„...A od vás dvou potřebujeme, abyste přesvědčili Popletala. Je mi absolutně jedno jak." Dokončil svou řeč Brian, který opět seděl v trůním sále se Susan po boku a odhodlaně se díval dvěma mocným kouzelníkům do očí.
„Co vy na to?" (Susan)
„A jakou budeme mít jistotu, že ty útoky nebudou dál pokračovat, že ten...Valid! dodrží svou část dohody?"
„O to jsem se již postarala já. Sebastian se více méně snažil o to, abychom zaujali své právoplatné místo v tomto světě. Po tisíce let jsme byli utlačováni nebo pokládáni za vymřelé a přitom kouzelníci vznikli díky alchymistům."
„A jak jste se o to postarala slečno Parkerová?"
„To už je osobnější záležitost profesore," usmála se a podívala se na Briana.
V jeho očích stále viděla nepatrný nesouhlas, když mu řekla na čem se s Validem dohodli, ale proti jejímu rozhodnutí už nic udělat nemohl. Jako budoucí vůdce musí sama vědět co je pro ní dobré a co ne.
„Mě ale stále není jasné, co z toho bude mít temná strana."
„Typickej zmijozel," zamumlala Susan.
„Jak jste si již sám stačil všimnout, tak řady vašich věrných trošičku prořídly, protože démoni zabíjejí všechny kouzelníky co jim příjdou do cesty. A napadají převážně kouzelnické vesnice, kde se nechází spousta čistokrevných kouzelníků. A vy přece nemáte ve svých řadách nikoho s mudlovskými předky, nemýlím-li se," v očích se jí pobaveně zablýsklo.
„Sebastianovi jsem již dala vědět, že se o podmínkách s kouzelníky vyjednává a po tu dobu nebudou žádné další útoky. Jsem si jistá profesore, že Popletala dozajisté přesvědčíte. Kancelář se mu musí kupit papíry s nevyřešenými vraždami kouzelníků a pachatele jaski není možno dopadnout."
„Jestli tady Tom souhlasí, uzavře Temná strana s tou naší prozatimní spojenectví než se toto vyřeší."
„Jistě, apoň získám nějaký čas získat další stoupence," zašklebil se Voldemort.
„A neříkej mi Tome ty senilní dědku!"
„Pánové!" Okřikla je Susan, „tohle si nechte na jidny, tady na to není ani čas a ni místo."
„Pokud je to tedy všechno, tak se rozloučíme."
„Ovšem profesore, kdyby se cokoliv dělo oba vás zkontaktujeme."
„V tom případě...," Voldy se otočil a vykráčel z místnosti s dvěma Brianovými muži po boku.
„Málem bych zapoměl slečno Parkerová."
„Co profesore?"
„6. ledna se bude v Bradavicích konat ples. Budeme žákům rozesílat dopisy, ale u vás a pana Malfoye by to byl trochu problém," usmál se.
„Je to pro příležitost 1000 roku od založení Bradavic a zvláštností tohoto plesu je, že dívky zvou chlapce. Dále to bude něco na způsob maškarního, avyšak bdou stačit pouze nějaké masky."
„Dám to tedy Dracovi vědět. A profesore?"
„Ano?"
„Musím pozvat konkrétně někoho ze školy?"
„Nemusíte, pokud to ovšem nebude veřejně neoblíbená postava," řekl a nenápadně tím naznačil Voldemorta.
„Tak to se nebojte," ubezepčila ho a nechala Brumbála odejít.
Jen co se za ním zaklaply obrovské dvoukřídlé dveře, svezla so po opěradle křesle a uvolnila, tak napjaté svaly v zádech, jak byla nucena sedět jako pravítko přes dvě hodiny.
„Jen co se to dojedná s ministrem a schválí to starostolec, Sebastian dovolil podepsat to v jeho momentálním táboře na Sahaře. Démoni, které vyvolal na nikoho nezaútočí a po podepsání je pošle zpět do podsvětí."
„Susan...jsi si jistá tím, co chceš udělat?"
„Samozřejmě," řekla pevným hlasem ve kterým nebylo známky po pochybnostech.
„Zjistila jse, že není tak špatný jak jsem si myslela a za tu dobu co byl pryč se trochu vytáhnul. Podle jeho očí jsem poznala, že teď ovládá i Zemi."
„Tkaže už má tři živly?"
„Jop! Ale na mě pořád nemá," zasmála se potichu a potom se vydala do pokoje k Malfoyovým říct Dracovi tu novinku, co jí sdělil Brumbál.
.....
„Dále."
„Neruším," nakoukla do pokoje Susanina hlava.
„Ale vůbec ne, drahoušku," ubezpečila jí Narcisa, která si četla jednu se Susaniných knih o černé magii.
„Tohle je jedna z mých nejlepších," ukázala na knihu, kterou držela blondýnka v ruce.
„A je velmi zajímavá. Tenhle autor to bere z úplně jiné stránky než všichni ostatní."
„Ano, píše to velmi zajímavě," přikývla.
„Ale to vlastně není důvod proč jsem přišla. Je ti Draco?"
„Je ve svém pokoji, jestli chceš, běž za ním."
„Jistě, bude to jenom chvilinka," usmála se na Narcisu o přešla ke dveřím pokoje Malfoye jr..
Zaklepala a hend se ozvalo tlumené-Dále-.
„Promiň, že tě otravuju v takové situaci jako je dávání si odpoledního šlofíka, ale mluvila jsem z Brumbálem a 6. bude v Bradavicích ples."
„A to kvůli...?"
„1000 výročí od založení Bradavic. Jedná se o jeden z plesů na který zvou holky kluky a ne naopak, proto se snaž zazářit ať nakonec nemusíš jít s Uršulou." zasmála se.
„To radši půjdu s paní Norrisovou než s tou..."
„Chápu," zasmála se znovu Susan.
„Budeš si, ale muset ještě zařídit masku, prý to bude na způsob maškarního."
„Budu muset," povytáhl udiveně obočí.
„A ty snad ne?"
„Copak-zatoužil jsi po nákupech?"
„Jsem Malfoy, člověk co si hoví v přepychu a drahých věcech, Jistě, že rád nakupuji."
„Fajn," usmála se Susan a podala Dracovi dva flakónky s lektvary.
„Ten modrý je na zmizení Znamení zla a ten čevený je na změnu podoby."
„Jak mám vědět, že se neproměnim třeba na Pottera?"
„Neboj, tenhle lektvar je zvláštní tím, že nabere takovou podobu, na kterou dotyčný člověk myslí, když přidává poslední přísadu."
„Doufám, že si nemyslela na Sebastiana."
„Neboj. Vymyslela jsem ti naprosto unikátní vzhled," pousmála se a odešla z pokoje.
V obýváku, kde předtím byla pouze Narcisa teď seděl i Lucius.
Susan před oba položila stejný flakónek s modrým lektvarem jako dala jejich synovi.
„Je na zmizení Znamení zla," odpověděla na jejich tázevé pohledy a potom se s rozloučením vydala do vlastního pokoje, aby poslala pozvánku svému, jak doufala, budocímu parnterovi na Bradavický ples.