jako ostatní lidé z vesnice?"
„Eh?"
„Nechceš se zachovat k němu tak,  jak by se chovali oni k tobě? On nemůže za to, jak se chovají dospělí."
„Tak...Tak dobře," vzdal to a krokem, který vypadal jako kdyby šel na popravu, zamířil k Sasukemu.
„Můžeš teda jít k nám."
„Díky."
„Hele vy dva, měli bysme pohnout než se pořádně rozprší a my zmokneme jak slepice. Potom bude úplně jedno jestli půjdeme k nám nebo doprovodíme Sasukeho domů."
Rychle se rozeběhli k jejich bytu a stihli to jen tak tak. Jenom se se za nimi zabouchly dveře, ozval se první hrom a rozpršelo se.
„Tak to bylo o fous," úlevně povzdechla Tsumi a šla chystat něco k jídlu.
Naruto se šel k sobě do ložnice převléknout, protože byl z tréninku, který mu Tsumi ten den dala, úplně zničený.
A Sasuke se mezitím rozhlížel po bytě.
„Sasuke dáš si s námi," vykoukla z kuchyně.
„Klidně, ale to tu není žádný dospělý?"
„Ne," odpověděla prostě.
„Jak to?"
„Tak to," pokrčila rameny.

„Jak to tak vypadá, tak se to nachvíli uklidnilo," řekla po dvou hodinách Tsumi.
„Měli bysme vyrazit jinak zmobilizujou celej tvůj klan a to bych fakt nechtěla mít na svědomí."
„Máš pravdu, vážně nestojíme o problémy," přikývl Naruto.
„Moje rodina by vám nic neudělala."
„Neudělala Sasuke, ale stačí mi jak se všichni z vesnice dívají na Naruta a jak se k němu chovali a stále chovají."
„Promiň."
„TY se nemáš za co omluvat, jenom jsi posloucha svoje rodiče," pokrčila rameny.
Vydali se tedy na druhý konec vesnice, kde byla čtvrť patřící klanu Uchiha.
Před bránou se zastavili.
„Tak odtud snad už trefíš."
„Jak jinak, ale byl bych rád, kdybyste šli se mnou, aby mi otec uveřil, že jsem byl s vámi a ne se někde toulal."
„No....já nevím," váhal Naruto.
„Bude to v pohodě," ujistil je Sasuke a vydal se směrem ke svému domu.
Na ulicích nebylo ani živáčka kvůli nedávnému dešti.
Sasuke došel k domu na konci ulice.
„Jsem doma," rozezněl se domem jeho hlas, když otevřel dveře a oznámil svůj příchod.
Během chvilinky k nim dorazila jeho matka a se slzami v očích ho objala.
„Kde jsi byl?" Ozval se jim za zády hlas Sasukeho otce.
„Fugaku," podívala se Mikoto na svého muže.
„Matko, otče, omlouvám se, že jsem se zpozdil, ale usnul jsem na hřišti a když jsem se probudil bylo těsně před bouřkou. Naruto a Tsumi řekli, že než se to přežene, tak můžu jít k nim," ukázal se ty dva co stále stáli za ním.
Oba dospělí Uchihové teprve teď zaznamenali přítomnost někoho jiného.
Když se podívali na ní tak lehce kývli hlavou na znamení díků, ale když jim pohled padl na Naruta, v očích se jim objevil strach a pohrdání.
To Tsumi naštvalo k nepříčetnosti.
„Takže mi půjdeme, sbohem Sasuke," řekla naštvaně a s výrazem nakopnutého hrocha se vydala směrem domů.
„Sbohem," řekl Naruto a rozeběhl se za ní.
„Tsumi, Naruto...Počkejte," volal za nimi Sasuke.
„Co chceš," řekla otráveně a podívala se na Sasukeho rodiče stejným pohledem jako oni častovali Naruta. Akorát že v tomhle nebyla známka strachu. Tenhle pohled překypoval opovržením a nenávistí.
„Proč jsi naštvaná?"
„Sám by jsi měl vědět proč," odsekla, ale pohled stále upírala na dospělé Uchihy.
„Jestli myslíš tohle, tak za to se omlouvám."
„Já nechci aby ses omlouval TY!"
„Tsumi pojď už domů, tohle nemá cenu. Dovedli sme Sasukeho domů jak jsme mu slíbili a teď pojď."
„Máš pravdu Naruto, jdeme," usmála se na něj.
„Měj se Sasuke," pousmála se na něj a odešla.
„Co to mělo znamenat Sasuke," chtěla vědět Mikoto.
„Co myslíš?"
„Proč na nás byla ta dívka naštvaná?"
„Protože jste se tak dívali na Naruta."
„Myslíš toho kluka?"
Přikývl.
„Proč se na něj tak díváte?"
„Víš Sasuke, to je těžké...."
„Každopádně se s nimi chci vídat častěji a nechci abyste mi to zakazovali.
„Ale to je...," chtěl něco namítnout Fugaku.
„Já v tom nevidím problém otče," poznamenal Itachi, který se tam z ničeho nic objevil.
„Proč, vždyť ten kluk...."
„Nic s těmi dvěma není v nepořádku, tak nevidím problém, kdyby se s nimi Sasuke přátelil."
Sasuke vrhl po svém bratrovi pohled, který jenom hlásal :´Díky!´
„Dobrá, nebude nám to vadit, ale teď už domů, protože to vypadá, že začne znovu pršet," zahnala je všechny do domu.

„Proč jsi se tak naštvala?"
„Copak jsi neviděl jak se na tebe koukali?"
„Viděl, ale už jsem si na to zvykl," pokrčil blonďáček rameny.
„Naruto jenom protot, že jsi Jinchuuriki neznamená, že se k tobě mohou chovat jako k méněcennému."
„Ale vždyť..."
„Žádné ale Naruto! Musíš se spokojit s tím, že já se nikdy semířím s těmi pohledy, které na tebe hází!"
„Myslíš, že dovolí Sasukemu se s námi ještě vídat?"
„Snad ses naskamarádil."
„Já jasně že..."
„Hlavně se nesnaž zapírat," zasmála se.
„I kdyby ano-budeme se potkávat v akademii. A teď pojď než zase začne pršet," popadla ho za ruku a táhla ho domů.
Ani jeden z nich si nevšiml osoby ukryté ve stínu ze které se potom "vyklubal" Itachi.
„Ten kluk je Jinchuuriki," divil se.
„Tak proto," uvědomil si(kdo ví co) a potom už zamířil po únavné misi domů.