„Tak už tě nekdo pozval na ten ples?"
„Proč to chceš tak moc vedět?"
„Jsem jenom zvědavá," pokrčila Susan rameny a přehodila nohy přes opěradlo křesla.
„A proč jsi mě vůbec vytáhnul až sem?"
„Potřebuju se s tebou o něčem poradit a pochybuju, že by jsi pokládala za adekvátní umývárnu ufňukané Uršuly."
„Pravda," přikývla a znovu se rozhlédla po Komnatě nejvyšší potřeby, která právě vypadala jako kopie Susanina pokoje.
„Tak...velký pan Malfoy si neví s něčím rady, že musí o pomoc požádat školního outsidera?"
„Nebuď rejpavá."
„Musim, protože tahle situace se nenaskýtá každej den," zasmála se a ignorovala pobouřený pohled blonďáka sedícího naproti ní.
.....
„Vážně s ní mám teda jít?"
„Buď ona nebo počítej s tím, že jakmile se to rozkřikně žes jí dal košem, tak se do tebe navezou holky třídy Millicent Bulstrodeové."
„Ještě to tak," zhrozil se.
„Ale Pansy?"
„Stejně si jí máš brát, to za prvé a za druhé..."
„To sis vážně nevšimla jak se na mě lepí?"
„A od kdy ti to vadí?"
„Zahráváš si s ohněm!" Řekl ještě než se jejich cesty před Velkou síní rozdělily.
„To já jsem oheň," rozcuchala mu vlasy a zamířila zpět do Nebelvírské společenské místnosti.
Ani jeden si ale nevšimli, že je pozoruje pár zelených očí, jejichž majitel se po chvíli vydal stejnou cestou jako Susan.
....
„Leonus," řekla heslo Buclaté dámě a ani se na ní nepodívala.
Stále se ohlížela a měla pocit, že jí někdo sleduje. Ale vždy, když se ohlédla, tak chodba působila liduprázdně.
Z dívčí ložnice si přinesla pár knih z knihovny a začala psát pojednání pro profesorku McGonagallovou o různých přeměnách lidského těla.
Do křesel vedle ní se někdo posadil, ale ona je nálěžitě ignorovala a dál si hleděla svého.
Když se asi po pěti minutách ozvalo podrážděné odkašlání, zvedla hlavu a koukala se do pobouřených obličejů pověstného Nebelvírského tria.
„Můžu pro vás něco udělat," řekla nezaujatým hlasem a probírala se štosem pergamenů s jejími poznámkami.
„Co máš s Malfoyem?" Skoro vyprsknul Weasley.
Susan se ně něj s pobavením v očích podívala a sotva zadržovala smích.
„Já?....S Dracem nic nemám." Řekla pevným hlasem.
„A jak vyvsětlíš to prátelské jednání u Velké síně?"
„S kym já se přátelím ti může bejt úplně putna Pottere a kdybys nebyl taková vtěrka, ušetřilo by tě to spousty problémů. A jestli je tohle všechno, co jste chtěli nemuseli jste se obtěžovat s tak dlouhou cestou jako jsou čtyři metry od vašich oblíbených křesílek u krbu." Potom je začala náležitě ignorovat a pokračovala na svém pojednání.
Po půl hodině se zasekla na přeměňování končetin, aby byly uzpůsobeny na plavání pod vodou a v žádné z vypůjčených knih o tom zmínku nenašla.
Bylo něco po čtrvté hodině a knihovna tím pádem ještě neměla zavřeno. Vzala tedy všechny svoje věci a vyšla ze společenské místnosti.
V knihovně se od madam Pinceové, že jedinou knihu, která se o tomto zmiňovala má půjčenou už někdo jiný a když se zeptala kdo, jako odpověď se jí dostalo: Draco Malfoy.
Nezbývalo jí teda nic jiného než se vydat do sklepení a doufat, že narazí na někoho ze Zmijozelu, který by zavolal momentálního majitele té otravné knížky.
Kdyby to tolik nespěchalo zeptala by se ho zítra u snídaně, ale ten úkol měli všichni odevzdat druhý den ráno, ačkoliv se neučilo, učitelé chtěli odevzdat úkoly, které jim zadali před prázdninami a pojednání pro McGonagallovou bylo poslední co jí zbývalo udělat.
„Takže tady je Snapův kabinet a někde poblíž by mě bejt vchod do spol-HEJ!" Přerušila svoje myšlenkové pochody a zavolala na jednoho páťáka ze Zmijozelu.
„To mluvíš na mě?"
„Vidíš tu snad někohojinýho?"
„Ne a co chceš?"
„Potřebuju, abys zavolala Malfoye."
„A co za to?"
„Co za to, říkáš?" Zamyslela se.
„Ty mi ho zavoláš a já tě za to nezmlátim," ušklíbla se zlomyslně a na okamžik změnila barvu svých blankytně modrých očí na krvavě rudou a sledovala zděšený pohled osoby stojící před ní.
„J-jasně, hned jsem zpátky," řekl rozklepaně a zmizel ve společenské místnosti odkaď se po chvíli vynořil Malfoy s rozklepaným 'poslíčkem' v závěsu.
„Parkerová?"
„V celé své kráse," ušklíbla se.
„Čemu vděčímě za tvou návštěvu?" A ušklíbnutí jí vrátil.
„Od Pinceoý jsem se doslechla, že máš u sebe jistou knihu a já jí jaksi potřebuju."
„A důvod proč bych ti jí měl dát?"
„Hm...důvod? Do to ho ti nic není."
„Fajn, takže já si jí nechám," pokrčil rameny a otočil se k ní zády.
Byl mezi dveřmi do společenky, když se ještě jednou otočil, ale to už ležel na zemi v již zmíněné společence se Susan klečící nad ním a dýkou, kerou vytáhla kdo ví od kud pod krkem.
Všichni přítomní se zarazili a sledovali představení, které se jim naskytlo.
„Tak hele kamaráde, já kvůli tobě nehodlám mít průsvih, takže buď sem naval tu knížku nebo....," sundala dýku z jeho krku a zajela s ní o "krapet" niž, „se rozluč se svým kamarádem," zavrčela a všichni přítomní si mohli všimnout jak se jí změnila barva očí na rudou a vlasů na bílou.
„Rozuměli jsme si?"
„...."
„Tak rozuměli?!"
„J-jasně," zamumlal a potom co ho Susan pustila se vydal do ložnice pro jedinou knížku co měl půjčenou z knihovny tudíž pro kterou si Susan přišla.
„Na co tak čučíte," obořila se na všechny přítomné ledovým hlasem.
„Možná na tvoje vlasy," řekl Draco, který se právě vrátil.
„Jo tohle," plácla se dlaní do čela a po chvilince měly pro ni typyskou modrou barvu.
„Zajisti, aby o tom nikdo necekl jasný," řekla tiše k Dracovi.
„Alespoň něž se podepíše ta pitomá smlouva."
„Spolehni se," přikývl.

„Konečně," protáhla si ztuhlé končetiny až to zakřupalo a uzavřela kalamář s inkoustem.
Sbalila si všechny věci a zamířila do velké síně na večeři.
.....
„Co na mě tak vejráte," říkal její pohled směrovaný ke Zmijozelskému stolu.
Jen co si sedla na její místo, které bylo na konci stolu objevily se za ní dvě Dracovi gorily Crabbe a Gyole a daly jí ty svoje obrovský lopaty (=ruce) na ramena.
„Co chcete?" Řekla otráveně aniž by se na ně otočila.
„Máš jít s námi."
„Říká kdo?"
„...."
„Fajn," povzdychla si a vstala.
.....
„Tak cos chtěl?" Zeptala se otráveně, když si sedla vedle svého arstokratického přítele.
„Je tu několik lidí, kteří mají několik otázek."
„Ale je pouze na mě, jestli ty otázky zodpovím."
„Možná, ale ber to jako obchod. Ty odpovíš a oni zase nic neřeknou."
„Pche! A to mám věřit někomu ze Zmijozelu?"
„Uvědom si kde sedíš-aby se ti náhodou něco nestalo."
„Vydírání." Konstatovala mezitím co si nabrala na talíř trochu zeleninového salátu.
„Přátelské upozornění."
„Děkuji, že jste mé doměnky vyvrátil pane Malfoyi," řekla posměšným hlasem.
„Nemáte vůbec zač slečno Parkerová," odvětil stejným tónem a následoval jejího příkladu a začal jíst.